Syřan, který natáčel svoji cestu do Evropy, pomáhá v londýnské nemocnici

V rodné Sýrii se Hassan Akkad živil jako učitel angličtiny. Když začala revoluce známá jako arabské jaro, začal chodit na demonstrace a dokumentovat dění, aby se o něm dozvěděl celý svět. „Můj aktivismus vedl k zatčení, dvakrát jsme byl mučen. Musel jsem odejít,“ vyprávěl Akkad deníku The Independent.

Do Evropy se vydal v roce 2015, kdy vrcholila uprchlická krize. Celou svou cestu si natáčel, jeho záběry se později objevily v dokumentu BBC, který získal hned několik filmových cen. Akkad se v Británii, kde požádal o azyl, začal po tomto úspěchu živit jako režisér.

Vše ale změnila pandemie koronaviru.

„Cítil jsem, že musím něco dělat. Když nastala podobná situace v minulosti, jednal jsem,“ vyprávěl 32letý muž, jenž se zapsal do registru dobrovolníků pro potřeby britského zdravotnictví. Tam zjistil, že nedostatek personálu sužuje i nemocnici nedaleko od jeho bydliště.

„Strašné zprávy, které jsem slyšel o nakažených lékařích a zdravotních sestrách, mě motivovaly. Věděl jsem, že dezinfekce a úklid mohou pomoci,“ řekl s tím, že se chtěl stát součástí hnutí, které se pokouší zachránit Británii z nejhorší krize od konce druhé světové války.

„Když jsem viděl, jak Británie bojuje, musel jsem něco udělat. Británie je pro mě nový domov, jeden jsem už ztratil v Sýrii. Nechci přijít o další,“ citoval ho The Independent.

Hassan Akkad proto začal pracovat jako uklízeč v nemocnici Whipps Cross, kde nastupuje pět dní v týdnu v sedm ráno, aby dezinfikoval pokoje.

Jeho příspěvek na Twitteru, kde se vyfotil v ochranném oblečení a vyzýval v něm lidi, aby přispěli nemocnici a nadaci shromažďující peníze na ochranu uprchlických táborů před koronavirem, nasbíral několik tisíc „liků“. Akkad ale odmítá označení hrdina: „Jsem jen náhodný chlápek, který chtěl něco udělat. Jsem rád, že můžu pomoci,“ tvrdí skromně.

V nemocnici, kde pracuje, jsou zaměstnáni lidé z Keni, Nigérie, Španělska, Polska a samozřejmě domácí Britové. Akkad upozorňuje, že před pandemií koronaviru v zemi rostla protiimigrační rétorika, některé země před uprchlíky uzavíraly hranice. „Teď vidíme migranty jako zaměstnance ve zdravotnictví, kde bojují s pandemií, stejně jako řidiče autobusů a další klíčové profese.“

Podle vládních statistik pracuje v britském zdravotnictví asi 13 procent cizinců, tedy okolo 153 tisíc lidí.

Vláda premiéra Borise Johnsona přitom v posledních týdnech vytvářela podobný migrační systém, který funguje v Austrálii - bodový systém, který dává přednost vzdělaným a kvalifikovaným pracovníkům. Podle Akkada je třeba, aby se o citlivé migrační politice vedla národní diskuze: „Jestli si máte vzít z pandemie nějaké poučení, učí nás to, že když otevřeme migrantům a uprchlíkům svá srdce, oni nám to vrátí.“