Studie: Za polovinu emisí z letecké dopravy může jen procento lidí

Tzv. superznečišťovatelé jsou dle studie publikované v akademickém časopise Global Environmental Change cestující, kteří nalétají zhruba 56 000 km ročně. To odpovídá jednomu krátkému letu každý měsíc, třem dálkovým letům ročně nebo jejich kombinaci. Podle vědců způsobili v roce 2018 až polovinu všech emisí z letecké dopravy.

V roce 2018 absolvovalo alespoň jeden let pouze 11 % světové populace, z čehož jen 4 % cestovala do zahraničí. Ani jednou za rok neletělo třeba 53 % Američanů, 65 % Němců či 66 % Tchajwanců.

Zdaleka největší uhlíkovou stopu mají, co se týká letecké dopravy, Američané. Jejich zplodiny jsou desetkrát větší, než když se sečtou emise dalších deseti zemí, které následují v žebříčku největších znečišťovatelů životního prostředí. Mezi nimi jsou bohaté země jako Velká Británie, Japonsko, Německo či Austrálie.

Američané nalétali v roce 2018 v průměru padesátkrát více kilometrů než obyvatelé Afriky a desetkrát více než lidé z Asijsko-pacifického regionu. Evropané v průměru nalétali 25krát více kilometrů než Afričané a pětkrát více než Asiaté.

Podle autorů studie z toho vyplývá, že za klimatickou krizi může malá a především privilegovaná skupina. Svět by měl podle vědců využít propadu, který zažívá letecké odvětví, aby vymyslel udržitelnější a spravedlivější způsob letecké dopravy. Jako příklad uvádí podmiňování vládní pomoci ekologickými cíli.

„Pokud chceme vyřešit klimatické změny a zároveň transformovat letectví, měli bychom se zaměřit na vrchol, kde se pohybují superznečišťovatelé, kteří významně přispívají ke globálnímu oteplování,“ dodává autor studie Stefan Gössling, který působí na Linného univerzitě ve Švédsku.

„Bohatí měli příliš mnoho svobody na to, aby utvářeli svět podle svých představ,“ vysvětluje Gössling pro britský deník The Guardian. „Krizi bychom měli vnímat jako příležitost k proměně letecké dopravy.“

„Existuje riziko, že letecké společnosti chrání díky speciálnímu zacházení, kterého se jim dostává, převážně zájmy bohatých,“ uvedl ke zjištění Dan Rutherford z Mezinárodní rady pro čistou dopravu (ICCT). Jako řešení nabízí zavedení extra poplatků za časté lety. Podle Gösslinga ale bohaté příplatek od létání neodradí. Navrhuje proto zvýšení podílu nízkouhlíkových syntetických paliv.

„Poplatek za elitářství mohl mít opodstatnění možná v padesátých či šedesátých letech, ale dnes je letecká doprava nutností pro miliony lidí,“ reagoval na výzkum mluvčí Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA). Dodal, že světové letecké společnosti zůstávají odhodlané dostát svým ekologickým cílům. Podle Gösslinga to ale není pravda. „Aerolinky nemají zájem být ekologické,“ oponoval.

Sám proto prý od roku 1995 nelétá na dovolenou a v posledních letech také přestal létat pracovně. „Neříkám, že už nikdy nepoletím. Ale pokud se tomu mohu vyhnout, opravdu se o to snažím,“ uzavírá autor studie.