Článek
Před 66 miliony let dopadl na Zemi obří asteroid. Tento náraz způsobil masivní vymírání, které vyhubilo více než 75 % všech tehdejších druhů života na Zemi. Jen o den dříve se ale na území dnešní Kolumbie dařilo zcela jinak vypadajícímu druhu deštného pralesa. Poté, co do Země 12 km široká vesmírná skála narazila, se typ vegetace, která tyto lesy tvořila, drasticky změnil. Informoval o tom web BBC.
„Kvůli nárazu se ale také pralesy proměnily ze sluncem zalitých lesů s otevřenými korunami v tmavé a husté lesy dnešní Amazonie,“ uvádějí vědci ve studii publikované 2. dubna v časopise Science.
Vědci zanalyzovali desítky tisíc fosilií pylu, výtrusů a listů datovaných do období před 70 až 56 miliony let. Vzorky podle BBC pocházejí až z 39 různých lokalit v Kolumbii. Tým poté zhodnotil celkovou rozmanitost lesních rostlin, dominantní druhy a interakce mezi hmyzem a rostlinami a sledoval, jak se tyto faktory v čase proměňovaly.
Vědci podle webu Science News zjistili, že bezprostředně po dopadu asteroidu se rozmanitost rostlin snížila až o 45 procent. Vymírání bylo rozsáhlé zejména mezi semennými rostlinami. Lesy se sice z rány během následujících šesti milionů let zotavily, začaly v nich ale převládat krytosemenné neboli kvetoucí rostliny. Lesy už nikdy nebyly jako dřív, shrnul tým vědců své závěry.
V důsledku této změny se proměnila celá struktura tropických lesů. V období pozdní křídy, kdy po světě stále kráčeli dinosauři, měly stromy široce rozevřené koruny. Jejich vrcholové části se nepřekrývaly, takže na lesní půdě zůstávaly otevřené osluněné plochy. Po nárazu asteoridu se však v lesích vytvořily husté koruny, které k zemi propouštěly mnohem méně světla.
„Kdybychom se vrátili do doby před pádem meteoritu, lesy by měly otevřené koruny se spoustou kapradin, nacházelo by se tam mnoho jehličnanů a dinosaurů,“ uvedl Carlos Jaramillo z organizace Smithsonian Tropical Research Institute pro web New Scientist. „Les, který máme dnes, je produktem jedné události před 66 miliony let,“ dodal.
Jak tedy dopad asteroidu proměnil řídké tropické lesy bohaté na jehličnany v dnešní deštné pralesy s vysokými stromy posetými pestrobarevnými květy a orchidejemi? Těsně před epizodou masového vymírání se tropické lesy skládaly ze směsice krytosemenných rostlin, tedy kvetoucích stromů a keřů, ale i dalších druhů rostlin, jako jsou jehličnany a kapradiny.
„Soupeření o světlo nebylo tak intenzivní,“ říká Jaramillo. Poté kapradiny a jehličnany z velké části vymizely a převládly krytosemenné rostliny, které nyní v pralese tvoří asi 90 % rostlinných druhů.
Na základě analýzy pylu a listů navrhují vědci tři různá vysvětlení. Za prvé, že přílišnému zahuštění lesa mohla bránit samotná existence dinosaurů, a to proto, že se živili rostlinami rostoucími v nižších patrech lesa.
Druhým důvodem podle vědců je, že popel, který se po nárazu asteroidu usazoval z oblohy, mohl v důsledku sloužit jako hnojivo a tak tvořit půdu bohatou na živiny. To zvýhodňovalo rychle rostoucí krytosemenné rostliny před ostatními rostlinami.
Třetím vysvětlením je, že vymírání jehličnatých druhů vytvořilo příležitost pro kvetoucí rostliny. Zdá se také, že krytosemenné rostliny se v období před nárazem vyznačovaly větší ekologickou rozmanitostí, což zřejmě některým z nich usnadnilo následné zotavení.
Tyto myšlenky se podle vědeckého týmu vzájemně nevylučují a všechny mohly přispět k podobě pralesa, jakou známe dnes. „Z toho plyne ponaučení, že při narušeních se tropické ekosystémy jen tak ode dna neodrazí, ale proces náhrady trvá opravdu dlouho,“ citovala BBC spoluautorku studie Móniku Carvalhovou.
Podle paleoekoložky Eleny Stilesové z Washingtonské univerzity v Seattlu, která se na studii nepodílela, jde o první ucelený obraz toho, co se v tropických ekosystémech dělo před 66 miliony let, tedy těsně po nejmladší události masového vymírání. Většina předchozích prací z časového období bezprostředně před a po události podle Stilesové pochází ze Severní Ameriky nebo z mnohem jižnějších oblastí, například z Patagonie.
„Lidé si dlouho kladli otázku, odkud se všechna ta rozmanitost bere,“ řekla Stilesová. Vědci dříve spekulovali, že za tím může být klima kontinentu či jeho dlouhotrvající izolace od ostatních kontinentů. „Tato událost masového vymírání mohla být jedním z mechanismů, které ho zformovaly do této jedinečné oblasti. A to je opravdu pozoruhodné,“ dodala Stilesová.
