Článek
V době koronavirové pandemie musel předseda Milionu chvilek Mikuláš Minář přerušit protivládní akce. Stáhl se na samotu, kde si procházkami po lesích čistí hlavu a přemýšlí, jak by se svým hnutím mohl v době krize přiložit ruku k dílu a pomáhat lidem v nouzi.
„To hlavní, co jsme spustili, je Mapa pomoci. Vlastně nám přišlo, že je až neuvěřitelné, kolik občanských iniciativ a nových projektů se zrodilo takřka přes noc. Je to úplně mimořádné! A nám přišlo, že je trošku škoda, že o spoustě z nich lidé buďto nevědí, nebo jsou takové trošku roztříštěné. Takže jsme udělali mapu, kde to všechno zviditelňujeme. Může se to tam propojit a je tam na jednu stranu nabídka i poptávka, takže vlastně kdo potřebuje pomoc, tak to tam zadá, a někdo mu zase pomáhá,“ vysvětluje Minář jednu ze současných aktivit Milionu chvilek.
Zároveň ale zdůrazňuje, že ani v této době není podle něj možné polevit v důsledném sledování veškerých kroků vlády. „Musíme mít pořád kritické oko, jestli se někde v pozadí neděje něco nekalého. Takže se nám před dvěma týdny povedlo upozornit veřejnost na to, že těsně po vyhlášení nouzového stavu, když tady byla urgentní potřeba respirátorů, roušek atd., tak do toho pan Babiš zařadil úplně mimořádně na jednání vlády zákon o evidenci skutečných majitelů, který měl zakrýt skutečného vlastníka Agrofertu,“ dodává Minář.
Ředitel domova pro seniory Jiří Dušek vstává každý den s hrůzou, kdy koronavirus zaútočí také na klienty jeho zařízení.
„Člověk čeká, co se stane, nebo nestane. V tuto chvíli mě napadá takové to ‚klid před bouří‘. Ale na druhou stranu doufám, že ta bouře nepřijde,“ říká Jiří Dušek. A dodává: „Nikdo z nás se nechová tak, abychom si mysleli, že pokoušíme osud, ale bojíme se. Je to pocit zodpovědnosti. Je to pocit toho, že pokud to nastane, tak abychom měli dostatek sil se o všechny postarat a tu situaci prostě zvládnout.“
Kardiochirurg Jan Pirk už nemoc covid-19 prodělal. Nakazil se na kongresu v Rakousku. Léčil se sám na své chalupě. „Musím říct, že to je prostě chřipka. Necítil jsem se dobře, pokašlával jsem a zajímavé je, že jsem vůbec neměl chuť k jídlu, takže jsem zhubnul asi dvě kila,“ líčí Jan Pirk.
Zanedlouho mu bude 72 let, takže věkově spadá do rizikové skupiny. Věk ovšem podle něj není není tím nejdůležitějším rizikovým faktorem. Daleko horší to prý mají kuřáci a obézní. „Nedávno se u nás myslím uzdravila šestadevadesátiletá žena,“ dodává na potvrzení svých slov.
A negativní roli sehrává i stres. „Zneklidňovat by se neměl nikdo. Víte, když se zneklidňujete, jste ve stresu. A my velice dobře víme, že i hojení operačních ran a pooperační průběh u lidí, kteří jsou ve stresu, je tím negativně ovlivněn. Lidé by měli žít optimisticky, vesele, měli by užívat hodně vitamínů a neměli by se stresovat,“ uzavírá Pirk.
Na jejich výpovědi se můžete podívat v úvodním videu, které je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy.
Archiv pořadu najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
