Článek
Od 12. března trávil Tomáš Brzák u telefonu a počítače až deset hodin. Země v té době začala střízlivět z ujišťování premiéra Andreje Babiše (ANO), že zdravotníci mají dostatek roušek a respirátorů, aby zvládli epidemii koronaviru.
Pomůcky najednou chtěli všichni – lékaři, zdravotní sestry, hasiči, policisté, záchranáři.
Tomáš Brzák, čtyřiadvacetiletý student vysoké školy, se tehdy rozhodl, že to zkusí na vlastní pěst. Oslovil po nocích skoro tři desítky dodavatelů v Indii a po čtyřech dnech intenzivní komunikace se mu s jedním z nich povedlo dohodnout nákup 100 tisíc nedostatkových roušek.
Student Tomáš Brzák teď kvůli nouzovému stavu nechodí do školy. Snažím se proto pomáhat, říká.
Všechno bez nároku na jakoukoli provizi. „Prostě jsem chtěl pomoci,“ vysvětluje Brzák.
Už to vypadalo nadějně – o respirátory projevil zájem Jihočeský kraj. Student Brzák tedy kraj a indickou firmu propojil, ať si mezi sebou doladí podrobnosti. Pak ale náhle rozjetý obchod skončil – byznys totiž narazil na úřednické postupy: úředníci se báli poslat alespoň část peněz do Indie předem. A bylo po rouškách.
Jihočeši měli zájem, ale...
Brzák, posluchač evropských studií na Mendelově univerzitě v Brně, začal postupně před dvěma týdny oslovovat společnosti z různých asijských zemí. Zjišťoval, co vše vyrábějí, jak by vypadaly platební podmínky a jak rychle se dá zboží dostat do Česka.
„Oslovoval jsem například firmy, které se zúčastňují veletrhů. Byli to velcí hráči, někteří s obratem třeba 320 milionů dolarů,“ říká Brzák.
O pár dní později už měl seznam patnácti nejnadějnějších obchodních partnerů. Oslovil tedy například Českou lékařskou komoru, ale ta neměla zájem. Stejně tak se neozvala jedna z velkých nemocnic nebo Ministerstvo zdravotnictví.
Narang Medical - jedna z indických firem, jejíž dodávku roušek pro Česko pomáhal student Tomáš Brzák dohodnout.
Až když Brzák nabídku poslal i na Asociaci krajů, kontaktovali ho z jihočeského krajského úřadu, kterému předal spojení na tři firmy v Indii, s nimiž předběžně dohodl podmínky. Některé ujišťovaly, že mají právě na skladě až milion roušek.
„Už tehdy začalo přituhovat a bylo jasné, že již začíná být problém tenhle zdravotnický materiál ze zahraničí přivézt. Bylo potřeba jednat rychle,“ vysvětluje Brzák.
Jako jeden z nejlepších se zdál například distributor Narang.
Platit zálohu? Vyloučeno
Vedoucí zahraničního oddělení kraje Kateřina Pospíšilová dvě ze tří firem oslovila. Po několika dnech ale Brzák zjistil, že z obchodu sešlo. Ne snad, že by se jím zprostředkované indické společnosti ukázaly jako nespolehlivé nebo dokonce podvodné.
Existovaly a také vládní agentura CzechTrade, na níž se Brzák obrátil, je nehodnotila jako vysoce rizikové.
Ale společnost Narang jednoduše požadovala, aby jí úřad zaplatil zálohu – jak je to v byznysu běžné. Obvykle chce předem celou částku, protože však šlo o zakázku pro veřejnou správu, stačilo by 60 procent.
A na tom také podle vedoucí zahraničního oddělení Pospíšilové vše ztroskotalo. „Já chápu, že ty firmy se takhle jistí. Ale pro nás jako úřad je zkrátka nepřijatelné posílat peníze předem,“ říká Pospíšilová. Nejde to ani v krizových situacích? Ostatně i Ministerstvo vnitra poslalo předem miliardu do Číny na nákup nedostatkových respirátorů. „Vážně ne, máme tady nějaká zákonná pravidla,“ tvrdí Pospíšilová.
Úřad by prý dokázal nanejvýš uhradit fakturu do Indie rychleji než za obvyklých čtrnáct dní. Ale posílání peněz napřed, a pak s napětím čekat, jestli zboží dorazí, je podle Pospíšilové nereálné: „Vezměte si současnou situaci ve světě. Nějaký stát dodávku zadrží – a my budeme bez roušek i bez peněz.“
O studentu Brzákovi ani o jeho čistých úmyslech vedoucí Pospíšilová nepochybovala. Ani o důvěryhodnosti firem.
„Já jsem za sebe hrozně kvitovala, že se do toho pan Brzák pustil. Ale z těchto důvodů jsme do toho nemohli jít,“ dodává.
Radši roznáší nákupy seniorům
Brzáka mrzí, že kraj zvolil úřednický, a nikoli aspoň trochu byznysový přístup i v dalších ohledech. Vedoucí zahraničního odboru Pospíšilová totiž firmám pouze psala e-maily, přitom minimálně jeden z distributorů předem avizoval, že se chce dohodnout po telefonu. A možná, že tímhle způsobem by byl ochoten nabídnout i lepší podmínky obchodu.
„Ani nezvedli telefon a nezavolali tam. Ano, psali si. Ale ten obchod je pak potřeba dohodnout napřímo,“ myslí si Brzák.
Úřednice Pospíšilová však zase odkazuje na to, že kraj zkrátka funguje jinak než firma. „Já přeci nemůžu takové věci dohadovat jen po telefonu. Jsme úřad a já je potřebuji mít písemně,“ tvrdí. A dodává, že takhle je to v úřadu běžné: každý zaměstnanec musí za sebou nechat nějakou stopu pro pozdější kontrolu. Právě pro případ, že by se stal průšvih.
Dnes už vzal celý byznys za své – ve světě se o zdravotnický materiál tvrdě bojuje pomocí kontaktů i peněz a Indie zkraje tohoto týdne zakázala vyvážet roušky i respirátory. „Je stále těžší sem něco dostat,“ připouští i Pospíšilová.
Tomáš Brzák říká, že už se v dovozu roušek přestal angažovat. Nejen kvůli napětí na trhu, ale trochu je mu hloupé, že firmám nabídl obchod, který nevyšel – byť ne jeho vinou. „Společnosti Narang jsem se omluvil za neprofesionalitu. A teď se snažím pomáhat tady v okolí. Třeba jako dobrovolník s nákupy pro seniory, kteří se kvůli karanténě nedostanou ven,“ říká.
