Článek
Takzvané swapování je podobný styl nakupování jako v second handech. Oproti klasickým „sekáčům“ se ale při swapech za oblečení či jakékoli jiné zboží – od utěrek přes hrníčky až po dětské hračky – neplatíte penězi.
Měnou je zboží, které člověk přinese k výměně v domnění, že by se mohlo hodit ještě někomu jinému. Jde o směnný obchod bez přítomnosti bankovek a mincí, jehož cílem není jen úspora peněz (byť i ta hraje jistě roli), ale hlavně snaha o ochranu životního prostředí.
My, udržitelní. Nový díl publicistického pořadu reportérky Šárky Kabátové.Video: Seznam Zprávy
„Dřív jsem si vůbec neuvědomovala, kolik vody a elektřiny se spotřebuje při výrobě oblečení, a vlastně až swap mě donutil se nad tím zamyslet. Věci není dobré vyhazovat,” líčí slečna v kreativní dílně na pražské Letné, která je zaplněná štendry s věšáky na oblečení.
Přišla jako pravidelná zákaznice swapových akcí. Odmítá totiž kupovat nové zboží z obchodních řetězců. Nedělá jí prý radost, a navíc si nepotrpí na luxus. Nepotřebuje značkové oblečení.
Líbí se jí možnost pomáhat a zároveň si dopřávat nové kousky do šatníku. „Mám pocit, jako bych měla pořád něco nového, a přitom to nové vůbec není,“ usmívá se při pomyšlení na myšlenku udržitelnosti, která jí navíc pomáhá zbytečně nepřekračovat rozpočet.
Přinesete, odnesete
Sama na akci s názvem Swap Prague přinesla deset kusů ze svého šatníku, které už neunosí. Výměnou za ně si odnesla věci, které původně patřily jiné majitelce. Díky swapování našla zalíbení třeba v „rebelském” červeno-černém kabátu, který prý sice neodpovídá jejímu stylu oblékání, ale ráda jej vyzkouší.
„Baví mě zkoušet nové neotřelé kombinace, které bych jinak neměla možnost vyzkoušet,“ oceňuje při pohledu na ruku ověšenou textiliemi. A chlubí se také Núlovkem” v podobě dlouhých červených šatů na ples.
Hnacím motorem pro lidi milující swapování je udržitelnost, tedy slovo, které se na nás valí ze všech stran jako cosi bytostně moderního. A přitom minimální plýtvání a využívání věcí do jejich úplného opotřebení ještě donedávna platilo za běžnou součást životního stylu téměř každé rodiny… Plýtvání nepřicházelo v úvahu.
S rostoucí životní úrovní se ale nesnadno odolává konzumu a reklamě, které nutí k nákupům stále nových věcí nevalné kvality. Nechceme nebo nemůžeme obětovat čas do domácí výroby nových věcí či oprav a údržby těch stávajících.
Raději kupujeme nové zboží. A do toho nás dráždí „lákavé” slevy, které v obchodních řetězcích už rozhodně nemají sezonní charakter. Objevují se téměř bez ustání…
Tuna oblečení
Někteří jsou motivovaní snahou chránit životní prostředí, jiní v takzvaném swapování vidí spíše úsporu peněz či nevšední zážitek. Tak či tak lidé, kteří se mi za sedm hodin vystřídali před očima, přinesli k výměně celkem tunu oblečení.
Podle statistiky organizátorky letenské akce Lucie Poubové, průkopnice českého swapování, je běžný úspěch výměny oblečení vyčíslitelný poměrem 80:20. Osmdesát procent doneseného zboží od zákazníků se vymění, zbylých dvacet procent se pak odváží ve velkých černých pytlích k dalšímu užitku. Nejčastěji na charitu, v případě už nepoužitelných textilií do továren na další zpracování.
A to mě přivádí k myšlence, jak dlouho bychom asi unosili už vyrobené textilie, kdyby se nové přestaly prodávat. Nejsem sama, koho taková otázka napadá. Tahle myšlenka jako by prostupovala celým sálem.
„Mám pocit, že předchozí generace vytvořily už tolik věcí, že by z toho mohlo žít dalších x generací,” shrnuje jedna z účastnic akce svoje myšlenkové pochody, které ji přiměly k zálibě nenakupovat nové oblečení. Její šatník tvoří převážně zboží z druhé ruky. Z obchodů kupuje jen zboží, které není běžné na swapech k dostání – zachovalá jednoduchá trika, spodní prádlo či sportovní oblečení.
