Světový den boje proti honům na čarodějnice. Drsná praxe stále žije

Perzekuce lidí na základě kolektivních soudů a označování za čarodějnice zůstává i v 21. století „globálním problémem“, píše se v článku na zpravodajském webu německé televize Deutsche Welle. Světový den boje proti honům na čarodějnice je iniciativou Papežských misijních děl. Ta má celému světu - a zejména pak Západu, který slovní spojení „hon na čarodějnice“ zná spíš jako komentář Donalda Trumpa k práci novinářů - připomenout, že tento fenomén ani zdaleka nezmizel.

Pro konkrétní příklad se stačí ohlédnout jen dva týdny zpátky, kdy se na internetu objevila videa z Ghany, na kterých lidé na veřejnosti lynčují ženu obviněnou z čarodějnictví. 90letá Akua Dentehová na následky bití zemřela.

Na případ upozornily lidskoprávní organizace a na Change.org už podepsalo petici za spravedlnost pro Akuu 60 000 lidí. Podle Deutsche Welle šlo o „další zviditelnění“ hluboce zakořeněných předsudků, jakým často právě starší ženy v Ghaně musí čelit. A nejen tam.

Pronásledování žen kvůli obviněním z čarodějnictví je běžné v desítkách států Afriky, jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky. Papežská misijní díla konkrétně zmiňují číslo 36.

K vyloučení ze společnosti nebo v horším případě k vraždám kvůli obvinění z čarodějnictví dochází většinou v rámci soudů daného kolektivu nebo vlivného jednotlivce, stranou od oficiálního justičního systému států. Kolik lidí se stane obětí honů na čarodějnice, se tak přesně nedá říct, historik Wolfgang Behringer ze Sárské univerzity uvedl pro německou televizi příklad jednoho z nejproblémovějších států. „Mezi lety 1960 a 2000 bylo zabito asi 40 000 lidí obviněných z praktikování čarodějnictví. A to se bavíme jen o Tanzanii,“ řekl odborník na moderní historii.

Západnímu světu jsou poměrně známé i takzvané čarodějnické vesnice v Ghaně, kam se odebírají ženy, kterým by kvůli obviněním z čarodějnictví jinde hrozila smrt. Natáčeli tam například novináři z National Geographic, reportáž z jedné z nich visí i na webu BBC a například německá fotografka Ann-Christine Woehrlová tam pořídila fotoreportáž „Čarodějnice v exilu“.

Většina žen ve zmiňovaných vesnicích jsou vdovy, ty bývají často obviňovány, že svým čarodějnictvím zavinily smrt svých mužů. Loni také světem prolétl příběh agentury AFP o ženě z Papuy Nové Guineje, kterou obvinili ze snědení srdce muže a čarodějnictví, načež ji znásilnili a mučili rozpáleným železem.

Praxe honů na čarodějnice nadále kromě Afriky a Nové Guineje přežívá například i v Indii, Indonésii, Nepálu, Saúdské Arábii a Amazonii.

Škála možných ukazatelů čarodějnictví je velmi pestrá, obecně za ni bývají většinou označovány ženy, které poruší nějaké tabu, vybočí ze společenské normy, anebo se prostě fyziologicky liší od ostatních, ať už vzhledem, nebo výskytem vzácné nemoci. Kromě žen se oběťmi honů na čarodějnice často stávají i děti, které rodiny z různých důvodů (nemoc, nelegitimní početí) nepřijmou.

Papežská misijní díla vyzývají k tomu, aby se problém přestal přehlížet, což se děje jak v konkrétních zemích ze strany vlád, tak i ze strany zbytku světa. „Neexistuje nic jako čarodějnictví. Jsou tu ale obvinění a stigmatizace, které démonizují lidi, ve skutečnosti jde o diskreditaci za sobeckým účelem získat výhodu,“ řekl k tomu mluvčí misie Jörg Nowak.