Článek
Americký volič zvyklý na konfety, záplavu transparentů a velká teatrální gesta by byl jistě zklamaný. Pódiem půlkruhového jednacího sálu v bruselském sídle Evropského parlamentu se nemihotaly kužely světel z reflektorů. V publiku se tleskalo, ale nevýskalo ani nebučelo. Velkým gestům amerických prezidentů se jen jedinkrát letmo přiblížil český europoslanec Jan Zahradil, když při úvodním představování s pohledem do kamery divákům napřed zamával a poté zaťal bojovně pěst.
Jinak však byla debata šesti kandidátů na nového lídra Evropské komise taková, jakou by chtěla být celá Evropská unie: věcná, ukázněná a srozumitelná.
V hodinu a půl trvajícím rétorickém souboji se utkalo celkem šest takzvaných „spitzenkandidátů”, které jednotlivé frakce nominovaly do souboje o nástupce Jeana-Clauda Junckera.
Stávající komisi v ní zastupoval její viceprezident a kandidát socialistů Frans Timmermans a eurokomisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová za liberální frakci ALDE.
Sjednocená levice vyslala ze svých řad Nica Cuého. Současný hegemon Evropského parlamentu, Evropská lidová strana vybrala za svého „spitzenkandidáta” svého lídra Manfreda Webera. Zelení nominovali do debaty Sku Kellerovou. Jediný zástupce nových členských zemí v diskuzi byl český europoslanec a lídr konzervativců Jan Zahradil.
Migraci zkrotit, ale neztratit srdce
Diskuzi, kterou moderovala trojice zkušených evropských novinářů z různých zemí, rozdělili do šesti okruhů reprezentujících hlavní a nejpalčivější problémy, kterým Evropská unie v tuto chvíli čelí.
Úvodním tématem byla podle očekávání migrace. „S každým člověkem, který zemře na Středozemním moři, Evropa ztrácí kus své duše,“ apeloval stávající první místopředseda komise a kandidát socialistů Frans Timmermans na humanitní základy evropské civilizace.
S ostatními řečníky se však shodl na tom, že Evropa potřebuje hledat řešení migrační krize mimo své území, zejména v Africe, odkud na kontinent proudí nejvíce takzvaných ekonomických migrantů. „Musíme najít dlouhodobé řešení. Najít prostředky, jak řídit migraci a jak ji udělat legální,“ souhlasila Margrethe Vestagerová, stávající komisařka pro hospodářskou soutěž, která v debatě zastupovala liberální frakci ALDE.
Manfred Weber, lídr nejsilnější evropské frakce lidovců, která se, byť se ztrátami, podle průzkumů znovu stane nejsilnější evropskou platformou, zdůraznil potřebu ochrany vnějších unijních hranic. A zopakoval požadavek, aby Frontex (evropská agentura pro ochranu hranic a pobřeží) navýšil své počty o deset tisíc lidí.
„Musíme převzít zodpovědnost a pomoci s rozvojem v Africe, ale také chránit naše hranice,“ řekl Weber a vysloužil si tím kritiku dalšího z řečníků, Nica Cuého. Kandidát levice se odkázal na vlastní osud, do Belgie přišel v padesátých letech s rodiči prchajícími z Francova Španělska nelegálně bez dokladů. „Migrace je příležitostí pro lidi, kteří ve svém domově žádnou příležitost nemají,“ dodal.
Zdvižený prst k východu
Hned několikrát v diskuzi zazněla kritika východoevropských zemí, které v debatě zastupoval český europoslanec a „spitzenkandidát” konzervativců Jan Zahradil. Ten v diskuzi (na rozdíl od ostatních řečníků ) často odkazoval na příklady z rodné země, v bloku týkajícím se migrace například zopakoval český pohled na kvóty, „které díky bohu nefungovaly a jen prohloubily propast mezi východními a západními zeměmi“.
„Potřebujeme ale také solidaritu. A solidarita není jen to, co se nám hodí, ale také občas to, co se nám nehodí,“ rýpl si otevřeně do Česka a dalších zemí odmítajících přijímat uprchlíky Frans Timmermans. „A jestliže země střední a východní Evropy budou nadále odmítat být solidární, hrozí, že se do Evropy vrátí hranice tam, kde už dávno být neměly.“
Políček si Češi od Timmermanse vysloužili během večera ještě jednou, když Zahradil odmítal společné, celoevropské řešení nezaměstnanosti mladých lidí.
„Potřebujeme řešení šitá na míru, máme různé ekonomiky a jejich struktury. V mé zemi je nezaměstnanost menší než tři procenta,“ interpeloval Zahradil Timmermanse, „souhlasíte se mnou, že to je dobrým příkladem toho, že národní vlády jsou lépe schopny najít vhodná řešení nezaměstnanosti než Evropská komise?“
„A souhlasíte vy se mnou, že kdybychom použili stejnou logiku před patnácti lety v otázce strukturálních fondů EU, nebyla by na tom česká ekonomika nyní tak dobře a neměli byste nezaměstnanost tři procenta?“ vrátil řečnický úder stávající viceprezident komise.
„Tehdy to byla od nás solidarita. A souhlasíte se mnou, že solidarita by bylo také říct, že sice u nás máme tříprocentní nezaměstnanost, ale chceme pomoci najít řešení pro Řecko, kde přesahuje třicet procent?” obrátil se na hlavou nesouhlasně vrtícího Zahradila Timmermans a jako ještě několikrát během večera zvýšil hlas.
I tak ale byli diskutující pro české voliče až pozoruhodně disciplinovaní. Neskákali si do řeči, dodržovali stanovený čas pro odpověď. Při konfrontacích se drželi striktně věcné roviny. Žádné osobní útoky, které bývají ústředním tématem tuzemských televizních debat, se na bruselském pódiu nekonaly.
„Čtu vaši řeč těla správně, že mám přestat mluvit,“ přerušila se uprostřed věty Margrethe Vestagerová poté, co ji jeden z moderátorů večera zdviženou rukou upozornil na časový limit. Ten pořadatelé stanovili na šedesát vteřin při odpovědi na položenou otázku od moderátora a třicet vteřin na interpelaci soupeře.
Klimatické změny jako nová šance
Velká část debaty se věnovala také klimatickým změnám jako jedné z hlavních výzev, které nové vedení Unie bude v následujících letech čelit.
Že půjde o klíčový úkol nové komise, se diskutující shodli. Na čem už se ale podle očekávání nedohodli, je způsob, jakým by Unie měla v boji především se suchem a znečištěným ovzduším postupovat.
Nejenom hrozbu, ale také novou příležitost vidí v měnícím se klimatu komisařka Vestagerová. „Změny klimatu můžou přinést miliony nových pracovních míst. A nemusíme ani čekat na nové technologie, už nyní toho můžeme dělat hodně.“
Po okamžitých a nekompromisních politických krocích volala zástupkyně zelených Ska Kellerová. „Všichni bychom to měli brát vážně. Máme jen tuto planetu a žádnou jinou, a musíme ji proto ochránit. Není čas čekat ani dělat kompromisy.“
Unie by podle ní měla například okamžitě přestat dotovat firmy, které životní prostředí poškozují. A evropské peníze by Kellerová naopak ráda nasměrovala do nových, k přírodě šetrným technologiím.
Zvláštní zdanění největších znečišťovatelů by jako šéf komise prosazoval i Nico Cué z frakce sjednocené levice.
Přísný a jednotný postup proti klimatickým změnám má podporu i u socialistů, Timmermans zmínil například i zdanění leteckého paliva. Právě rapidně narůstající letecká doprava v Evropě patří mezi hlavní původce špatného ovzduší. Alternativou za letadla by měla být kvalitní síť vysokorychlostních vlaků, doplnila Vestagerová.
Lídr konzervativců Zahradil naopak varoval před zbrklostí. Boj se změnami klimatu by podle něj měl být postupný a takový, aby se mu společnost stíhala přizpůsobit. „Upusťme od nerealistických cílů, ale plňme to, k čemu jsme se zavázali.“
Stávající ambice EU v boji s klimatem jsou dostatečné i podle Manfreda Webera. „EU se zavázala, že do roku 2050 bude uhlíkově neutrální (stejné množství oxidu uhličitého, který se v EU vyrobí, musí být pomocí nových technologií zpracováno nebo neutralizováno, pozn. red.) Nemůžeme však akceptovat, aby na to doplatili důchodci a chudí."
Unie by podle něj měla dbát třeba na to, aby se výrobci automobilů, kteří tvoří páteř průmyslu mnoha členských zemí včetně Česka, zvládli s transformací na elektromobily vypořádat. „Jedna neziskovka kvůli takovému přístupu označuje evropské lidovce za dinosaury,“ okomentoval Weberova slova Timmermans.
Nový šéf Evropské komise, která je v unijní struktuře obdobou národní vlády a má hlavní exekutivní moc, usedne do křesla po Jeanu-Cleadu Junckerovi na podzim. Nejprve voliči příští týden vyberou nové evropské poslance. Prezidenti a premiéři členských zemí, kteří společně tvoří Evropskou radu, poté navrhnou jméno nového předsedy komise. Schvalovat ho poté bude v hlasování právě Evropský parlament.
