Článek
„Vlastně jsem mu půjčovala tím, že si bral úvěry na mé jméno. Byly to takové ty mikroúvěry a lichvářské půjčky. Někde to bylo sto tisíc, někde osmdesát, ale splátky potom byly vysoké. Třeba osm tisíc měsíčně, na což neměl,“ popisuje Marie Tylová ze Šumperku začátky finančních potíží.
Synovi podle ní nevyšlo podnikání s taxislužbou, po nějaké době bez příjmů nebyl schopen platit své závazky. Že její snaha pomoci bude vykoupena vlastním ekonomickým pádem, ji ale nenapadlo.
Půjčka střídala půjčku a dluhová spirála se začala postupně roztáčet. Jako východisko z nouze se pro Marii Tylovou tehdy jevila takzvaná americká hypotéka u jedné z bank. Půjčené peníze za příznivý úrok se totiž dají použít na cokoliv. Podmínkou ovšem je, že musíte ručit nemovitostí. V případě Marie Tylové šlo o ručení vlastním bytem a bytem své nejlepší kamarádky. „Bylo to na dva miliony korun a měsíční splátka byla zhruba 31 tisíc. Což se dalo v pohodě zvládnout, dokud manžel nepřišel o práci,“ říká žena, která pak už sama nezvládala vysokou splátku bance splácet.
Následně si na internetu našla jistou nebankovní společnost, která závazek od banky odkoupila, splátky mírně snížila a jako bonus půjčila Marii Tylové dalšího půl milionu. „To bylo vytloukání klínu klínem. To byla ta největší blbost, kterou jsem mohla udělat,“ uvědomuje si dnes.
Zhruba po půl roce se jí ozvala další nebankovní společnost, která jí naslibovala daleko lepší podmínky než ty předešlé. Mělo to jen malý zádrhel. Oba dva byty přešly do majetku této společnosti. Kdyby si je Marie Tylová chtěla odkoupit zpět, jejich cena už bude daleko vyšší.
Marie Tylová zjistila až mnohem později, že si tímto krokem vlastně vůbec nepomohla. „Platím vlastně stejnou částku jako na začátku, ale na odkoupení bytů nemám,“ dodává rezignovaně.
Právě před podobně neuváženými kroky varuje David Borges z organizace Člověk v tísni. „Považujeme to za zásadní problém. Člověk by si jednoduše neměl půjčovat peníze a ručit za to nemovitostí, pokud tím nesleduje financování vlastního bydlení. Existují totiž společnosti, které se specializují na půjčky zajištěné nemovitostí a v některých případech lze říci, že po těch nemovitostech vyloženě jdou.“
To, že je v naprosto zoufalé situaci, pochopila Marie Tylová bohužel příliš pozdě. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci: Snaha zachránit se za každou cenu jakoby vypne rozum a racionalitu. Tajemný španělský muž, se kterým paní Marie komunikovala na sociálních sítích, dokonal dílo její zkázy. „To jsem objevila na internetu, že prostě nějaký pán nabízí čtyři miliony, že by to vyplatil, a já bych mu splácela ty peníze, co platím teď. Jenomže on si řekl o takovou sumu na převod, o jakousi sumu na právníka, a prostě ze mě vytahal osm set tisíc. A samozřejmě žádné peníze nepřišly,“ popisuje Marie Tylová.
Dnes je její situace daleko horší než na začátku. Její dluhy činí dohromady zhruba pět milionů korun, cesta zpět k normálnímu životu je zřejmě nereálná.
Existuje nějaká možnost, jak se z dluhové pasti dostat? A co na to všechno říká syn Marie Tylové, který předluženost své matky zavinil? Zjistíte v úvodní reportáži.
Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, jehož archiv najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
