Článek
Inscenaci s názvem Al: Když robot píše hru představí v režii šéfa smíchovské scény Daniela Hrbka při příležitosti stého výročí premiéry hry R.U.R. Karla Čapka. Dílo vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota.
Strojově vytvořenému textu vdechne život Jacob Erftemeijer jako Robot. V úlohách lidí, kteří ho obklopují, uvidí diváci Petra Buchtu, Oskara Hese alternovaného Markem Frňkou, Denisu Barešovou, Andreu Buršovou a Tomáše Petříka.
„Výzkumný projekt s názvem THEaiTRE, jehož prvním viditelným výsledkem je právě on-line premiéra hry AI: Když robot píše hru, vznikl díky spolupráci Švandova divadla s Ústavem formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK. Podíleli se na něm také studenti DAMU,“ uvedl ke hře Daniel Hrbek, režisér inscenace a ředitel Švandova divadla. Projekt získal i podporu grantové Technologické agentury ČR. Partnerem zahraniční prezentace jsou Česká centra.
„Z hlediska robota hra reflektuje témata jako je láska, smrt a další momenty související úzce s životem člověka. Výsledek je překvapivý a občas i nečekaně vtipný. Pro herce je to každopádně výzva, protože text má svou vlastní zvláštní logiku a někdy je nesnadný k zapamatování. A právě živí lidé mu musí dodat jiskru a pravdivost,“ uvedl Hrbek. Odborníci podle něj chtějí inscenaci doprovodit strojově překládanými titulky do angličtiny a dalších jazyků.
Počítač pod dohledem týmu informatiků v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK od května 2020 generoval obrazy ze života hlavního hrdiny - robota čelícího každodenním radostem a strastem. Text vznikal v angličtině, do češtiny ho převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle vybrali, a ty nejlepší seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Výsledný tvar může připomínat futuristickou verzi Malého prince.
Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext - fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ uvedl Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ podotkl.
