Jezdit začínal na víku od chladicího boxu, teď vyhrál v Tokiu zlato

Když Italo Ferreiru po finálové jízdě členové týmu nesli na ramenou, málokdo tušil, že tento fenomenální Brazilec z Baia Formosa se učil brázdit vlny na polystyrenovém víku od chladicího boxu na ryby.

Pochází totiž z chudých poměrů. Jeho otec se živil jako prodejce ryb pro místní hotely a restaurace. Rodina tudíž neměla peněz nazbyt. Když přišel malý Italo za otcem, že by se chtěl naučit surfovat, musel se spokojit právě s víkem od chladícího boxu, protože mu rodiče nemohli pořídit vlastní prkno, píše portál UOL.

„Zní to neuvěřitelně, protože to nemělo žádnou stabilitu, ale chytit vlnu jsem se i na víku naučil,“ vzpomíná na své začátky.

Mezitím se mladý Brazilec stále zlepšoval a jeho rodina se mu složila i na první vlastní nový surf. Aby se vůbec dostal na závody, chodil Italo po hospodách i hotelech, kde prosil lidi o příspěvek na startovné. Že to nebyly zbytečně vyhozené peníze, potvrdil Ferreira hned na prvních závodech, které s přehledem vyhrál. Zlomový pro něho byl rok 2011, kdy vyhrál dvě etapy na mistrovství světa juniorů.

Na závodech došlo i k zásadnímu setkání s Luizem Camposem, který pro světový surfing objevil mnoho závodníků. Spolupráce s ním se Italovi vyplatila. Vyhrál brazilský šampionát a kvalifikoval se na svoje první mistrovství světa v roce 2014. O rok později byl už vyhlášen nejlepším mladým surfařem.

Mezitím přicházela další vítězství a Ferreira se stal v Baia Formose známou osobností.

Stačilo přitom málo a Brazilec se nemusel olympiády a dalších závodů vůbec zúčastnit. Když se totiž jednou vracel po tréninku domů, překvapil ho zloděj se zbraní v ruce. „Bylo to trochu děsivé. Nikdy předtím jsem v takové situaci nebyl. Bylo to šílené,“ popsal svoji zkušenost pro sportovní server The Inertia.

Další problém Italo zažil, když se konalo v roce 2019 mistrovství světa v japonském Miyazaki, které bylo zároveň kvalifikací na olympiádu. Pár dní před odletem mu ukradli auto i s doklady. Hrozilo, že tak nestihne závod kvůli vyřizovaní dokumentů. A aby toho nebylo málo, cestu zkomplikoval ještě tajfun.

Na mistrovství dorazil ve chvíli, kdy už běžela kvalifikace. Na půjčeném surfu od krajana Felipe Toleda a v riflových šortkách, ve kterých přijel, však dokázal zvládnout jak kvalifikaci, tak ještě celé mistrovství vyhrát.

V té době, kdy sbíral sportovní úspěchy, jej zasáhla životní tragédie. Když ztratil důležitou osobu, kterou byla jeho babička. Ta byla podle jeho slov hnací silou za jeho vysněným sportovním cílem. Proto titul mistra světa věnoval právě jí.

Ani finálová jízda na olympijských hrách v Tokiu s Japoncem Kanoem Igarašim nebyla bez problémů. Hned v úvodu totiž zlomil své prkno a vypadalo to, že závod už má jiného vítěze. Italo se však nevzdal a okamžitě zamířil na břeh pro nový surf.

Mezitím ztrácel důležité vteřiny ze své finálové jízdy. Přesto se dokázal do závodu vrátit a předvést vítěznou jízdu. Svého protivníka trhl s přehledem a mohl slavit zlato. A slavila i jeho rodná Baia Formosa.