Článek
Ve stále ještě otřesené Americe, která se vzpamatovává z občanské války, se nástupcem zavražděného Abrahama Lincolna stává jeho viceprezident Andrew Johnson. Rodák ze Severní Karolíny, který kvůli chudobě ani nenavštěvoval školu, strávil většinu života v Tennessee. V té době šlo o stát jižanské Konfederace, ale Johnson se paradoxně stal sympatizantem nepřátelské Unie. Svůj prezidentský mandát pak zahájil jako člen Strany národní unie, která sdružovala Lincolnovy podporovatele. Po jejím zániku ale nezamířil do republikánské strany, kde jeho předchůdce začínal, ale oblékl modrý dres demokratů.
Demokraté si po občanské válce udržovali voliče především na území poražených států Konfederace. Johnson, který dobře znal tamní obyvatelstvo, navázal na Lincolnův plán rekonstrukce Jihu, která byla vůči těmto státům mnohem mírnější. Součástí plánu bylo například udělení amnestie všem, kteří přísahali loajalitu Spojeným státům a souhlasili s dodržováním všech federálních zákonů týkajících se otroctví. S tím ale nesouhlasili radikální republikáni, kteří chtěli na území jižanských států zřídit vojenské vlády a zavést přísnější zákony.
Důvodem k vyvolání impeachmentu ale bylo až Johnsonovo odvolání ministra války Edwina Stantona. Jednalo se o sympatizanta republikánů, se kterým měl spory už Lincoln. Johnson svým krokem porušil zákon nazvaný „Tenure of Office Act”, který prezidentovi zakazoval odvolat člena vlády bez souhlasu Kongresu. Prezident zákon v minulosti neúspěšně vetoval a nazval ho protiústavním. Sněmovna reprezentantů o odvolání prezidenta rozhodla 24. února 1868. Senát se impeachmentem zabýval od března do května stejného roku. Johnson nakonec přežil o jeden jediný hlas. Sporný zákon byl nakonec Nejvyšším soudem shledán protiústavním až v roce 1926.
Clintonův problém jménem Monica Lewinská
Říjen roku 1997. Zlatý věk pro Spojené státy. Trh je stabilní, nezaměstnanost nízká a Amerika není zatížena žádným válečným konfliktem. Podpora úřadujícího prezidenta Clintona je nad 55 procenty. Ve stejnou dobu se bývalá stážistka v Bílém domě Monica Lewinská po telefonu svěřuje kolegyni z Pentagonu Lindě Trippové o svém vztahu s americkým prezidentem. Ta si hovory tajně nahrává. Ještě v prosinci se s Lewinskou spojují právníci Pauly Jonesové, která Clintona obvinila ze sexuálního obtěžování.
Na jaře 1998 však Lewinská odevzdává čestné prohlášení, ve kterém, údajně na Clintonovo doporučení, jakýkoli sexuální vztah s prezidentem popírá. Nahrávky hovorů ale Trippová předává právníkovi Kennethu Starrovi, který společně s agenty FBI pod příslibem imunity Lewinskou vyslechne. „S tou ženou, slečnou Lewinskou, jsem neměl žádný sexuální poměr,” odmítl mezitím prosáklé informace Clinton. Už v září je ale Starr se svou prací hotov.
Do Sněmovny reprezentantů dorazí jeho vyšetřovací zpráva a spolu s ní celkem osmnáct beden podpůrných dokumentů a materiálů. Zpráva nastiňuje hned jedenáct důvodů k vyvolání impeachmentu, včetně křivé přísahy, maření spravedlnosti, ovlivňování svědků a zneužití pravomocí. Starrův materiál taky detailně popisuje milostný vztah mezi oběma hlavními aktéry. V prosinci 1998 Clinton utrpí porážku v dolní komoře, která se jasně vysloví pro zbavení funkce prezidenta. Lednové hlasování v Senátu ale dopadne přesně opačně, Clintona se zastane nejen 45 demokratů, ale i 10 republikánů a šéf Bílého domu tak celou kauzu ustojí.
Republikánská strana žila hrozbou impeachmentu svého prezidenta v 70. letech 20. století. Tehdy se demokraté po odhalení aféry Watergate chystali sesadit Richarda Nixona. Než ale celý proces odstartoval, Nixon sám rezignoval. Ale zatímco tehdy byl konec Nixona takřka nevyhnutelný, Donald Trump má dnes na začátku procesu impeachmentu mnohem pevnější půdu pod nohama.
