Článek
„Ráno přijdeme do práce a nevíme, co bude. Mění se to pořád a hlavně neustále sháníme další personál. Sami jsme přitom byli vytrženi ze svých oddělení. Pro všechny už je to neskutečně psychicky náročné,“ líčí zdravotní sestra Petra Klečková.
Neskrývá únavu. Na covidové oddělení v mladoboleslavské nemocnici ji kvůli nedostatku lidí přeřadili v lednu, od té doby si neoddechla. Přišla z úrazové chirurgie, teď se ale společně s dalšími zdravotníky stará přibližně až o 30 pacientů s covidem-19.
Na urgentním příjmu v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi bylo v pátek stále rušno.
„Leží tady stále mladší a mladší pacienti. Situace se za ty měsíce radikálně změnila a je opravdu vážná,“ dodává sestra, a potvrzuje tak slova řady dalších zdravotníků, kteří právě na klesající věk hospitalizovaných v posledních týdnech upozorňují.
Je pátek dopoledne a mezi pokoji standardního covidového oddělení se míhají postavy zahalené do ochranných pomůcek. Celým prostorem prostupuje patrná nervozita.
Jsou to dva dny od chvíle, kdy nemocnice vyhlásila stav hromadného postižení osob - kvůli náporu už nemůže garantovat standardy péče, které jsou za běžných okolností normou. Na lůžkách je nyní asi osmdesát covid pozitivních pacientů, dvacet je ve vážném stavu. Nemocnice ještě malou rezervu má, blíží se ale své hranici.
Další příjem. Podle zdravotníků v Mladé Boleslavi si lidé musí uvědomit, jak vážná nyní situace je.
„Prostě to dáme“
„Je to náročné, holky nevědí, co bude. Personálně často vše řešíme ze dne na den, protože se situace velmi rychle mění,“ pokračuje sestra Klečková. Její hlas ještě více posmutní ve chvíli, kdy zmíní, že se nyní s nákazou potýká i její vlastní dcera s rodinou.
Jak se tohle všechno vůbec dá psychicky zvládat? „Hm…,“ odpovídá sestra, oči se jí zalesknou a zabloudí směrem do prostoru oddělení.
Po chvíli se zhluboka nadechne.
„Všichni jsme tady vrženi do něčeho jiného, než na co jsme zvyklí. A ani se na to nedá zvyknout. Musíme se zkrátka držet. Řekla bych, že světlo na konci zatím není, ale snažíme se. Holky jsou skvělé. Samozřejmě, že je to i pro ně těžké. I ta smrt a rozloučení, když to pořád vidí. Fyzicky si člověk zvykne, jenže psychicky… Ale jsme dobří a držíme jako kolektiv. Řekli jsme si, že to dáme, že to prostě dáme,“ dodává zdravotní sestra.
Nemocnice tento týden vyhlásila stav hromadného postižení osob. Pacienty stále přijímá, nemůže ale garantovat, že nyní bude moci všem poskytnout nejvyšší standardy péče.
Situace v Mladé Boleslavi se příliš neliší od reality celé řady dalších nemocničních zařízení v republice. Sestry, lékaři, sanitáři a ostatní pracovníci si už několik měsíců pořádně neodpočinuli a jejich pracovní nasazení je názornou ilustrací ke zprávám, které veřejnost obvykle vnímá jen skrze čísla.
Ta se v pátek zastavila na 8153, pokud jde o hospitalizované s covidem, a 1735 - právě tolik lidí bojuje kvůli covidu-19 o život v těžkém stavu.
Sestra Klečková dodává, že se navzdory aktuální situaci snaží uchovat optimismus, věří, že brzy bude dobře.
„Jde ale o to, aby si veřejnost uvědomila, že to není žádná chřipka. To já už nemůžu ani slyšet!“ dodává, spěšně se loučí a odbíhá pomoci kolegyním.
Před nemocnicí zastavuje sanitka. Záchranáři z ní vytahují nosítka, na kterých leží seniorka s obličejem skrytým pod kyslíkovou maskou. Po chvíli mizí ve dveřích urgentního příjmu, který zřídili pro ty, již kvůli dýchacím potížím potřebují rychlou pomoc. Nejde o akční scénu, nikdo nekřičí ani nepovykuje. Přesto na kolemjdoucí padá tísnivý pocit a na mysl se dere neodbytná myšlenka - kolik takových pacientů ještě bude?
