Článek
Otec je přesvědčen, že Gorana zabili na farmě Ovčara během největšího masakru tzv. Chorvatské války. Ale asi nikdy to nebude vědět zcela jistě. „Mezi 200 lidmi, kteří byli exhumováni, jsme našeho syna nenašli,“ říká Pavo Zivkovič. V srpnu 1991, kdy se Jugoslávie začala rozpadat, zaútočila jugoslávská armáda na město Vukovar, kde pospolu žilo mnoho národností. Chorvatsko vyhlásilo pouhé dva měsíce před tím nezávislost. Armáda podporovaná srbskými polovojenskými skupinami obléhala město 87 dní. Jednotkám tehdy velel Veselin Sljivančanin, který byl později za svou roli během masakru usvědčen z válečných zločinů.
Goran Zivkovič a jeho mladší bratr Damir byli krátce předtím, než se země začala rozpadat, odvedeni do armády. „Když se vrátili z armády domů, zeptali se mě a matky: ‚Jaké jsme vlastně národnosti?‘ My jsme o tom s nimi nikdy nemluvili. Řekli jsme jim, že jsme Chorvati. Goran říkal, že v armádě byla velká řevnivost mezi chorvatskými a slovinskými vojáky a důstojníky. Už to nevypadalo, že se jedná o jednotnou Jugoslávskou lidovou armádu,“ popisuje tehdejší atmosféru otec obou chlapců. Když začalo obléhání města, bojoval Pavo společně s chorvatskými bojovníky a snažil se rodinu přemluvit, aby se schovala do krytu v podzemí. „Goran nám najednou řekl: ‚Už ve sklepě nebudu.‘ Ptal jsem se ho proč. ‚No, nebudu. Všichni bojují a já chci jít s nimi také.‘ Podíval jsem se na manželku a ona na mě. Nebylo co říct. Co jsem mu mohl říct? Bylo mu 22 let,“ říká dnes Pavo Zivkovič.
Tříměsíční bitva o Vukovar si vyžádala životy asi 2 700 vojáků a civilistů. Goran byl jedním z tisíců zraněných. V listopadu se dostal do nemocnice – těsně předtím, než vojáci Jugoslávské lidové armády obsadili město a na vukovarskou nemocnici zaútočili. „Odpoledne 19. listopadu tam jugoslávská armáda dorazila se všemi dalšími skupinami, které byly se Sljivančaninem. Odvedli každého, kdo mohl chodit. Víme, kde skončili – v Ovčaře,“ popisuje tehdejší tragické události otec. Vojáci odvedli z nemocnice nejméně 200 lidí a předali je polovojenským jednotkám, které obsadily farmu Ovčara. Vězni zde byli mučeni a pak zastřeleni a pohřbeni v hromadných hrobech. Pavo Zivkovič a jeho syn Damir skončili v zajateckém táboru v Srbsku, kde se pokoušeli zjistit, kde je Goran. „Zástupci Mezinárodního červeného kříže tábor navštívili a já jsem se jich ptal na Gorana. Řekli mi, že po něm nezůstala žádná stopa. A později, když jsme z tábora odešli, ptali jsme se na něj Srbů, zda nebyl někde v Ovčaře. Potvrdili nám, že tam byl,“ dodává Zivkovič.
Po propuštění z tábora se Pavo v Záhřebu znovu setkal se svou manželkou Marijou. Zůstali tam i s přeživším synem Damirem až do roku 1999. Pak se vrátili do ruin svého rodného města Vukovaru.
Marija se stala členkou sdružení Vukovarské matky, která se snaží najít pohřešované osoby a domoci se spravedlnosti pro mrtvé.
O Goranově osudu se jim nikdy žádné informace zjistit nepodařilo. „Jaký je teď náš život? Utrpení a smutek. Není dne, kdy bychom si nevzpomněli na našeho mrtvého syna. Stále ale doufáme, že se ještě za našeho života dozvíme pravdu,“ doufá a věří Pavo Zivkovič, který je jedním z mála přeživších, kterým jejich smutné vzpomínky z války nedovolí ani teď v klidu žít.
Zhruba 300 lidí, kteří zmizeli během bojů o Vukovar, se dosud nenašlo.
Více naleznete v úvodním videu. Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
