Článek
Pane profesore, jak je pravděpodobné, že právě teď přede mnou sedí kandidát na příštího prezidenta?
Možná bych to zařadil někam slabě nad padesát procent. Mluvím s lidmi, poslouchám jejich názory, chodí mi e-maily. Pořád je to ve stadiu zvažování. Do 24. března jsem ve funkci předsedy Akademie věd a já jsem nikdy neseděl na více židlích.
Ale klidně byste přece mohl říct: Budu příštím kandidátem, a dosloužit v Akademii.
Mohl bych to říct, ale nevidím, jaký by to mělo valný smysl. Nemohu dělat kampaň, pokud se rozhodnu, nemám čas na tyto věci. Já prostě musím sedět a řídit Akademii do 24. 3., kdy - doufám - převezme funkci moje kolegyně, profesorka Eva Zažímalová.
Vzpomínáte si na ten impuls nebo okamžik, kdy jste si poprvé řekl, mohl bych do toho jít a stát se vlastně nástupcem Miloše Zemana?
To je spíš postupný proces. Vím, že je módní říkat: Oni mě s tím lidé oslovují. Ale je pravda, že v mém případě se už asi před dvěma lety začaly objevovat dotazy, jestli bych něco takového nezvažoval. Mě to tehdy velmi překvapilo, dlouhou dobu jsem to příliš vážně nebral, neuvažoval jsem o tom, ale postupně jsem dospěl k názoru, že bych měl tuto výzvu brát vážně a seriózně o ní přemýšlet. Že to není nějaký úlet, že by se někdo najednou zcela neznámý pasoval na to, že by byl kandidátem.
Upřímně řečeno, vy už svou vizáží a zřejmě i životním stylem působíte jako protiklad Miloše Zemana: Důstojný pán, akademik, máte šedivé vlasy, brýle, distingované chování. Předpokládám, že nejste alkoholik. Nebudete nakonec bojovat s nálepkou suchara, který je pro většinu lidí nevolitelný?
Musím říct, že nepojímám své úvahy o kandidatuře jako jakýkoliv protiklad Miloše Zemana nebo kohokoliv jiného. Já jsem takový, jaký jsem. Samozřejmě mám za sebou kariéru akademickou, mám za sebou kariéru, v níž si myslím, že všichni kolegové hodnotili to, že jsem měl zodpovědnost za instituci, které jsem šéfoval...
Ale jenom se ptám, jestli nejste suchar. Nebude to váš handicap do přímé volby prezidenta?
Nemyslím si to. Samozřejmě chápu, že drtivá většina lidí, kteří vůbec vědí, že existuje Akademie věd, tak nezná jejího předsedu. A když ho sledují v televizi v debatách o vědě, o financování vědy, tak jim přijde, že to je typický vědecký manažer nebo suchar, jak říkáte. Já mám kořeny ve slezském Jablunkově, žil jsem tam osmnáct let. Stále tam jezdím, mám tam spoustu přátel, tam nejsem jako předseda Akademie věd, ani jako pan profesor, tam jsem jako Jura Drahoš. Někteří mi říkají Jura, někteří Jirko. Mluvím místním nářečím, „po našemu". Mám také chatu nedaleko Kamýka nad Vltavou v chatové osadě, to je takový spolek, řešíme tam problémy s vodárnou a s dalšími věcmi a ve všech těchto komunitách jsem brán jako chatař, který seká trávu, který tam zpoceně běhá kolem míchačky a nadává, když něco nefunguje...
Na toho „Juru" pozor. V minulé kampani Jan Fischer také říkal: Já jsem Honza Fischer, a myslím, že se to nakonec neujalo.
Ne, tak já jsem Jiří Drahoš. Ale jen jsem chtěl připustit, že v mém rodném Jablunkově si přece jen lidé v rámci nářečí říkají různě. Ale jinak tady jsem Jiří Drahoš.
Co z vaší zatím zvažované kandidatury dělá opravdu vážnou věc, tak to jsou vyjádření podpory ze strany různých politiků různých stran, vyjádřil se tak například šéf Starostů a nezávislých, Karel Schwarzenberg... Předpokládám, že asi i jiní politici. Jednáte s nimi přímo? Sháníte podporu mezi politiky?
Ne, musím se přiznat, že ne, těšilo mě, nebo těší mě, že jsem byl osloven sám řadou politiků, s tím, že i oni uvítají, když budu kandidovat. Ale já to v každém případě beru tak, že nebudu nikdy kandidátem jedné politické strany ani nějakého miniuskupení, ale nevidím důvod, proč bych se měl bránit tomu, když mi politici, třeba i pan předseda Senátu Milan Štěch, vlídně řeknou něco k mé kandidatuře. Čili nejsem žádný stranický kandidát a nemám s tím problém. Byl bych vlastně rád kandidátem, pokud do toho půjdu, s jakousi širší politickou podporou.
Ona ta politická podpora nemá ani praktický význam, pokud se týká volebního výsledku, protože volí lidé.
Ano, přesně tak.
Nicméně v jedné věci praktická je, v samotné kandidatuře: Pokud by vás nominovaly politické strany nebo skupina poslanců či senátorů, nemusíte sbírat padesát tisíc podpisů lidí na petiční archy. Chtěl byste jít cestou oné podpory, nebo těch hlasů?
Ne ne. Troufám si říci, že bych v Senátu třeba těch deset podpisů bez problémů sehnal, možná i těch dvacet, nebo skoro jistě i dvacet v Poslanecké sněmovně, ale touto cestou jít nechci. Myslím si, že pokud někdo opravdu zvažuje seriózně kandidaturu do této pozice a je to všelidová volba, tak pro něj nemůže být problém sehnat padesát tisíc podpisů. Čili pokud do toho půjdu, tak půjdu cestou podpisů. Určitě.
Další naprosto nezbytnou podmínkou pro kandidaturu je mnohamilionový rozpočet na kampaň. Je to omezené zákonem na 50 milionů korun, co se týká součtu prvního a druhého kola. Michal Horáček, váš možný protikandidát, říká: Dám do toho své úspory, svých 50 milionů, nechci od nikoho ani korunu. Předpokládám, že vy takovým rozpočtem nedisponujete. Jakou cestou půjdete vy?
Správně usuzujete, že úspory typu Michala Horáčka nemám. Jediná možnost, myslím, je zřízení transparentního účtu a apel na mé příznivce, aby mě podpořili nejenom hlasem, ale i finančně. Oba víme, že částka čtyřiceti, padesáti milionů se nedá nasbírat z pětistovek od sympatizujících lidí. Ale mám signály, že i řekněme lidé z byznysové sféry by byli ochotni zvažovat takovýto typ podpory, kromě té voličské a hlasité.
Jak ty signály vypadají? Od koho jsou?
Jsem člověk, který byť je v pozici vědeckého manažera, tak třeba zprostředkoval celou řadu spoluprací mezi byznysem a vědeckou sférou v Akademii věd. Znám celou řadu lidí v typicky středních českých firmách. Firmy, které tady vyrostly, které navíc - protože chtěly spolupracovat s Akademií věd - z definice mají zájem o výzkum, o vědu. Jsou to progresivní firmy. Myslím si, že se na ně mohu obrátit. Samozřejmě otázka je, jestli budou chtít, nebo nebudou chtít.
Zaujalo mě, že vám podporu vyjádřil i předseda Senátu Milan Štěch. Zástupce ČSSD, která dodnes lavíruje, jestli dá podporu Miloši Zemanovi, nebo nedá. Z toho Milana Štěcha usuzuji, že jsou tam lidé, kteří hledají protikandidáta Miloše Zemana a že byste jím mohl být právě vy.
S panem Milanem Štěchem se velmi dobře známe a myslím, že on to bere lidsky. Je samozřejmě členem ČSSD, ale k mým úvahám o kandidatuře se vyjadřuje velmi vlídně.
Mluvil jste na toto téma třeba i s premiérem Bohuslavem Sobotkou?
Přímo na tohle téma ne. Samozřejmě chápu situaci sociální demokracie, myslím, že vyhlásili, že budou mít vnitrostranické referendum, což nemusí znamenat, že jejich nominant bude nutně člen ČSSD. Já spíš počkám. Ale tak jako mé rozhodnutí nebude záviset na tom, jestli Miloš Zeman řekne ano, nebo ne (ke své kandidatuře do dalšího období, pozn. red.), tak to nezávisí na tom, jestli mě nějaká strana bude chtít nominovat jako svého kandidáta. Nechci být kandidátem jedné strany.
Budete-li kandidovat, což nám definitivně oznámíte až na konci března, tak se nejspíš stanete protikandidátem současného prezidenta, protože všichni očekáváme, že oznámí, že půjde i do druhého volebního období. Jak byste popsal hlavní rozdíl mezi vámi a Milošem Zemanem?
To je velmi sugestivní otázka. Vycházím ze svého životního příběhu, ze svých zásad, ze svého přístupu. Nevymezoval bych se vůči prezidentu Zemanovi, ale musím konstatovat, že prezident by měl být obklopen lidmi, již jsou důvěryhodní, mají vysoký kredit a kterým věří. To je jedna z věcí, jež se mi vždycky v životě vyplatila, ať jsem byl na jakékoliv pozici: Mít kolem sebe schopné a kvalitní, důvěryhodné lidi. To je jeden z atributů, který se se mnou táhne taky profesně.
Do dalšího pojmenování rozdílů byste nešel?
Ne, určitě ne. Já jsem už mnohokrát řekl, že bych nekandidoval ani jako anti Miloš Zeman, ani jako anti Michal Horáček. Je pak na voličích, aby si vybrali z těch názorů, z toho, co o tom člověku ví, nebo co se dozvědí během volební kampaně.
Předpokládám, že na konci března se od vás dozvíme víc názorů.
Pokud do toho půjdu, pak už budu muset mluvit daleko konkrétněji. Ale znovu říkám, na té stupnici se to ještě zdaleka neblíží k nějakým sto procentům.
