Článek
Pamatujete si, co dělal krteček, když si šil kalhotky? Vypěstoval len, vytrhal ho, usušil, čáp ho nalámal a ježek pročesal. Podobně začíná i výroba ručního papíru, kdy se z přírodních materiálů získává vláknina a s tou se dále pracuje tak, až vznikne papír.
„Mám schované triko svého syna, až bude správný čas, vyrobím z něj speciální papír,“ říká Michal Gorec, majitel řemeslné dílny Papyrea, která v zákoutí Ještědského hřebene vyrábí „butikový“ ruční papír.
V galerii se dozvíte, z čeho všeho dokáže papír vyrobit, proč na zahradě pěstuje moruše a pečuje o rozlehlou skalku a jakou mají v dnešní době výhodu polygrafické stroje staré stovky let, které používá při dokončovací výrobě. (Pro snadnější procházení galerií klikněte na poslední fotku v náhledu ukazující počet dalších snímků, pozn. red.).
Michal Gorec žil v Praze a budoval si kariéru bankéře, po 12 letech finanční svět opustil a přestěhoval se do obce Zdislava v Podještědí, kde si vybudoval malou papírnu. Na obrázku stojí na zahradě a dívá se směrem k papírně.
To je ona (vlevo). Vpravo je vidět část stavení, kde žije bývalý bankéř – nyní papírník – s rodinou.
Gorec v dílně vyrábí „butikový" ruční papír pro zakázky od jednoho do tří tisíc archů.
Jako materiál využívá vše, co lze rozmělnit na malá vlákna – například len, ze kterého si ušil kalhotky pohádkový krteček.
Suchý len se musí nejprve nalámat, k čemuž slouží mědlice.
Vlákna lze získat také z bavlny.
Anebo i z lýka, které se využívá při výrobě speciálního tenkého, ale velmi pevného japonského papíru washi.
Lýko získává papírník z papírenské moruše (Broussonetia papyrifera), kterou si pěstuje na zahradě.
Každý rok jí ustřihne čerstvé pruty a napaří je, aby z nich snáze sloupl svrchní vrstvu. Z ní odstraní kůru a zbylé lýko uvaří, aby změklo.
Poté se lýko roztlouká dřevěnými palicemi, až se rozvlákní na drobné kousky.
Takto připravený materiál (ať už to je lýko, staré oblečení, kopřivy, sisal, konopí či třeba juta) se nasype v poměru 1 kg suchého materiálu a necelých 50 litrů vody do papírenského mlýna (holendru).
Papírenská hmota se mele šest až osm hodin, až se z ní vytvoří jemná kaše – papírovina. Do směsi se přidá klížidlo na bázi vosku a pryskyřic, aby se na papíru nerozpíjel inkoust.
Papírovina se naleje do kádě.
Přidají se do ní zkrášlovací přísady – třeba bylinky či květy.
Ponoří se do ní papírenské síto.
Nabere se na něj papírovina.
A pohyby ze strany na stranu se vytváří ruční papír, srovnávají se vlákna a zároveň vytéká přebytečná voda.
V syrovém stavu je v papírovině obsaženo zhruba 80 procent vody.
Po odklopení horního rámu síta se vlhký papír vloží mezi plstěné archy a vylisuje.
Když se vloží do sušicích rámů a postaví ven na vzduch, schnou papíry rychleji.
Papírník vyrábí archy různé velikosti a tloušťky. Každý se hodí na něco jiného. Nejlehčí papíry, které využívají restaurátoři, váží 20 g/m2 a nejtěžší, které se hodí třeba na papírové medaile, mají hmotnost 800 g/m2.
Květy pro zkrášlení papíru si Gorec pěstuje na skalce kolem domu. Má na ní desítky druhů – například floxy, pomněnky, astry, oranžové máky, macešky, různé traviny, kapradí... „Jsou sázené tak, aby kvetly od května do října," vysvětluje výrobní strategii.
Papírník otrhává okvětní lístky tak, aby nektar ve středu květů zůstal na skalce pro včely a další hmyz.
Okvětní lístky či jiné části rostlin vytvářejí na papíru originální strukturu.
Lze však použít i celé rostliny.
Vedle vlastních květů vkládá Gorec do papírů to, co mají rádi jeho zákazníci. Vznikají pak „papíry s příběhem". Tak například v arších na obrázku je svatební kytice nevěsty, která si objednala v papírně album na svatební fotky.
Liberecký golfový klub si zase do dárkových voucherů přál vložit trávu ze svého hřiště.
Likérka si zase do etiket nového absintového nápoje přála přimíchat pelyněk, který tvoří součást likéru.
Pořadatel výstavy o pohřebnictví si přál odlehčit ponurou tematiku v rámci her pro návštěvníky, a tak mu papírník vyrobil papírové lebky.
Papír s „příběhem" však jde stvořit i z trusu býložravců, který obsahuje hodně vlákniny. Na snímku je papír vyrobený z trusu nosorožce bílého z královéhradecké zoo. Před použitím se musí trus pořádně vymýt a zbylá sušina vysušit.
Pro libereckou zoo vyráběla zdislavská dílna papíry z trusu různých zvířat. Na obrázku je vidět papír ze sloních, zebřích, oslích, koňských a nosorožčích exkrementů.
Bývalý bankéř při zpracování papíru rád využívá původní řemeslné techniky, a proto se také rád obklopuje starými stroji. Na obrázku je zlatička se dvěma vyhřívanými patronami.
Pod ně se vloží raznice, zasune zlatící folie a papír.
Tlakem a teplem se pak zlato vtiskne na arch v požadovaném tvaru.
Na potisk papírů využívá Gorec knihtiskařský stroj z roku 1870. „Vše se dělá ručně, žádná elektřina není potřeba. Když ji před časem na celý den vypli, řekl jsem nevadí, budeme celý den tisknout. Se strojem na elektřinu by to nešlo," popisuje výhody staré techniky papírník.
Na práci s těmito stroji mu vyhovuje také to, že se na ni musí plně soustředit. „Jinak by se mohl zranit. Mně to však vyhovuje, protože při tom dokonale vypnu hlavu," vysvětluje.
Jemný filigrán dokáže v papíru vytvořit průsvitnou kresbu, takzvanou průsvitku. To, co bylo vytvořeno tenkým drátkem, je obtisknuto do papíru.
Razicí forma zase dokáže vytvořit vystouplý reliéf, takzvaný slepotisk.
Stará váha se hodí k tomu, aby zkontrolovala správnou gramáž papíru.
Papírník za rok vyrobí zhruba 350 kilogramů ručního papírů pro 100 zákazníků.
Lidé si objednávají vizitky, novoročenky, certifikáty, dopisní sady či svatební oznámení. Umělci si kupují papíry, ze kterých třeba šijí šaty nebo vyrábějí hračky, malují na něj či z něj vyřezávají ornamenty.
Společnosti si nechávají z ručního papíru zpracovávat firemní materiály, etikety či „péefka" pro své klienty. Chráněné dílny využívají papír na výrobu sešitů, deníků či bloků a restaurace používají velké archy třeba jako tapety na stěnu.
V oblibě jsou také „semínkové" zakázky, kdy třeba výrobce čajů rozešle svým zákazníkům pohledy z „obohaceného" ručního papíru, který mohou zasadit a vyrostou jim bylinky nebo třeba luční směs, která má přilákat na jejich záhon včely a další hmyz.
Gorec ve své dílně pořádal také workshopy pro lidi, dílničky pro děti či teambuildingové akce pro firmy. Covid mu tyto příjmy odebral, avšak zákazníci odebírající papír mu naopak přibyli, takže nakonec příjmy rodinné firmy klesly „jen" o čtvrtinu.
Před čtyřmi lety vydražil Gorec kousek od náměstí obce, v níž žije, starou stodolu, kam chce v budoucnosti přestěhovat výrobu.
V dolním patře má být podle plánů papírenská, knihařská a tiskařská dílna a také kavárna a prodejní galerie.
Gorec už pro projekt sbírá všechny potřebné staré polygrafické stroje – lis, tiskařské stroje, rýhovačku, řezačku...
Shání je nejčastěji v Německu, které má historicky silnou polygrafickou základnu.
V patře stodoly by měl být malý penzion.
Gorec bude shánět na výstavbu peníze. Zvažuje granty, dotace, spojení s investorem i úvěr. „Nebojím se zavázat k jakýmkoliv podmínkám. Covid nás zesílil a vím, že to zvládneme,“ říká papírník.
