Svět zažívá rekordní sezonu hurikánů. Znají už i cestu do Evropy

„Je rok 2055, meteorologové předpovídají, že na Španělsko udeří hurikán druhé kategorie, vítr má dosáhnout rychlosti až 175 kilometrů za hodinu, očekávají se přívalové deště a hladina moře se zvedne až o dva a půl metru,“ vylíčil na sklonku loňského roku španělský deník El País scénu z budoucnosti, která nám může připadat jako sci-fi. Rok 2020 ale ukazuje, že takový scénář může být realitě mnohem blíž, než by se mohlo zdát. Projevů extrémního počasí v podobě tropických bouří nebývale rychle přibývá a odborníci se shodují, že bude hůř.

Zřetelný signál, že se s počasím něco děje, vyslali do světa meteorologové 18. září, když oznámili, že jim takzvaně došla jména pro tropické bouře v Atlantiku. Dvě zformované týž den proto museli provizorně pojmenovat písmeny z řecké abecedy, tedy Alfa a Beta.

Něco takového meteorologové poprvé udělali v roce 1953 a podruhé před patnácti lety, přičemž rok 2005 až dosud platil za vůbec nejaktivnější hurikánovou sezonu. Rok 2020 to ale překonává na plné čáře. Letos byl předepsaný seznam 21 jmen pro hurikány vyčerpán o víc jak měsíc dřív než před 15 lety. Ačkoliv sezona hurikánů obyčejně končí až koncem listopadu či v prosinci, už teď je jasné, že ta letošní bude dosud nejplodnější.

Velmi vzácná subtropická bouřka mimochodem letos udeřila na Portugalsko. Loni koncem září se zase na východě Atlantiku zformoval hurikán Lorenzo, který se zapsal do historie jako nejvýchodnější hurikán 5. stupně. Dlouhou cestou značně oslabený pak udeřil na Irsko a Velkou Británii.

Server Severe Weather u příležitosti jedinečného meteorologického okamžiku zveřejnil statistiku Philipa Klotzbacha z Colorado State University k 17. září, podle které byl letošní výskyt hurikánů v Atlantiku o 222 % vyšší oproti dlouholetému průměru z období mezi lety 1981 a 2010. Pojmenovaných bouří bylo dokonce o 267 % víc.

„Téměř typický snímek pro rok 2020,“ popisuje zpravodajský server se zaměřením na počasí satelitní fotografii posetou hurikány:

Všímavé oko si na satelitní fotografii všimne hned dvou bouří v přímé blízkosti Evropy.

První z nich je shodou okolností právě Alfa – 22. letošní bouře hodná vlastního jména, pro kterou už ale na seznamu žádné nezbylo. Ta jako vůbec první subtropická bouře v historii udeřila na Portugalsko. Po hurikánu Vince z roku 2005 a španělském hurikánu z roku 1852 šlo teprve o třetí podobnou bouři, která zasáhla evropskou pevninu. Když Alfa 18. září přicestovala k portugalským břehům, byla už poměrně slabá, vítr okolo 90 kilometrů v hodině a vydatný déšť ale i tak poškodily desítky budov a popadané stromy paralyzovaly dopravu.

I přes poměrně malé škody bouře Alfa vzbudila velkou pozornost. „Subtropická bouře zasáhla Portugalsko… jak zvláštní,“ napsal na Twitter americký klimatolog:

Současně v Řecku řádil medikán (označení pro středomořskou cyklónu) Janos, který byl co do škod výrazně horší. Vodou zalil celá města a vesnice a vyžádal si dvě oběti na životech.

Jsme svědky začínající změny počasí, na jejímž konci bude Evropa sezonním terčem hurikánů, podobně jako tradičně bývá Karibik a jihovýchod USA? Nacházejí si hurikány cestu do Evropy?

„Ano, do budoucna se můžeme dočkat vícero hurikánů, které se místo Karibiku a Ameriky zatoulají směrem k jihozápadní Evropě. I tak ale půjde o jev dosti vzácný. Častější se mohou stát i medikány a slyšet budeme moci třeba i o podobných bouřích v Černém moři,“ sdělil Seznam Zprávám svůj postoj k tématu odborník na klimatické modelování z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Aleš Farda.

Rostoucí trend nebezpečných meteorologických jevů v poslední dekádě Farda potvrzuje, obecně se podle něj dá říct, že jde o projevy změny klimatu, i když roli hrají i jiné faktory, jako je přirozená přírodní variabilita klimatu či ve specifických případech např. nevhodná péče o krajinu a podobně.

S meteoroložkou Janou Hujslovou z Českého hydrometeorologického ústavu se Farda shoduje, že počasí se stává nebezpečnějším i přímo v Česku. „U nás se obáváme spíše trendu zesilujících bouřek a s nimi spojených vichřic, krupobití a lokálních záplav. To jsou také konvektivní jevy, i když síly a rozsahu hurikánu nad pevninou dosáhnout nemohou,“ popsal Farda. „Extremita počasí roste, a to po celém světě. Výsledkem jsou mimo jiné častější a intenzivnější vlny veder, silné bouřky, povodně, nebo naopak epizody sucha,“ přitakala Hujslová.

Ke scénáři, kdy by Evropu zasáhlo několik hurikánů ročně podobně jako Ameriku, jsou nicméně oba skeptičtí.

Meteoroložka vypíchla, že ačkoliv byl například letošní medikán Janos v médiích často prezentován jako netypický úkaz, nešlo o vyloženě vzácnost. „Letos to byl medikán Janos, předtím například v roce 2018 Zorbas, který zasáhl poloostrov Peloponés. Od konce 2. světové války byl zpětnými analýzami odhalen výskyt zhruba 100 medikánů. V současnosti usnadňují včasné podchycení jeho vzniku a podrobné pozorování meteorologické družice. Zároveň jsou díky vyspělým technologiím podrobně zdokumentované i následky (nejen staniční měření, ale také fotografie, videa), což může ve výsledku vyvolávat dojem větší četnosti a ničivosti bouře,“ vysvětlila Hujslová.

Podobným směrem se ubírala její odpověď na otázku ohledně strmého nárůstu hlášení událostí silného větru za posledních 15 let, který uvádí Evropská laboratoř silných bouří (ESSL). „Četnost zaznamenaných lokálních jevů, jako jsou kroupy nebo tornáda, je z velké části ovlivněna i větším množstvím ,pozorovatelů' – téměř každý má dnes u sebe mobilní telefon, na který může takový neobvyklý jev vyfotit nebo natočit, a vy se to za pár hodin dozvíte v médiích. Stejně tak bouřky s přívalovými dešti byly i v minulosti, ale dnes se z televize nebo internetu dozvíte téměř o každém vytopeném podchodu na druhém konci republiky,“ řekla Hujslová a stejně jako Farda se po dotazech na situaci v Česku rychle posunula k tématu sucha.

„Hlavním rizikem je ovšem sucho a jeho dopady v důsledku zvyšujících se teplot a většího výparu vody z krajiny,“ odbočil Farda od tématu ničivých větrů a dešťů. Meteoroložka Hujslová souhlasila a dodala apel na problematiku lokálních výkyvů. „Množství srážek v celorepublikovém průměru zůstává sice velmi podobné, ale ubývá množství srážek spadlých v trvalém dešti a přibývá podíl srážek spadlých v bouřkách. Tím dochází k velkým lokálním nebo i regionálním rozdílům. Například v letošním roce opakovaně vydatně pršelo v oblasti jižních Čech, Vysočiny, Orlických hor a Moravskoslezského kraje, opakovaly se zde i povodňové události. Naopak na severozápadě Čech se většinu roku potýkají s půdním suchem.“

Při hodnocení problematiky sucha navíc podle Hujslové nelze uvažovat jen o srážkách. Zaznamenáváme u nás oteplování a extrémnější projevy klimatu. Velmi často přepisujeme teplotní rekordy v maximech, ale jen výjimečně v minimálních teplotách. Vyšší teploty vzduchu vedou i k většímu výparu, to znamená, že i když naprší stejně jako dříve, vody se vypaří víc a ta potom chybí v půdě".

Vůbec největší hrozbou pro Evropu je pak podle Fardy migrace, kterou spustí klimatické změny v rozvojových státech. „Tyto společnosti jsou vůči změně klimatu mnohem zranitelnější než Evropa, USA či východoasijské státy a změna klimatu zde bude působit na vznik konfliktů a bude spouštěčem mimořádně silných migračních vln. Aktuální studie Institutu pro ekonomiku a mír (IEP) zmiňovaná např. zde uvádí, že se v okolí Evropy může dát do pohybu přes miliardu lidí. I příchod pouhého zlomku tohoto čísla by znamenal konec naší civilizace, jak ji známe,“ uzavřel Farda.