Článek
„Své autorské počiny nehodnotím. V danou chvíli se snažím odvést práci, jak nejlépe umím. Vždycky by se daly najít hranice toho, co šlo a nešlo udělat líp, člověk se přeci jen vyvíjí, ale já tohle nedělám. Maximálně můžu hodnotit, jak velké kompromisy tehdy člověk musel dělat, aby film vznikl, ale v té době to bylo relativně v pohodě,“ říká pro Seznam Zprávy Alice Nellis.
Do scénáře tehdy propsala vlastní soukromí, totiž půlroční dceru Ellu Rose, která se mihne ve scéně, kdy hlavní hrdinku pokutuje revizor v tramvaji.
„Z mé strany to byla malá libost. Věděla jsem, že nehrozí nějaká invaze soukromí. Je to spíš o tom, že dcera bude mít vzpomínku na to, jak vypadala jako miminko. Větší hloubka v tom není,“ dodává s úsměvem režisérka, jež do snímku nijak nenásilně ukryla jiné poselství – snahu prahnout po snech celý život.
„Každý žijeme situacemi, co bude, až jednou bude. Máme sny, pečlivě si je stanovujeme a v okamžiku, kdy zjistíme, že jsme na většinu z nich dosáhli, přijde zdrcující okamžik absolutní prázdnoty. Podle mě je lepší žít přítomností,“ míní Alice Nellis. Ta nadcházející podzim tráví mimo jiné psaním filmové podoby knihy Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch.
Hlavních rolí se v Tajnostech ujali Iva Bittová, Karel Roden, Ivan Franěk či Martha Issová.
