Článek
Pavel Faiereisl začal budovat svou firmu Fany Gastroservis v roce 1993. Za téměř třicet let práce z ní vybudoval firmu s miliardovým obratem, která dodává potraviny do 3 000 restaurací v Praze a okolí. V jejím sortimentu nechybí jak základní suroviny, jako jsou vejce, knedlíky či ryby, tak specializované, jako třeba kaviár či kůzlečí maso.
Uzavřené podniky jeho podnik těžce zasáhly. Restaurace zmenšené na okénko snižují jeho odbyt o tři čtvrtiny a celkově za letošek jeho tržby klesnou o polovinu, tedy o 500 milionů korun. Faiereisl tak musel škrtat náklady. Ze 150 lidí, kteří pro jeho firmu pracovali, jich nyní zbylo zhruba sto. Dvacet jich je doma „na překážkách“, a dostává tak na ně v rámci Antiviru B 60 procent příspěvku na mzdy. Zbytek doplácí sám a ostatní lidi musí zaměstnávat proto, aby udržel chod podniku, ačkoliv si na sebe už lidé nevydělají. Měsíčně tak jen na mzdách zaměstnanců tratí miliony korun a žádnou další náhradu nemá.
„Popisoval jsem situaci nás dodavatelů panu ministru Havlíčkovi a dozvěděl jsem se, že si mohu půjčit. Půjčovat si na platy zaměstnanců, které nemohu platit proto, že vláda uzavřela byznys? Je nepřijatelné, aby zaměstnavatel nahrazoval stát v jeho povinnostech. Krátkodobě jsme to dělali všichni na jaře, ale teď? Bude třetí pak čtvrtá vlna? Žádný zodpovědný podnikatel na to nemůže přistoupit,“ říká Faiereisl.
Dodavatelé gastronomických podniků přicházejí o velké peníze. Mnoho z nich už muselo zavírat a propouštět.
Podobně je na tom společnost Šandera, která zásobuje ovocem a zeleninou přes 700 hotelů, restaurací, jídelen a školek v Praze, středních Čechách a horských střediscích v Krkonoších. V letech 2018 a 2019 dosahovala jeho firma obratu zhruba čtvrt miliardy korun, letos to bude maximálně sto milionů, tedy tolik, kolik měla firma před 11 lety. Například jen za zkažené zboží, které se muselo kvůli rychle se měnícím opatřením vlády ohledně chodu restaurací vyhodit, ztratil šest milionů.
Z původních 60 zaměstnanců musel v první vlně propustit deset a v lednu očekává propuštění dalších 20 lidí. „Jak je mé podnikání zasaženo? Finančně astronomicky, personálně také a psychicky se nedá popsat, co hrozného se ve mně již tři čtvrtě roku odehrává,“ popisuje majitel společnosti Petr Šandera.
Podle něj by dodavatelům nejvíce pomohlo, kdyby se stát postaral komplet o všechny zaměstnance, pro které není práce. Obdobně to vidí i Petr Mrázek, ředitel společnosti Le Patio Group, jež dodává kávu, čaj, čokoládu a potraviny do 2 500 převážně gastronomických podniků. Její tržby za rok 2019 ve výši zhruba 350 milionů korun klesnou letos zhruba o pětinu.
„Propouštět jsme zatím nemuseli, ale ačkoliv vzniklou situaci beru jako výzvu, skutečné krizové řízení v praxi, tak dále v plném stavu jít nemůžeme. Vláda lidem bere práci, ale nutí firmy, aby nadále platily část mzdy. Navíc pár dní před koncem platnosti Antiviru nemáme jistotu, zda bude prodloužen. Takové jednání je ostudné a nepřijatelné,“ hřímá Mrázek.
Náhrada mezd pro pracovníky „na překážkách“ ve výši 100 % je tak podle něj minimem, které by vláda měla dodavatelům zajistit. Nejvíce by však všem podnikům podle něj prospělo jasné a předvídatelné prostředí místo neustálých změn.
Zavřené hospody stahují i Makro
Úpadek gastronomických podniků však citelně zasáhl i velkododavatele, společnost Makro, u které odebírá zboží 50 000 zákazníků oblasti HoReCa (hotely, restaurace, kavárny).
„Náš finanční rok začíná v říjnu, takže velice zřetelně vnímáme propad prodejů naší nejsilnější zákaznické skupiny – HoReCa. Ta se v únoru podílela na celkovém obratu společnosti téměř polovinou. Ztráty z první vlny částečně vykompenzovaly panické nákupy, ty se však již ve druhé vlně nekonají. Pokles obratu gastronomie za uplynulý finanční rok se u nás blížil 20 procentům. Ztráty v druhé vlně covidu-19 u HoReCa zákazníků od počátku tohoto finančního roku, tedy od 1. října, atakují 40 procent,“ popisuje šéfka komunikace Makra Romana Nýdrle.
Makro velmi citelně vnímá omezování otvírací doby ze dne na den. Zákazníci totiž reagují okamžitě na jakoukoliv informaci a přestávají se zásobit.
„Velké objemy především čerstvých potravin objednáváme s předstihem, máme pak veliké problémy, jak toto zboží vyprodat nebo darovat potravinovým bankám. Negativní dopady registrujeme v celém logistickém řetězci, objednávky z prodejen jsou objemově nevyvážené, volatilní a nepředvídatelné, což v důsledku prodražuje celou logistiku,“ dodává Nýdrle.
Makro by tak chtělo od státu vyrovnat ztráty zboží a zařadit své zaměstnance prioritně na seznam pro očkování proti covidu-19, jako je tomu například v Německu.
Úpadek restaurací však kromě dodavatelů potravin postihuje i jiné obory, například servisní firmu PPS Gastro, která opravuje kuchyňské vybavení, dodává náhradní díly, půjčuje svá zařízení restauracím v době oprav a zaučuje personál, jak má kuchyňské přístroje obsluhovat. Všichni zákazníci firmy kvůli vlastním problémům zastavili veškeré investice a často i nutný servis. Obrat v loňské výši asi 30 milionů korun tak letos spadne zhruba o polovinu. Pomoc od státu však přitom takřka nedorazila.
„Psychicky to snášíme velmi špatně. Podnikejte v prostředí, kde není koncepce, kde nevíte, co bude zítra, kde se vymýšlí nesmyslná opatření a v podstatě co vláda řekne nakonec Senát schválí v jiné podobě, mnohdy dost omezené a hlavně pozdě. Lidé, respektive firmy však potřebují pomoci ihned, a ne když už spadnou do dluhové pasti,“ hrozí se podnikatel Luboš Srbek z PPS Gastro.
Nechápe, proč vláda, která má veškeré údaje z EET a kontrolních hlášení, nepomůže podnikům na základě vyhodnocení těchto údajů. „Nikdo nečeká stoprocentní kompenzace tržeb a zisku, ale nějaké rozumné, které umožní přežít,“ dodává Srbek.
A problémy hotelů a restaurací drtí i naprosto malé podnikatele, kteří zaměstnávají své sousedy na vesnici a je pro ně naprosto amorální a nepřípustné uvažovat o tom, že by kvůli svým vlastním potížím mohli propouštět lidi pracující ve firmě celý život.
To je příklad firmy Pick, která potiskuje restaurační doplňky, jako jsou párátka, ubrousky, cukry, mandle v čokoládě, rozetky či špejle na kukuřici pro KFC jménem zákazníka, případně jeho logem a adresou.
Jen na úbytku zakázek z KFC přišla firma o více než milion korun. Její celkové tržby přitom loni dosáhly zhruba 12 milionů korun. Kdyby firma nevyráběla také krabice a jídelní boxy, do nichž restaurace dávají hotovky, byla by na tom už velmi špatně. Majitel Luboš Novák si na udržení podniku přitom už při první vlně půjčil od banky 600 tisíc korun.
Do potíží se dostávají i likérky. Členové Unie výrobců a dovozců lihovin ČR zaznamenali letos do října meziroční pokles o 38 procent. „Uzavření HoReCa segmentu v předvánočním období je pro nás velkou ranou. V gastronomii se prodá přibližně 50 procent celkové spotřeby lihovin. Tyto ztráty nejsou schopny vykompenzovat i mírně vyšší prodeje v maloobchodě. Zatímco konzumenti piva a vína přešli hojně na nákup těchto nápojů v maloobchodě, u lihovin je nárůst prodejů o hodně menší,“ vysvětluje Vladimír Darebník, výkonný ředitel unie.
Podle agentury Nielsen klesly tržby z prodeje lihovin v gastronomii za období leden až září o 2,2 miliardy korun, zatímco prodeje v obchodech vzrostly jen o 200 milionů. Konkrétně společnosti Rudolf Jelínek spadly tržby o 25 až 30 procent, před začátkem vánoční špičky to však bylo i 50 procent. Pokles tržeb se projevil i na propuštění, firma se musela rozloučit zhruba s pětinou zaměstnanců.
„Všem podnikatelům by pomohla jasná a přehledná politika ochrany zdraví a bezpečnosti občanů v kombinaci s logickými a jednoduchými kompenzacemi nejvíce zasaženým oborům. Nelze nepřipomenout, že v Rakousku nebo Německu jsou kompenzace ve výši až 80 procent ušlých tržeb pro dotčené obory naprosto přirozenou strategií boje s pandemií,“ říká obchodní a marketingový ředitel likérky Miroslav Motyčka.
Špatně jsou na tom i prádelny, které loni vypraly prádlo za 5,9 miliardy korun a zaměstnávaly přes 8 000 lidí, převážně samoživitelek, handicapovaných, starších lidí či lidí se základním vzděláním a bývalých vězňů. „Prádelny a čistírny dávají často práci té nejzranitelnější skupině obyvatel s nízkým uplatněním na trhu práce. Další propouštění povede k dluhovým a exekučním spirálám, proti kterým se tato vláda snaží bojovat,“ říká prezidentka Asociace prádelen a čistíren Jana Puškáčová.
Čtyři z pěti prádelen však už musely propouštět zhruba pětinu až třetinu lidí. Třináct procent z nich už ukončilo provoz a dvěma třetinám podniků klesly tržby za říjen a listopad o 70 až 100 procent.
Puškáčová přitom upozorňuje na to, že provozovatelé prádelen a čistíren nedostávají od vlády cílenou podporu a nemají nárok ani na COVID Nájemné, protože jejich podnikání nebylo zakázáno. „Vláda si ale neuvědomuje, že praní prádla pro zdravotnická zařízení, záchranné složky a pečovatelské domovy tvoří jen zlomek jejich odbytu. Kdo bude čistým prádlem zásobovat zdravotnictví, až tyto firmy zkrachují?“ dodává prezidentka asociace.
Pavel Faiereisl, majitel Fany Gastroservisu, se na ochromování své firmy a úpadek dalších dodavatelů gastronomických podniků nemohl dívat, a tak kolem sebe zformoval zhruba 130 společností, které zaslaly vládě otevřený dopis požadující přiměřené kompenzace.
„Reakce byly takřka nulové. Nyní je nás už víc a hned po Novém roce sepíšeme nový dopis. Pokud nikdo nebude naši situaci uspokojivě řešit, budeme nuceni přemýšlet o dalších, mnohem výraznějších opatřeních. Kdybychom byli zemědělci, tak jednoduše jako oni zatarasíme traktory ulice. Traktory nemáme, ale myslím, že vymyslíme jiný patřičný způsob,“ říká důrazně Faiereisl, který je také odhodlán v případě nečinnosti kabinetu založit samostatný svaz dodavatelů pro gastronomii.
V opomíjeném sektoru podle něj pracují tisíce firem, které do ekonomiky celkově přinášejí desítky miliard korun a zaměstnávají zhruba 100 000 lidí.
