Sucho: Sprchovat se vodou po někom jiném? Zvykejme si na to

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana je potřeba budovat nádrže, protože prakticky veškerá voda z Česka odtéká. Je pravda, že voda z Česka mizí k sousedům?

Je to přesně tak. Česká republika se přirovnává ke střeše Evropy. A ona to není nadsázka, protože skutečně veškerá srážková voda, která dopadne na naše území, od nás odtéká pryč. Jsme kuriózně jediný stát v Evropě, do kterého žádná voda nepřitéká.

Vy říkáte „střecha Evropy“, takže si vodu z krajiny nevyháníme sami tím, jak krajinu ničíme? Malá políčka spojujeme ve velké lány, vysušujeme mokřady, kácíme remízky?

Primárně za to nemůžeme, může za to geomorfologie a praotec Čech tím, kam až nás to zavedl. Ale ty nebohé zásahy našich předků do krajiny celý ten proces výrazně urychlují.

Kromě výše zmíněného, kdybyste měl jenom v bodech vyjmenovat další důvody pro tohle extrémní sucho, které by to byly?

Ono se to dá v podstatě shrnout do relativně dvou jednoduchých bodů. Primární důvod je přírodní změna klimatu, kvůli které nám srážek nepadá méně, ale padají nám ve špatném období. V období, kdy je velké teplo, nám padají srážky především v přívalových podobách v letních měsících, kdy se voda rychle vypaří, tudíž se nám ztratí a rychle z krajiny odteče. A hrozně málo vody nám dopadá v takových těch ideálních malých deštích.

Takže když nám proprší léto, tak nám to se suchem moc nepomůže?

Kdyby nám propršelo léto, kdyby pršelo mírně a stále, což by se nám nelíbilo z hlediska dovolených a turismu, tak by to bylo naprosto ideální. Ale bohužel přicházejí pouze bouřky a v těch bouřkách sice celkově spadne stejný objem srážek jako v minulosti, ale v jednom kraťounkém období, v přívalu.

Kromě deště v nevhodnou dobu co je ten druhý zásadní faktor pro toto extrémní sucho?

Za ten první nemůžeme, takhle si nás příroda zkouší. Ale u druhého důvodu máslo na hlavě máme. A nejenom my, i naši nedávní předci. Ti starší ve středověku se k přírodě chovali podstatně rozumněji. My jsme ale začali využívat krajinu tak nevhodným způsobem, že veškeré tyto negativní přírodní jevy výrazným způsobem urychlujeme.

Ministerstvo zemědělství tento týden představilo 31 míst, které chce chránit pro budoucí vodní nádrže. Je stavba až 6 přehrad, které ministerstvo avizovalo, krok správným směrem?

Určitě. Je to velice citlivá otázka, protože to pochopitelně vzbudí emoce, především v těch oblastech, kde přehrady mají vzniknout. Ale zapadá to do komplexního řešení. Řešení vodohospodářské situace nejde zjednodušovat na jedno zázračné řešení. A přehrady jsou významným prvkem komplexního řešení.

Ale ekologické hnutí Arnika k tomu uvedlo: „Postavit 30 přehrad je jako koupit 30 kýblů, když z kohoutků jen kape.“ Třicet jich být nemá, jen šest. Ale sedí ten příměr?

Určitě nesedí. Zadržování vody v krajině těmi přírodními opatřeními je nesmírně důležité pro její záchranu, pro vegetaci, pro zemědělství. Ale v určitém okamžiku, když nastane sucho, tak člověk potřebuje mít i pitnou vodu. A pitnou vodu nezískáme z půdy. K tomu potřebujeme mít opravdu zadržovací technické zařízení. A to je jedině přehrada.

Vy jste v nějakém rozhovoru řekl, že voda nám nemůže dojít. Jak to? Takže zprávy o ubývání vody jsou podle vás poplašné?

Kdy nám voda dojde, je oblíbená novinářská otázka. A já na to vždycky reaguji tímhle způsobem. Množství vody na planetě je, bylo a bude neustále stejné. A těmi problémy nás příroda zkouší. Tak, že se v některých oblastech objevuje voda ve větším množství, v některých oblastech méně. Za dob ledových nastalo obrovské sucho, protože chyběla voda na kontinentech, ale to bylo způsobené tím, že se voda pouze přesunula do jiné podoby, byla fixována ve formě ledu.

Takže na planetě voda dojít nemůže, ale v Česku klidně?

Nebyl bych tak radikální, abych tvrdil, že voda u nás vysloveně dojde. Slovíčko „dojde“ platí pro Núbijskou poušť, tam skutečně voda došla a obnovitelné zdroje vody tam jsou nulové. A že by v evropských podmínkách došla voda, to nám nehrozí.

Teď ale prožíváme chudší léta, kdy je třeba vodou výrazněji šetřit. Kde se to odrazí? Třeba na stále dražší zelenině?

Chudší léta už nastala. A je velmi pravděpodobné, že takovýto trend bude pokračovat dál. Pochopitelně to bude mít dalekosáhlé důsledky do všech sfér národního hospodářství i do všemožného zdražování. My na to sucho máme technická opatření, víme, jakým způsobem se s tím vypořádat, ale musíme být připraveni na to, že ta opatření budou ekonomicky velice, velice náročná.

Že jsou nekonečné lány polí problém, o tom se mluví už roky. Má Ministerstvo zemědělství nějaký konkrétní plán na změnu krajiny?

Těch plánů je celá řada. Ony se postupně realizují, ale velice pomalu. K tomu prvnímu kroku - rozmělňování zemědělské půdy na menší celky - už dochází. Ten proces by měl být, z našeho vodohospodářského pohledu, ještě mnohem rychlejší. Druhý krok, ke kterému také dochází, ale zase strašně pomalu, je úprava vodních toků. Převádí se do původního přírodního stavu, protože v posledních desetiletích jsme provedli určitá - pateticky řečeno - zvěrstva, kdy jsme ty vodní toky narovnali nejrůznějšími technickými zásahy. A tím jsme způsobili to, že veškerá srážková voda, která steče do řek, nám stéká z území naší republiky podstatně rychleji, než by měla.

Ministr životního prostředí Richard Brabec označil za jednu z priorit využití vyčištěných odpadních vod. To jde skutečně o vodu z WC, koupelen a nádobí? K čemu by se na podruhé mohla použít?

Podle mého názoru je v tom obrovský potenciál, můžeme se inspirovat Izraelem. Ten je v tomto směru průkopník a v podstatě 95 % veškerých vyčištěných odpadních vod nějakou formou recykluje. Původně narazili na podobný problém, který jste zmínila, je to otázka nesmírně sociálně citlivá. Protože představa, že mi v krajní variantě poteče z vodovodu voda, která před několika dny opustila moji toaletu, je opravdu těžko, těžko akceptovatelná.

A co teprve toaletu někoho jiného?

Nebo dokonce toaletu někoho jiného! I v Izraeli, kde panuje opravdu extrémní sucho, to narazilo na obrovský odpor obyvatelstva. Teprve po několika letech se ho podařilo systematickou edukativní kampaní utlumit. V té první fázi by hned nebylo potřeba využívat vyčištěnou odpadní vodu pro takovéhle účely, ale takováto voda by byla vhodná třeba pro zavlažování. (V ČR se podle Ministerstva životního prostředí diskutuje recyklace tzv. šedé vody z koupelen, která by se znovu používala na sprchování. Tzv. černá voda z WC by se nerecyklovala, pozn.red.)

A jak může každý z nás konkrétně pomoct v boji se suchem?

Běžný občan se chová, troufnu si říct, velice zodpovědně. Možnosti, které se nabízejí, už jsou z valné části vyčerpané. Neustále se hovoří o napouštění domácích bazénů, což je opravdu velký objem vody. Ale když se podíváme na to, jak klesla spotřeba vody v domácnostech, tak patříme mezi světovou špičku. Ještě před několika lety jsme měli spotřebu 300 litrů na hlavu na den a v současné době český občan spotřebovává méně než 90 litrů. Takže kombinace edukativní kampaně s ekonomickým tlakem na občana opravdu funguje.