Svědectví samoživitelek: Nezbývá na nájem, oběd vaříme za 40 korun

Narůstající dluhy, insolvence a také minimální či dokonce nulová pomoc od druhého rodiče dítěte není v rodinách s nízkými přijmy bohužel nic výjimečného. Jen počet neúplných rodin u nás v současné době atakuje hranici 200 tisíc. Jejich už tak dost tíživou situaci nyní ještě zhoršuje krize způsobená koronavirovou epidemií. Rodiče, kteří zůstali sami na výchovu dětí, mají vlivem současné situace na jedné straně zkrácené platy, na druhé straně výrazně větší výdaje.

Nejen o tomto problému mluvila redaktorka Šárka Kabátová s několika ženami z Klubu svobodných matek, tedy společenství žen, které se vzájemně podporují přes internet a společně hledají řešení z bídné situace. Výsledek najdete v úvodním videu. A také v reportáži, která následuje.

Nebýt pomoci v podobě darování velkých nákupů, měly by některé z matek samoživitek, s nimiž jsem v posledních několika týdnech ve spojení, prázdné lednice. Mnohým z nich po zaplacení nájmu zbývají třeba pouhé dva tisíce na měsíc, jiným ani na bydlení peníze nestačí.

Se slzami v očích teď přijímají dary od lidí, kteří ve sbírce vybrali částku vysoko překračující milion a dál pomáhají. Nejčastěji právě nákupem potravin či darováním oblečení a dalších nezbytných věcí.

Den co den se v soukromé facebookové skupině Klub svobodných matek objevují fotografie zaplněných kuchyňských stolů s trvanlivými potravinami, ovocem, zeleninou i drogerií. Co se pro většinu společnosti zdá běžnou součástí krátkodobé výbavy domácnosti, je pro samoživitele s nízkými příjmy v podstatě zázrakem.

„Hroznové víno jsme nekoupily s dcerou už několik let, je to pro nás exkluzivní ovoce,“ raduje se z darovaného nákupu hospodářka školní jídelny Jaroslava K. „My samy si obvykle kupujeme třeba mrkve nebo jablka, občas pár rajčat, v zimě čas od času mandarinky. Ale třeba papriky jsou příliš drahé, ty si dovolit nemůžeme,“ líčí maminka dále při rozhovoru. Najednou se jí ztratí úsměv z tváře. Není se čemu divit. Zůstatek na účtu je pouhých pět set korun.

„Je strašný problém, že nám doma třeba chybí olej. Udělat kompletní oběd znamená koupit ty nejzákladnější potraviny, které mají lidi běžně ve spižírně, ale matky samoživitelky je prostě často nemají. Nemůžou si je dovolit, a často je nemají ani kde skladovat. Já mám malinkou ledničku s maličkým mrazáčkem,“ vysvětluje, proč neustále přemýšlí, jak draze koupené suroviny co nejlépe a beze zbytku zpracovat.

Při pohledu na velký nákup, který dostala darem od cizích lidí z Facebooku, jsem v jejích očích rozeznala pokoru i rozpaky. Nákup stál přes tři tisíce korun. To je suma, se kterou musí jako samoživitelka s dospívající dcerou po odečtení veškerých poplatků - včetně zaplacení nájmu za skromný městský byt ve Středočeském kraji - měsíčně vyjít.

Někdy dvoučlenné rodině nezbyde ani to, běžně na účtě svítí třeba jen čtyřciferná částka začínající dvojkou. A krize obě členky domácnosti uvrhla do situace, kdy mají další, a dosti nečekané, výdaje.

Dceru Jaroslavy K. totiž dostihly již nějakou dobu trvající psychické potíže, které se vlivem odloučení od kamarádů a absencí školní docházky v době natáčení reportáže zhoršily. Péče o duchovní zdraví je třeba už jen kvůli dojíždění za odborníkem finančně velmi náročná. Mizerný rodinný rozpočet nevystačí ani na základní opravy domácnosti. Třeba na opravu toalety nebo pračky, které kvůli rzi v podstatě zmizela už třetina zavíracího víka. Nebýt pomoci druhých, nemohla by se dcera ani zúčastnit školní výuky na počítači. Neměli na něj. Notebook dostala díky pomoci zprostředkované Klubem svobodných matek.

Zatímco Jaroslava K. vnímá patrný psychický propad u své nezletilé dcery, sama u sebe - kromě ještě hlubších finančních problémů - žádné velké rozdíly nevnímá.

„To, co lidé aktuálně vnímají jako izolaci a omezení, je pro mě úplně normální. Nemůžu si dovolit chodit ven s kamarádkami, nechodím do restaurací na obědy, na kafe nebo do divadla. Když jsem chtěla jít s dcerou do zoo, musela jít s jejími kamarádkami a jejich rodiči, protože bych nemohla zaplatit vstup pro nás obě,“ vysvětluje svůj život v permanentní společenské izolaci.

Pak Jarmila poodejde a hrdě mi ukazuje tři roky starý lístek z kina, který si sama koupila. Tenhle „nádherný“ kulturní zážitek, jak o návštěvě kina mluví, si dopřála úplně poprvé v dospělém životě. Potom se to už nikdy neopakovalo…

V životě se soustředila hlavně na práci, výchovu své dcery a na boj za lepší možnosti samoživitelů. Sama by si ráda doplnila vzdělání a poznávala nové věci. „Za dalších třináct let nechci být otrokem dluhů a exekucí, pracuji každý den na tom, abych se jich zbavila,“ dodává s odvahou nad stohy papírů, které značí začarovaný kruh související s její finanční situací.

Podobně jsou na tom i další maminky, s nimiž jsem mluvila po začátku krize. Vlivem snížení jejich mzdy, případně uvalení do domácí izolace bez možnosti zajistit dětem obědy ve školní jídelně, vzrostly jejich rodinné náklady. „Naše výdaje rázem vzrostly o dva až tři tisíce korun,“ počítá maminka dvou kluků Pavla P. z Ústeckého kraje, kterou zatěžuje insolvence a která se momentálně neobejde bez pomoci jejích rodičů v důchodu.

„Na mladšího syna nemám už od roku 2014 ani výživné, a asi už ho nikdy neuvidím, protože v tomhle státě je to od některých lidí nevymahatelné. Takže žijeme z alimentů na staršího syna, z přídavků na děti a z příspěvků na bydlení. To nám musí stačit. Na jídlo, na bydlení, na oblečení a drogerii,“ vylíčila poměry v domácnosti.

Z finanční tísně pravidelně dostávají příbuzní i další maminku, Hanu P., která má tříletého syna. „Pracuji jako pečovatelka, a vzhledem k tomu, že je školka zavřená, tak jsem zůstala doma s šedesáti procenty mého běžného platu. Nemám ani na nájem. Chodí mi jedenáct tisíc a za bydlení platím dvanáct a půl tisíce. Teta mi doplatí občas nájem a já pak třeba díky pomoci s hlídáním dětí kamarádce dostanu na revanš nějaké jídlo,“ vypráví, jak se snaží „řešit“ situaci.

Ta ji mimo jiné dovedla do bodu, kdy na uvaření rodinného oběda zbývá pouhých čtyřicet korun. Dalším maminkám ve finanční tísni tak na internetu doporučuje tip na levný oběd třeba v podobě srdíček na smetaně.

Některým samoživitelům ale rodina vypomáhat nemůže. A tak se potom dostávají do dluhové pasti. „Vždycky je to dobré tak do začátku měsíce. Jakmile začne nový měsíc, tak už je to opravdu hrozné. Lednice prázdná. Pak si půjčuji od kamarádů,“ popisuje situaci Andrea K., taktéž žijící na severu Čech.

„Před tou koronou jsem už nikomu nic nedlužila. Všechno jsem měla poplacené. Ale teď už jsem prostě nevěděla, co dělat, tak jsem zkusila napsat do Klubu svobodných matek, jestli mi pomůžou,“ popisuje, jak našla pomoc v průběhu krize. Díky lidem spojeným s Klubem svobodných matek, ve kterém se už roky angažují dokumentaristka Silvie Dymáková a novinářka Nora Fridrichová, dostala od dvou dárců hromadu potravin.

Tento způsob pomoci si teď maminky a tatínkové v nouzi pochvalují. Pomáhá jim zaplnit lednice a také jim dodává pocit, že na ně někdo myslí.

Ministerstvo práce a sociálních věcí má ale za to, že lidi v podobné situaci nestaví na druhou kolej. „Pro řešení tíživé sociální situace rodičů - i rodičů samoživitelů - je k dispozici škála nepojistných dávek,“ uvedla mluvčí resortu Kateřina Brodská k výčtu, do kterého spadají například dávky pomoci v hmotné nouzi, ošetřovné, dávky státní sociální podpory, přídavek na dítě či příspěvek na bydlení.

Třebaže takové dávky výše zmíněné samoživitelky pobírají, mají za to, že největší pomoci se jim v téhle krizi dostává skrze sociální sítě a veřejné sbírky. A že většina samoživitelů se pomoci v hmotné nouzi nedočká.

„Myslím, že ten, kdo matkám samoživitelkám pomůže, určitě nebude stát. Skvěle zafungovala solidarita lidí i nadací. Stát tohle moc nezajímá. Skupina samoživitelek není tak velká skupina, aby byla slyšet a uměla na stát tlačit. Někdo z politiků čas od času v televizi řekne, co pro ty matky dělá, ale v reálu to tak vůbec není,“ zakončila povídání jedna z maminek samoživitelek.

Videoreportáž s výpověďmi matek samoživitek si můžete pustit v úvodu článku. Dále v rámci projektu My přineseme rozhovor s režisérkou a dokumentaristkou Silvií Dymákovou na téma pomoci matkám samoživitelkám.