Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o pietní akci na Pražském hradě, za kterou prezidentská kancelář schytala mimo jiné kritiku, když svíčky chránila před větrem umístěním do 30 tisíc pivních kelímků.
Martin Hradil: Mně by přišlo jako nejschůdnější možnost přidat se k pietě na Staroměstském náměstí. A na něm zapálit třeba jen symbolicky jednu svíčku a položit květinu. Použít ty nejlacinější kelímky na pivo je vrchol nevkusu, který naprosto zbytečně degradoval celý záměr. Nemluvě o množství odpadu nebo o tom, že kelímky prostě nezafungovaly. Je moc dobře, že Hrad chtěl „něco“ udělat. To, že to dopadlo neslavně, je věc druhá. Mohli by příště aspoň trochu přemýšlet, než se do něčeho pustí.
Jarda Macík: Umřel mi na covid otec a teta, a když si představím, že jdu tátovi zapálit svíčku a dám ji do kelímku na pivo, chce se mi z toho brečet. Proč 30 000 svíček? Stačila by jedna jediná, ale důstojná! Kam jsme se to během pár let dostali, nechápu to. Ztratili jsme úctu, soudnost a sebereflexi.
Kelímky skončily ve tříděném odpadu
Časté dotazy čtenářů se týkaly také likvidace desetitisíců plastových kelímků použitých jako ochrana svíček před větrem. „Zlikvidovali jsme je ekologicky tak, jak to bylo možné,“ řekl Seznam Zprávám mluvčí Správy Pražského hradu Jan Pastor s tm, že většina kelímků skončila ve tříděném odpadu, a menší část, která byla znečištěná voskem, pak byla podle něj zlikvidována jiným způsobem. Podle mluvčího prezidentské kanceláře Víta Nováka byly kelímky odklizeny ještě během noci na úterý.
Štěpánka Kličková: Ten pán na hradě mi je zcela nesympatický. Avšak zrovna tenhle počin mě nijak neuráží, protože tam nejde o to, kdo je prezident, ale o čest a památku všech, co zemřeli. My všichni, kteří někoho známe, kdo zemřel na covid, si říkáme, jak je toho člověka škoda. Nejsou to jen nějací lidé, nějaká čísla. Je to téměř 30 tisíc osudů, životních příběhů. Tolik zarmoucených rodin a přátel, ti všichni si zaslouží pietu. Je jedno, kdo za jejich blízké svíčky zapálil. Myslím, že je slušnost, abychom si všichni uvědomili naše štěstí, že jsme tu, že jsme zdraví a že máme své rodiny. Protože těch téměř 30 tisíc lidi všech věkových skupin včetně dětí už tu není. Čest jejich památce a všem příbuzným upřímnou soustrast.
Milan Lustig: Svíčka v kelímku, aby ji vítr nesfoukl, není špatný nápad. Nevím, proč je okolo toho opět takové haló.
Kamil Sluka: Z těch třiceti tisíc zesnulých byla drtivá většina lidí vyššího věku, důchodců. Je to ta nejvzácnější a zároveň nejkřehčí část společnosti. Jsou to převážně skromní a moudří lidé, kterým jde v životě často už jen o to, aby se jejich potomkům dařilo co nejlépe. Je bohužel příznačné, jakou formou byla pieta provedena. Stejným způsobem se k této skupině totiž přistupuje i za jejich života. Místo zaslouženého odpočinku je společnost nutí živořit, důchod jim postačí sotva na úhradu energií. Žádná z minulých vlád jim nenabídla změnu k lepšímu, ta současná je ještě navíc chladnokrevně zneužívá v nerovném volebním boji. A přitom pohled na spokojeného důchodce nás může zbavit strachu ze stáří. Kdy nám všem konečně dojde, že i my jednou zestárneme?
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Jan Zálešák: Tak já bych nechtěl, aby za mne někdo zapaloval svíčku v plastovém kelímku jako pietu. Stačí přece minuta ticha, květiny, třeba proslov. Tohle je přece duchovní záležitost, tak proč tak materialisticky na to? Jde přece o něco jiného, nebo myslíte, že kdyby těch svíček byla třeba jen polovina, že by to bylo znevažování? Jaký rozdíl je pro ty zesnulé, že hoří jedna, nebo 10 000 nebo 1 000 000 svíček? Pietní akce přece nemá být PR akce Hradu.
Saša Kubíček: Oheň do plastu mi nepřipadá moc inteligentní nápad, ale je hoden našeho Hradu. Celkově vzato mi ale tahle akce vadí ze všeho nejméně, nebo spíš mi nevadí vůbec.
Markét Vašková: Je mi líto všech těch, kteří podlehli covidu, i jejich pozůstalých, ale připadá mi, že je tato pieta poněkud opožděná. Prezident ji pořádá až ve chvíli, kdy se situace začíná lepšit. Národ jeho podporu potřeboval v době, kdy byla situace dramatická, ale bohužel se jí nedočkal.
