Svět podle Bidena. Co se změní v zahraniční politice USA po jeho triumfu

Republikánského kandidáta Donalda Trumpa volili američtí konzervativci, v jednom ohledu bude ale vítěz voleb Joe Biden zřejmě konzervativnější než jeho soupeř. Právě díky jeho triumfu lze očekávat návrat k hodnotové zahraniční politice. Tedy té, kterou Trump zcela ignoroval.

Bílý dům v posledních čtyřech letech přestala zajímat demokracie a lidská práva. Saúdskoarabský vládce Muhammad bin Salmán byl hlavním spojencem v regionu, navzdory brutální vraždě novináře Džamála Chášukdžího. S Čínou sice vedl Trump obchodní válku, o koncentračních táborech, v nichž komunističtí vládci vězní část ujgurského obyvatelstva, od něj ale slyšet nebylo.

Čtyři roky Trumpova prezidentství přinesly do mezinárodní politiky více izolacionismu, ústup od volného obchodu i oslabení vztahů s dlouholetými spojenci. Zvláště se v této souvislosti mluví o krizi transatlantických vztahů. Dokáže demokrat Joe Biden tyto trendy zastavit?

Bývalý viceprezident Baracka Obamy, který ve svých 77 letech zasedne do Oválné pracovny, slibuje, že bude jiný. Půjde ale o radikální změnu politiky? Vždyť například těžiště pozornosti americké zahraniční politiky se už za časů Baracka Obamy přesunulo do Asie a Trump tento trend obchodní válkou s Čínou jen potvrdil.

Bidena čeká v příštích čtyřech letech celá řada výbušných témat. Ať už jde o pokračování mocenského soupeření s Čínou, války na Blízkém východě či odstrašování Íránu a Severní Koreje od jejich jaderných ambicí. Zajímavé bude sledovat i americkou politiku vůči Rusku - právě to se podle zdrojů z tajných služeb opět snažilo ovlivnit hlasování v neprospěch Bidena.

Pojďme se podívat na geopolitické výzvy, které nového prezidenta v příštích čtyřech letech čekají.

Obchodní válka s Čínou a zhoršování vzájemných vztahů dvou nejsilnějších ekonomik světa se stalo jedním z nejsilnějších momentů Trumpova prezidentství. Bývalý Trumpův poradce pro národní bezpečnost H. R. McMaster minulý týden prohlásil, že Čínu považuje za největší bezpečnostní hrozbu, které nyní Spojené státy čelí: „Myslím, že kdokoli složí 20. ledna přísahu, musí posílit mezinárodní spolupráci,“ řekl v rozhovoru pro televizi CNBC. Dodal přitom, že Čína zvýšila od 90. let své vojenské výdaje o 800 procent, a to v dobách míru.

McMaster také zdůraznil, že konflikt s Čínou nemají jen USA, ale celý svobodný svět. Čína nejen ohrožuje své sousedy, ale také se snaží vyvážet svůj autoritářský model vládnutí.

Generálova slova o mezinárodní spolupráci Biden splňuje - právě on slibuje, že bude při jednáních s Čínou více sázet na spolupráci se spojenci, zvláště s těmi z Evropy.

Jak píše analytička Marianne Schneiderová-Petsingerová z think-tanku Chatham House, zůstává pro USA prioritou „vytyčení hřiště s Čínou a soustředění se na domácí ekonomiku“, nehledě na to, kdo bude v Bílém domě.

Úplný obrat ve vztazích s Čínou tedy rozhodně nenastane - spíše změna rétoriky a taktiky. Není například pravděpodobné, že by Biden rušil Trumpem uvalené sankce na čínský telekomunikační gigant Huawei. S pomocí spojenců ale může vyvinout větší tlak prostřednictvím Světové obchodní organizace.

„Po Bidenově vítězství bude vnímání současného světa perspektivou nové studené války s Čínou silné a bude ovlivňovat americkou strategii jako celek,“ řekl pro Seznam Zprávy Ondřej Ditrych, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů.

Biden v Bílém domě podle něj znamená další kroky k dělení světa po ideologické (spojenectví demokracií) nebo technologicko/ekonomické linii, obnovu multilaterální architektury, víc odstrašování, ale méně kontroly zbrojení a odzbrojení. Bidenovo vítězství také přitáhne větší pozornost USA ke globálním tématům, jako je změna klimatu.

Evropany bude nejvíce zajímat, co přinesou americké volby transatlantickým vztahům a co budou znamenat pro budoucnost Severoatlantické aliance. O té se přitom dosavadní americký prezident nevyjadřoval právě diplomaticky - označil ji za zastaralou a opakovaně kritizoval spojence za příliš malé finanční prostředky investované do vlastní obrany. Dvě procenta HDP, na nichž se členové NATO dříve shodli, bude po pandemii koronaviru dodržet těžší než kdy dříve.

Po vítězství Bidena je jasné, že se Evropané nemusí obávat případného odchodu USA z Aliance, kterým hrozil Trump. Je ale třeba připomenout, že požadavek na to, aby členové platili dvě procenta HDP na obranu, není žádným výmyslem Trumpa, Evropany k němu vyzýval i jeho předchůdce Barack Obama. „Spor ohledně nerovnoměrného sdílení břemene - jak ho vnímají Američané - vznikl skoro bezprostředně po vzniku NATO,“ připomíná politolog Ditrych.

Zatímco v jedné části Evropy (představované zejména Francií) vyvolávala nacionalistická politika USA snahu po větší samostatnosti v bezpečnostní oblasti - tedy budování společné evropské obrany - v dalších státech, jako je Polsko, zůstává obrana nerozlučně spjata s USA a angažmá v NATO. S Bidenovým nástupem a obnovením hlubší spolupráce v obraně by evropská emancipace v této oblasti mohla oslabit.

Trump po svém nástupu sliboval, že ukončí „směšné a nekonečné války“ na Středním východě. To se mu ale zatím nepodařilo, v Afghánistánu bojují američtí vojáci už dlouhých 19 let. USA sice uzavřely dohodu s Tálibánem a část svých sil stáhly, bezpečnostní situace v zemi ale neumožňuje, aby odešli všichni. Navzdory tomu, že by USA chtěly stáhnout všechny vojáky do května příštího roku.

„Biden je zkušený politik a jeho politika se bude pravděpodobně pohybovat směrem ke snižování, ne-li k úplnému ukončení válečných snah USA,“ tvrdí bezpečnostní analytik Benjamin H. Friedman. V tom se s ním shoduje i Ondřej Ditrych. „Biden není žádný intervencionista,“ říká.

Biden nicméně mluví i o tom, že v některých zemích, jako je právě Afghánistán, Sýrie či Irák, bude i nadále potřeba ponechat protiteroristické jednotky.

Větší spor mezi oběma kandidáty panoval v otázce Íránu. V době, kdy administrativa Baracka Obamy uzavírala mezinárodní dohodu o kontrole íránského jaderného programu (známou pod zkratkou JCPOA), byl Biden Obamovým viceprezidentem. Trumpův jednostranný odchod od dohody, která podle jaderných inspektorů fungovala, proto podle očekávání kritizuje a k dohodě se chce vrátit.

„Myslím, že po jeho zvolení návrat k JCPOA v úvahu přichází, nemůže ale jít prostě o návrat o pár kroků zpět k původní dohodě ignorující dynamiku posledních let a pozice spojenců (Izrael, Saúdská Arábie). Dá se očekávat, že budou zahájena nová jednání, ” domnívá se Ditrych s tím, že bude záležet na tom, kam bude Írán ochoten zajít třeba stran svého raketového programu. „Výsledek bude nejistý,“ dodává.

Velké očekávání panuje kolem voleb i mezi Izraelci a Palestinci. Palestinci doufali ve vítězství Bidena, který by měl změnit Trumpovu jednostranně proizraelskou politiku směrem k větší vyváženosti. Po fiasku Trumpovy „dohody století“ se dá očekávat návrat k politice Baracka Obamy - tedy kritika Izraele za rozšiřování ilegálních osad na okupovaných palestinských územích a snaha dotlačit obě strany k obnovení mírových rozhovorů.

Pro vývoj konfliktu ale bude zřejmě důležitější nalezení nových vůdců na obou stranách - nahrazení stárnoucího Mahmúda Abbáse v čele palestinské samosprávy i korupcí oslabeného Netanjahua v čele izraelské vlády.

Právě pro „Bibiho“ Netanjahua je Trumpova porážka obzvláště hořká - v odcházejícím americkém prezidentovi nalezl nekritického spojence, který mu šel ve všem na ruku a nestaral se ani o porušování lidských práv Palestinců, ani o Netanjahuovy korupční aféry.

V podobně luxusní pozici se během Trumpovy éry ocitl i saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán. Ten si v příštích měsících může v očích Washingtonu vylepšit image normalizací vztahů s Izraelem. Činy, jako byla brutální vražda novináře Džamála Chášukdžího nebo další věznění lidskoprávních aktivistů, mu ale u Bidena tak snadno neprojdou.

Téma Rusko a jeho ovlivňování amerických prezidentských voleb se vracelo Trumpovi celé čtyři roky. V současných americko-ruských vztazích lze nalézt zajímavý paradox: Zatímco Trumpova administrativa Rusku nijak nevycházela vstříc, opakovaně na něj uvalovala sankce a bránila dokončení plynovodu Nord Stream 2, samotný prezident se naopak svého ruského protějška Vladimira Putina zastával a vyvolával pocit, že mu Kreml do Bílého domu skutečně pomohl.

S převzetím moci Bidenem mohou nastat pro Rusko ještě těžší časy - Kreml je navíc po otrávení Navalného a ekonomických problémech nyní ve slabší pozici než před čtyřmi lety.

„Pokud bude zvolený Biden, budeme čelit konsolidaci Západu s antiruským programem,“ řekl agentuře Bloomberg před volbami Andrej Kortunov z Kremlem placeného think tanku Rada pro mezinárodní vztahy.

Politolog a odborník na Rusko Mark Galeotti si ale nemyslí, že by Rusové od Bidena očekávali o moc tvrdší přístup. Navzdory tomu ale také nečekají další „reset“ ve vzájemných vztazích. „V Trumpovi se velice zklamali a chybí jim staré dobré předvídatelné Spojené státy. Otázky jako kontrola zbraní budou brány opět vážně. myslím, že tedy očekávají ostřejší rétoriku, ale už přizpůsobili své uvažování na prezidentství Bidena,“ napsal Galeotti Seznam Zprávám.

Severokorejský diktátor Kim Čong-un dokáže tlaku ze Spojených států účinně vzdorovat jako málokdo. Jím vedený stát jako jediný prováděl v novém tisíciletí testy jaderných zbraní, odpálil svoji vůbec první mezikontinentální balistickou raketu a hrozil dopadem raket do vod poblíž amerického území na ostrově Guam.

Donald Trump střídal vůči Kimovi různé tváře - jednou o něm mluvil jako o „rakeťákovi“ a sliboval mu „oheň a zuřivost“, podruhé ho označil za skvělého vůdce a přítele. Oba vůdci se poprvé setkali v roce 2018 na summitu v Singapuru. Poté v únoru 2019 následovalo druhé kolo rozhovorů ve Vietnamu, ale tento summit skončil předčasně po zjevné roztržce.

„Nedomnívám se, že je v dohledu nějaký průlom. Zdá se mi, že Američané v posledních desetiletích vyzkoušeli, v některých případech opakovaně, širokou paletu přístupů. A ničeho, co by se dalo považovat za větší úspěch, nedosáhli. Proto se patrně budou muset změnit podmínky on the ground,“ řekl Seznam Zprávám politolog Ditrych.

K jednáním s Kimem se tak Biden může vrátit, předvídání vývoje v této otázce je ale takřka nemožné.