Článek
Lidé budou konkrétně hlasovat o nových regulacích týkajících se poloautomatických pušek a pistolí s velkokapacitními zásobníky.
Tyto typy zbraní by se tak v podstatě zakázaly. Švýcarští úředníci ale vyjednali s Evropskou unií ústupky a stále by bylo možné takové zbraně koupit, pokud by kupující předložil čistý trestní rejstřík a vyplnil pro úřady formulář, kde by žádal o mimořádné povolení. Žadatel by musel prokázat, že pravidelně střílí nebo vykonává sportovní střelbu a je členem střeleckého klubu.
Sběratelé by museli projít stejným procesem a dokázat, že jejich zbraně jsou drženy v zabezpečeném prostoru. Také by museli vést aktualizovaný seznam všech zbraní, které vlastní. Seznamy pak budou kontrolovat místní úřady. Výjimku dostanou pušky švýcarských veteránů.
Švýcaři vidí změnu legislativy jako zásah Evropské unie do tradic státu. Podle nich v argumentech Unie chybí logika, protože nikde není prokázáno, že teroristi útočili právě těmi zbraněmi, pro jejichž držení se zpřísní pravidla.
„Švýcarsko je jednou z nejbezpečnějších zemí na světě, ačkoliv je to také jedna ze zemí s nejvyšším počtem zbraní. Jsou tedy zbraně jako takové opravdu problém? Samozřejmě, že ne,” tvrdí například jedenapadesátiletý sportovní střelec Olivier Curty. Co ho však nejvíce znepokojuje, je jeden z článků nového zákona, v němž stojí, že může být revidován každých pět let.
Ve Švýcarsku nejsou žádné statistiky o počtu držitelů zbraní. Podle dostupných údajů z roku 2017 je mezi lidmi zhruba 2,3 milionu zbraní na 8,5 milionu obyvatel země. To odpovídá poměru 27,6 pistole a pušky na 100 obyvatel. Ve Spojených státech stejný poměr činí 120,5 střelné zbraně na 100 obyvatel.
Švýcarský parlament a vlády dalších zemí, které nejsou členy EU, nařízení podporují a prohlašují, že by to byl jeden z nástrojů boje proti terorismu, který by umožnil lépe vystopovat zbraně a bojovat proti obchodu s nimi sjednocenou legislativou v celé Evropě.
Pro alpský stát je ale v sázce ještě víc. Švýcarsko musí přijmout nová pravidla, aby zůstalo součástí schengenského prostoru, ke kterému přistoupilo v roce 2005. Tedy aby pro neunijní stát mohl platit volný pohyb osob přes hranice se zeměmi Evropské unie, tedy v případě Rakouska se všemi sousedy (v schengenském prostoru je i Lichtenštejnsko).
Pokud nebudou nová pravidla odhlasována, Švýcarsko bude ze Schengenu vyloučeno, pokud Evropská unie neodsouhlasí, že toto pravidlo nebude uplatňovat po uplynutí lhůty 90 dnů. To by však vyžadovalo jednomyslnost celé osmadvacítky.
