Systém ukrývání násilníků. Polský dokument ukazuje prstem na církev

„Byli jsme rybičky, které bylo snadné chytit. (…) Byl jsem hezký chlapec, veselý, přátelský. Snadno jsem navazoval kontakt,“ říká jeden ze dvou bratrů, kteří vystupují v novém polském dokumentu Hra na schovávanou.

Oba sourozence Jakuba a Bartka léta sexuálně zneužíval farní kněz. Dlouho předtím chlapcům z chudé rodiny nosil dárky, hledal společné koníčky, dlouze se s nimi bavil a cíleně se sbližoval s rodiči a získával si jejich důvěru. Bratry pak sexuálně zneužíval u nich doma, při výuce hry na kytaru, v pokojíčku vedle pokoje rodičů.

„On je se mnou pořád, dokonce i teď. Chodím na terapie, je líp, ale mám dojem, že se mnou půjde až do hrobu,“ svěřuje se starší z bratrů. Druhý film bratrů Tomasze a Marka Sekielského ze série o sexuálním zneužívání nezletilých duchovními katolické církve ale tentokrát není „jen“ o knězi, který dělal dětem ze života peklo, a neukazuje „jen“ příběhy utrpení či konfrontaci s násilníky a dlouhodobé trauma, se kterým se musí oběti vyrovnávat i v dospělosti.

Dokument, který měl premiéru v sobotu dopoledne na YouTube, odhaluje hlavně mechanismus tutlání skandálů a chránění násilníků z řad kněží. Ukazuje i na často liknavý postup prokuratury, která podle pokynů shora - tedy od generálního prokurátora, jenž je i zároveň ministrem spravedlnosti ve vládě konzervativců - dává církvi při vyšetřování případů výsadní pozici. Spočívá to například v možnosti nahlížet do spisů, což dává biskupům a kněžím strategickou výhodu a veškeré informace.

Film ukazuje i na konkrétního biskupa Edwarda Janiaka, který léta dělal vše pro to, aby se o násilí na dětech nikdo nedozvěděl. Dotyčný u soudu na otázku, zda o činech kněze věděl, odpověděl: „Neříkám ne a neříkám ano.“

Nic z toho ale není v polské společnosti novinka. O zametání případů pod koberec, přesouvání kněží z fary na faru, kde pak dochází k dalšímu sexuálnímu násilí, se obecně ví. Přesto jakoby to Poláci potřebovali slyšet z obrazovek pořád znovu.

Ať už ve filmu Klér Wojciecha Smarzowského, který na podzim 2018 trhal návštěvní rekordy, anebo v loňském dokumentu Sekielských „Jen to nikomu neříkej“, který na YouTube během pár dní viděly miliony lidí. Celkové číslo přesáhlo 23 milionů zhlédnutí. Nový film si během prvních dvou hodin pustilo 90 000 lidí.

Loňský dokument Jen to nikomu neříkej je k dispozici i s českými titulky:

První dokument se loni v květnu rychle stal součástí vyhrocené volební kampaně před volbami do Evropského parlamentu. Opozice vinila vládní konzervativce z chránění sexuálních násilníků uvnitř katolické církve, vládním stranám, které jsou s církví zadobře, se naopak povedlo téma pedofilního násilí spojit s běžící homofobní kampaní proti sexuálním menšinám.

Pedofilie se už o několik týdnů dřív spojovala se sexuální výchovou na školách a „předčasnou sexualizací dětí“. Krátce po premiéře filmu vláda v parlamentu v expresním tempu prosadila zpřísnění trestů za sexuální zneužívání dětí na 30 let. Odborníci kritizovali změny jako nesystémové a zbrklé.

Sama církev na loňský film reagovala různě, nakonec zazněla od polského primase Wojciecha Polaka slova o omluvě. Debata o proviněních církevních představitelů a krytí jejich činů ale záhy ustala. Po roce se má novým filmem vše znovu připomenout.

Polak se už vyjádřil i ke Hře na schovávanou. „Příběhy ve filmu nejsou pravdivé o naprosté většině kněží. Nemůžeme dovolit, aby skandální případy přepsaly dobro, které je v církvi. (…) Mezi duchovními není místo pro lidi sexuálně zneužívající nezletilé. Jejich činy se nemohou ukrývat,“ říká v prohlášení primas.

„Ten film vznikl, protože je pořád co vyprávět. Mnoho obětí pořád hledá spravedlnost a nesetkává se ze strany církve s pochopením a empatií. Podle informací, které se nám dostávají, jsou pachatelé sexuálních deliktů ukrývaní a přesouvaní z fary na faru. Pořád spousta hierarchů v polské církvi předstírá, že problém není a nechce ho vidět, protože tak jim je dobře,“ říká autor filmu Tomasz Sekielski.

Církev podle něj seriózní „válku s pedofilií“ nezačala a nedělá nic, co by jí pomohlo očistit se. „Pokud nebude tlak ze strany věřících a státu, církev si sama neporadí. Rok, který uběhl od premiéry Jen to nikomu neříkej, je toho nejlepším důkazem,“ dodává novinář a dokumentarista.

Podle recenze serveru Wirtualna Polska nebude k systémové změně stačit ani druhý film. „Bohužel druhý film bratrů Sekielských pravděpodobně nebude stačit, aby se v utajování pedofilie v katolické církvi stala revoluce. Potřeba bude třetí, čtvrtá a možná i další produkce. Ale kapka ke kapce skálu drolí,“ stojí v textu.

O dalším poplachu pro církev píše i recenze v deníku Rzeczpospolita. „Před rokem Sekielští polskou církev trochu probudili. Teď by se měla okamžitě postavit do pozoru. To je poslední budíček. Konec zábavy.“

„Nedokážu pochopit, proč polští hierarchové nevyvozují důsledky. Vím ale, že opakovaně odmítnout bratrů Sekielským rozhovor a odpovědi před kamerou - tentokrát od konkrétního biskupa - je další rána, kterou církev zasadila sama sobě,“ píše pak liberální server Onet.pl.

Film s rozpočtem v přepočtu 720 000 korun vznikl díky internetové sbírce. Sekielští teď připravují třetí dokument, tentokrát o roli papeže Jana Pavla II. Na internetu už vybrali 650 000 zlotých z potřebného milionu.