Článek
Velcí agrárníci se už nemusejí tolik obávat krácení dotací, které mohlo nastat od roku 2023 s platností nové společné zemědělské politiky. Podle původních návrhů Evropské komise by se měly platby povinně zastropovat na 60 tisících až 100 tisících eur na farmu. Nad tuto částku by už zemědělec nedostal nic.
Oproti dnešku by to znevýhodnilo především větší zemědělské podniky, kterých má Česko nejvíce v Evropské unii. Průměrná velikost farmy v Česku dosahuje 130 hektarů, zatímco v EU je to 14 hektarů.
Evropská komise už na svém požadavku na povinné zastropování striktně netrvá. A další orgány, které finalizují výslednou podobu reformy, nyní intenzivně jednají. Evropské státy, tedy Rada EU, jsou jasně pro dobrovolnost, zatímco europarlament zatím navrhuje povinné zavedení.
„Komise přijala fakt, že státy se dohodly na dobrovolném zastropování. I komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Janusz Wojciechowski jasně řekl, že vnímá rozhodnutí Rady, aby rozhodoval každý stát,“ řekl redakci SZ Byznys náměstek Ministerstva zemědělství Jiří Šír, který se evropské zemědělské politice věnuje na ministerstvu přes dvacet let.
Vyjednávání ani po třech letech nejsložitějších debat stále nejsou u konce, ale podle Šíra je reálné, že konečná podoba reformy, která nastaví mechanismy rozdělování dotací pro farmáře, bude hotova během května nebo června.
Česko, které má na stávající sedmiletku do roku 2027 získat z fondů celkem 210 miliard korun (o pět procent méně než v uplynulém období), by následně do konce roku předložilo Evropské komisi svůj strategický plán, jak obecné principy reformy překlopí do české legislativy.
Krácení dotací formou zastropování je v České republice politicky neprůchodné. Ministerstvo by nejspíš místo toho prosazovalo podporu malých farem formou takzvané platby na první hektary. O desítky procent vyšší dotace by tím získali všichni například na prvních 150 hektarů, jak navrhoval ministr Miroslav Toman.
Nelíbí se to zástupcům sedláků, kteří hlasitě volali po zastropování, čímž by lépe konkurovali velkým agrokomplexům, těžícím z výhod z objemu. „Tím, že stát nezastropuje dotace pro větší farmy, si akorát zakládáme na ještě větší problém v budoucnu,“ míní předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek.
Penzion jako překážka k dotacím
Stále nevyřešená je v rámci dokončování společné zemědělské politiky definice takzvaného aktivního (neboli skutečného) zemědělce. Každý zemědělec by musel dokládat příjmy za uplynulý rok a prokázat, jaký podíl tržeb má ze zemědělské činnosti. Pokud by spadl pod stanovenou hranici, například 50 procent, přišel by o zemědělské dotace.
Česko prosazuje dobrovolný systém a opatrní v názoru jsou i sedláci. Evropská politika posledních patnáct let dotovala diverzifikaci činností zemědělců. Řada z nich si k rostlinné a živočišné výrobě přivydělává provozováním ubytování, pořádáním táborů, jezdeckých škol, bioplynek, čerpacích stanic, servisů nebo třeba provozem pekárny.
Hlavní obavy směřují k tomu, že pokud bude definice špatně nastavena, část zemědělců to finančně poškodí. Třeba jen proto, že se v jednom roce neurodí obilí a příjmy ze zemědělství klesnou pod požadovanou úroveň.
Muselo by se kontrolovat 10 až 12 milionů podniků v Evropské unii, jestli jsou zemědělci. V Česku pobírá zemědělské podpory zhruba 35 tisíc příjemců.
„Je to teď zhruba padesát na padesát, že to bude zavedeno. Bude-li to povinné, definice musí být opravdu jednoduchá, aby se z toho nestala administrativní hydra,“ říká Šír, podle něhož je komplikací i to, že se v českém daňovém řádu samostatně nevykazují příjmy ze zemědělství.
„Pokud by to bylo byrokraticky nastavené, bude to problém. Obáváme se, aby to nedopadlo na malé sedláky, kteří budou muset těžko shánět audity a posudky, zda nejsou propojeni s jinými subjekty,“ uvedl šéf Asociace soukromých zemědělců Jiří Šebek.
Na druhou stranu by pravidlo uvítal, pokud by nebyrokratická cesta odhalila majetkově propojené podniky, vlastněné například investičními fondy, případně oligarchy, kteří se zemědělství v podstatě nevěnují.
Nová společná zemědělská politika má být „zelenější“ než v minulosti. Zatím ale není jasné, jak se do ní promítnou požadavky Evropské komise na snižování pesticidů do roku 2030 o padesát procent, hnojiv o 20 procent nebo zvýšení ploch ekologického zemědělství na 25 procent.
Česká republika například zvažuje, že zavede podporu agrolesnických systémů. Stát by potom finančně podporoval výsadbu stromořadí, kombinovaného hospodaření (pastva nebo obilniny v rámci alejí), zřizování biokoridorů apod.
Evropská komise také diskutuje o celním zatížení importů potravin a zemědělských komodit ze třetích zemí. Nápad stojí na předpokladu, že produkty z EU s kratším dodavatelským řetězcem mají nižší uhlíkovou stopu než levné produkty ze třetích zemí, které si nelámou hlavu se skleníkovými plyny a získávají tím konkurenční výhodu.
