Článek
Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová je známá víc jako jedna z předních expertek jaderné fyziky, s praxí regionální političky - místostarostky ve středočeských Pyšelích - si ji spojí málokdo.
Právě na cesty mezi úřadem a domovem, kde nyní pracuje v home office režimu, se v čase koronavirové epidemie zúžil její denní program.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy líčí, jak se změnil její život v nouzovém stavu, a popisuje zkušenosti, k nimž dospěla.
Například její úřad musel přejít na „dálkový přístup“. „Zkusili jsme spoustu věcí, které jsme odkládali, protože nás k tomu nic netlačilo, a teď přišel čas,“ říká v rozhovoru Dana Drábová.
I proto mluví o tom, že období epidemie je třeba brát i jako výzvu, i když převratné společenské změny nečeká.
„Svět asi bude jiný, než jsme zvyklí, na druhou stranu budeme dál dělat vše pro to, abychom byli šťastní a dokázali přežít.“
Váš úřad dává povolení na zkoumání viru. Na první dobrou bych neřekla, že to patří do vaší agendy. Oč se jedná?
Do našich pravomocí také patří kontrola závazků České republiky v oblasti nešíření zbraní hromadného ničení. A ne jen jaderných, jak by člověk pomyslel, ale také chemických a biologických. V souladu s mezinárodními dohodami musí existovat režim, kdo s jakými chemickými, biologickými a jadernými látkami zachází
Kdykoliv se objeví nějaká taková nebezpečná věc - třeba tento virus, tak musíte dát povolení ke zkoumání?
Jen v případě, že se látka nachází na seznamu, který byl mezinárodně dohodnut.
Jak nyní vůbec funguje váš úřad? Na dálku?
Státní úřad pro jadernou bezpečnost funguje, jak je třeba, samozřejmě jsme spoustu věcí přenesli do digitální sféry, ale všichni jsou k dispozici. Staráme se o to, aby ionizující záření bylo používáno tak, jak se sluší a patří. Staráme se o to v jaderných elektrárnách, na pracovištích ve zdravotnictví, v průmyslu a tak podobně. Nikdo to z nás nesejme a musíme se přizpůsobit.
Ale něco jste přece museli začít dělat jinak?
To jiné je dálkový přístup a to, že jsme omezili inspekce, které se vykonávají přímo na pracovištích. Snažíme se inspekce vykonávat dálkovým přístupem. Ale jinak se nezměnilo nic a musíme být kdykoliv připraveni nastoupit v plné polní v případě, že by to bylo třeba.
Jak vypadá nově váš pracovní den s dálkovým přístupem?
Když to hodnotím, můj pracovní den se příliš neliší. Máme opravdu výhodu, že jsme do digitálního věku vstoupili už před časem, to znamená, že řadu věcí dovedu zařídit i z toho, čemu se moderně říká home office. Na centrálu jezdím podle potřeby - pravidelně v pondělí, ve středu a v pátek tam den strávím.
Byli jste připravení, že může nastat situace, že z domova budete kontrolovat elektrárny?
Neočekávali jsme to úplně v rozsahu, který nastal za poslední měsíc. Na druhou stranu jsme se dokázali prostřednictvím moderních technologií rychle přizpůsobit.
Využijete něco z toho do budoucna? Je to prostor k větší digitalizaci?
Samozřejmě. Svět po čínské breberce, když mi dovolíte ten výraz, bude jiný, a jak říkali staří Římané - katastrofy přináší užitek, tak toho využijeme. Zkusili jsme spoustu věcí, které jsme odkládali, protože nás k tomu nic netlačilo, a teď přišel čas.
Sledujete diskuzi, jak postupovat proti koronaviru? Promořit, nebo postupovat opatrně?
Sleduji to se zájmem poučeného laika. Nehraju si na to, že bych rozuměla všemu, ani by to nebylo dobře. Spíš se zájmem sleduji, jak se lidstvo jako živočišný druh poučilo z minulých podobných událostí a jakým způsobem je schopno se adaptovat.
Čekala jste na konci února, na začátku března, že se na nás valí něco takového? Napadlo vás to?
Nenapadlo, ale na druhou stranu jednou neoddělitelnou součástí naší práce je být připraven na to, že se stane něco nečekaného.
Myslím lidsky, když si sama vzpomenu - sledovali jsme, jak Čína bojuje s nějakou nemocí, která se tu srovnávala s běžnou sezonní chřipkou. Napadlo vás, že se sem hrne taková kalamita?
Na to je obtížné odpovědět. Náplní naší práce je být připravený na nečekané. A náplní života člověka je připravenost na kalamitní situace.
Kdy jste uvědomila, že je to nemoc, která nám změní životy?
Možná při pohledu do okolních zemí v Evropě. S tím, jak se vyvíjela schopnost zdravotnictví v Itálii a Španělsku nemoc zvládnout.
Jak vás současná situace změnila, co nového jste se o sobě dozvěděla?
Že bych se o sobě dozvěděla něco nového, to v mém věku a při mých zkušenostech jde těžko předpokládat. Překvapením, a to příjemným, byla reakce lidí okolo mne. A to teď nemyslím jen mé profese, ale řekněme mé druhé profese - místostarostky v Pyšelích. Pyšeláci se zachovali úplně úžasně - prakticky všichni, se kterými se potkávám. Šijí roušky, jsou k dispozici. Když je třeba něco udělat, dělají to s úsměvem a je jim potřeba poděkovat.
Šila jste také roušky?
Já úplně na tyto věci nejsem zdatná, ale aspoň jsme poskytla šicí stroj po mamince.
Přemýšlela jste o tom, jak to bude dál? Jak se všechna ta opatření promítnou do společnosti?
Člověk je strašně přizpůsobivý živočišný druh. Svět asi bude jiný, než jsme zvyklí, na druhou stranu budeme dál dělat vše pro to, abychom byli šťastní a dokázali přežít. Bude to jiné, ale nebude to závratný zlom.
Že hlavní vlna se přežene a prostě časem zapomeneme?
To doufám, že ne, protože každá taková událost v našem životě přináší spoustu poučení o tom, jak věci dělat líp.
Jaké je vaše poučení?
Poučení? Spíš osvěžení vědomí toho, že spolu dokážeme spoustu věcí a jsem schopni spolupracovat.
Máte obavy z budoucnosti?
Já nejsem člověk, který by dopředu trpěl obavami. Já jsem člověk, který je řeší, když nastanou.
Napadá mne třeba - utahují se šrouby v souvislosti s osobními svobodami a vždy je jednodušší pravidla nakázat než následně povolovat zpět.
To možná ano. Ale to si musíme opravdu ohlídat. Svobody nám byly navráceny před třiceti lety a my se o ně musíme starat. Není to něco, co je tady navždy, svoboda je něco, o co musíme pečovat.
Chodíte na procházky? Přemýšlíte u toho, nebo si jen tak chodíte čistit hlavu?
To je zásadní záležitost, kterou já mám s chůzí krajinou za podstatnou - že necháte tu mysl běžet. Spoustu věcí vyřešíte, ani o tom nevíte. Jen tím, že té mysli poskytnete svobodu. A zas se vracíme k té svobodě.
Když nemusíte být v kanceláři, tak home office prokládáte vycházkami?
Snažím se. Ale to jsem dělala i dříve, akorát to bývalo ve větší tmě.
