Středula: Šest týdnů nemocenské? V Německu to jde, my jsme za simulanty

Pane předsedo, jaké budou odbory v roce 2020?

Já si myslím, že budou stejné, jak je známe za těch posledních pár let. To znamená silné, budeme požadovat, aby se promítla dobrá hospodářská situace do mezd a platů zaměstnanců, aby se braly vážně věci, jako je sociální problematika. Teď třeba se hodně otevírá téma green deal neboli zelený úděl pro Evropu a z toho vyplývající dopady či výzvy, bude se připravovat nová hospodářská strategie, ale také budeme chtít prosadit týden dovolené navíc, budeme chtít postupovat dál v oblasti zkrácení pracovní doby, budeme chtít, aby byl schválen nový zákoník práce, přesněji řečeno novela, na které jsme se domluvili se sociálními partnery, a samozřejmě potom přijde příprava státního rozpočtu, jeho čerpání pro ten nastávající rok, takže je toho hodně.

Já jsem myslela i tu vizuální stránku. Vy jste v létě měli sjezd a ten vypadal o dost jinak, než jak si je vybavujeme předtím. Měli jste tam velké pódium, vy když jste mluvil, tak jste si vyhrnul i rukávy, byla tam světelná show. Musely odbory změnit i vizáž?

Já myslím, že u nás je to otázka evoluce, protože přece jen členové jsou také lidé velmi moderní a také nechtějí svou vlastní organizaci vidět v těch konsekvencích, jak jste to říkala, že si něco pamatujete. Takže my jsme učinili hodně v té věci, ať už v té oblasti multimediální, tak i v oblasti té prezentace našich výsledků a požadavků, a v tom budeme jednoznačně pokračovat a zrovna teď v lednu budeme rozhodovat o tom, zda bude další manifestační mítink pro rok 2020.

A kdy rozhodnete? Konkrétně?

20. ledna budeme mít jednání, na kterém se dohodneme, zda bude, nebo nebude.

A vy se kloníte k tomu, aby byl, nebo nebyl?

Já v tomto případě si opravdu nechám, a vždy to tak bylo, poradit od odborových svazů. Protože ony jsou těmi, pro něž je to primárně určeno. A myslím si, že to rozhodnutí bude velmi jednoduché.

A tam také padne nějaká zásadní výzva? Minule jste požadovali kratší pracovní týden.

Pokud bude manifestační mítink, tak určitě přizpůsobíme ty naše požadavky tak, aby byly zviditelněny na tom jednání. Ale i kdyby nebyl, tak my stejně ty požadavky zveřejníme. Takže není to tak, že se požadavky formulují jenom v tom případě, když taková akce je. To nemá žádný efekt, protože ta akce je primárně založená ve směru ke kolektivnímu ujednávání, k posílení práv zaměstnanců, ke zveřejnění požadavků, jaké máme na ten rok následující. A pokud se takto předsedové a předsedkyně dohodnou, tak ten mítink opravdu bude a my budeme to rozhodnutí vědět ne o datu, ale o tom, zda bude již teď 20. ledna.

Pojďme ke konkrétním věcem, rok 2020 znamená také zvýšení minimální mzdy, to je konkrétně teď 14 600 korun. Skončil 1. ledna váš požadavek na konec levné práce?

Ne, v žádném případě. Česká republika, co se týká mezd, je hluboko pod svými možnostmi a myslíme si, že právě celá ta naše kampaň, která začala v roce 2015, „Konec levné práce” je ukázkou toho, abychom si uvědomili, kde se Česká republika nachází a kde by se nacházet mohla. Jestliže česká ekonomika je ve velmi dobré kondici a máme přes 90 % reálného hrubého domácího produktu průměru Evropské unie a mzdy se pohybují něco kolem 35 %, tak to je opravdu zoufalé. Obzvláště, když se nová hladina například ve srovnání s Německem blíží už dnes k 70 %. Takže z tohoto pohledu si myslíme, že česká ekonomika je schopná zvládnout další nárůst mezd bez nějakých vážných problémů. A jestliže chceme směřovat k ekonomice, která má vysoký podíl té nejvýše oceňované práce, tak nemůžeme jít prostřednictvím nejnižších mezd, takováto variace je pro nás neakceptovatelná.

Na druhou stranu komentátor David Klimeš na jaře napsal: Odboráři dělají vše pro to, aby naplnili absurdní ekonomický vtip, že spravedlivá minimální mzda je ta, která dosahuje alespoň průměrné mzdy. Nenaplňujete tedy absurdní ekonomický vtip?

Vůbec nic takového, ani se tomu neblížíme. Česká minimální mzda je ve vztahu k průměrné mzdě úplně nejhorší ze všech zemí Evropské unie, kde je zavedena minimální mzda na celostátní úrovni, jsme pod hranicí 40 %, a to dlouhodobě. Takže v tomto případě nic takového tady není a ani se stát nemůže. A odbory nepožadují nic takového, aniž by se to tomu blížilo.

Vy jste požadovali 15 tisíc korun, to se nakonec nepodařilo.

Ano, to je ale smutná situace.

Vláda to označila za slušný kompromis, je tedy to, čeho odbory dokážou u vlády dosáhnout, slušný kompromis?

Je to opravdu kompromis. Nikdo, myslím, není z těch, kteří by mohli říct, že by dosáhli nějakého vítězství nad tou druhou stranou tady na straně jedné, na straně druhé i naši lidé srovnávají. A například slovenská minimální mzda je bohužel v této chvíli – bohužel pro nás, nikoliv pro Slovensko – vyšší, než je v České republice. Dokonce mají už rozhodnutí parlamentu, že od roku 2021 bude slovenská minimální mzda na úrovni 60 % jejich průměrné mzdy. Myslím si, že z tohoto pohledu je diskuse například o evropské minimální mzdě ve zcela jiném světle a myslím si, že čeští zaměstnanci musí odvést poctivou práci, aby mohli dostat byť tu minimální mzdu. A minimální mzda je v České republice pořád velmi nízká a my chceme, aby byl zásadní rozdíl mezi těmi, co pracují, a mezi těmi, co nepracují.

A proč si myslíte, že jste u vlády neprosadili ten váš požadavek 15 tisíc?

Možná je to tím, že přece jen jsou rozdílné zájmy zaměstnavatelů a rozdílné zájmy odborů a vláda hledá kompromis nebo vyvažování takového požadavku. Takže z tohoto pohledu to je jedno z možných vysvětlení, což chápu z pohledu vlády. Z pohledu zaměstnanců se to opravdu chápe těžko, zvláště to srovnání se Slovenskem je velice problematické.

A chápete argumenty i druhé strany, právě podnikatelů? Protože oni tvrdí, že už je to příliš vysoký nárůst, že pro menší podniky to může být až likvidační.

Já si nemyslím, že taková situace nenastane, česká nezaměstnanost je velmi nízká, je nejnižší ze všech zemí Evropské unie. Lidé s penězi naopak služby nakupují, mohou je požadovat, tudíž vlastně tím mohou podpořit malé a střední firmy, a když někdo říká, že díky navýšení minimální mzdy má problém s podnikáním, tak je samozřejmě otázkou, jakým způsobem je ten model podnikání založen, na čem je založen, proč je takto založen a proč neobstál v té konkurenci.

To znamená, že to je chyba podnikatelů, že nejsou schopni vyplácet takové mzdy?

Automaticky se to nedá říct. Bylo by určitě prima, kdyby člověk mohl říkat takové jednoduché soudy, ale vždycky je to na posouzení každé té konkrétní situace. Ale třeba u státu je situace, že je kolem 50 tarifních stupňů, které jsou pod úrovní minimální mzdy pořád i přesto, že byla navýšena. Takže z tohoto pohledu to není úplně nejlepší zpráva a my si právě myslíme, že by to mělo být skutečně tak, že ten nejnižší tarif je položen na úrovni minimální mzdy, té nejnižší hodnoty, a od toho se odpočítává všechno další. Ale vždycky je otázka, jak ta minimální mzda je vysoká. My se můžeme podívat kolem sebe. Česká republika tady v tomto regionu má nejnižší minimální mzdu, Polsko má vyšší, Slovensko má vyšší a budou mít dále vyšší. V Rakousku i přesto, že nemá státem určenou minimální mzdu, takže mají minimální mzdu, která se dohaduje na úrovni jednotlivých branží, to je například v kovoprůmyslu, mají minimální mzdu na úrovni 2 tisíc eur, dokonce je vyplácena ne 12krát, ale 14krát. A v Německu je kolem 1 600 eur.

Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý upozorňuje, že na minimální mzdu je navázaná i tzv. zaručená mzda, která se potom také zvedá. On k tomu dokonce řekl v Událostech, komentářích toto, cituji: „Já bych si taky přál, aby ti, co mají nejméně, mohli mít více, ale máme nastavený systém, který, pokud by z dlouhodobého hlediska pokračoval takhle dále, je neudržitelný.” Je to tedy udržitelné?

Naprosto udržitelné, jestliže ta slova padají tak, jak jste je četla, tak předpokládám, že pan Dlouhý nechce žádný rovnostářský systém. Že všichni mají stejnou mzdu, protože to být extrém tohoto slovního vyjádření.

Nebylo by ale třeba lepší zaručenou mzdu vyvázat od té minimální?

Ale ona musí být přece navázaná na sebe, jestliže ten, který má nejnižší kvalifikaci a pobírá minimální mzdu, tak ten, co má kvalifikaci vyšší a práci náročnější, tak zcela logicky je to odstupňované. A žádný problém to nezpůsobuje. To může způsobit problém pouze pro toho, kdo nechce ty zaměstnance odměňovat podle náročnosti práce. Ale to předpokládám, že už je dávno přežitek, že takovou rovnostářskou společnost tady nechceme.

A bylo by lepší podle vás, kdyby se minimální mzda zvyšovala podle nějakého koeficientu, nebo aby to bylo právě takto zásahově? Protože na to si stěžují i podnikatelé, že neví, s čím mají počítat.

Co se týká toho principiálního mechanismu, tak my dáváme najevo, že jsme připraveni se dohodnout na mechanismu zvyšování minimální mzdy nebo nějakém automatickém, jenž by byl dán třeba nařízením vlády, která by to určila. Ale tady se jedná o ten základ, kolik to bude. Je hodně velký rozdíl, jestli to bude tak, jako je to dnes, to znamená, nějakých 39 %, což je bohužel hranice, kterou my nejsme ochotni akceptovat. A už jsem tady říkal příklad Slovenska, které bude mít v roce 2021 60 % průměru, který bude aktuálně na Slovensku. Takže z tohoto pohledu si myslím, že je to zcela jednoznačné, že tady se může jednat o několikatisícikorunový rozdíl mezi tím, kdo tady pracuje na místě, které je nejníže kvalifikované, a z tohoto pohledu není důvod se tady bavit o 40 %, ale o částce, která se bude přibližovat 50 %.

Výhrady Hospodářské komory nebo Svazu průmyslu jsou podle vás úplně liché?

To je otázka, kde a v jakých oblastech, taktéž to není tak jednoduché říct. I když by to bylo možná jednoduché zgeneralizovat, že ve všem není pravda, nebo ve všem je pravda. Ale jak Svaz průmyslu a obchodu, tak Hospodářská komora dlouhodobě říkají, že zvyšování minimální mzdy přivede nezaměstnanost, a my máme pořád, co se zvyšuje minimální mzda, nejnižší nezaměstnanost ze všech zemí Evropské unie.

Neznáte žádný případ, že by některý podnik musel zavřít, protože už by to neutáhl?

Podnik nezavřel kvůli tomu, že to neutáhne. A pokud neutáhne platbu minimální mzdy, tak v tom případě je asi ještě něco jiného ve hře a nemusí to být jenom otázka minimální mzdy, ale třeba otázka právě byznysového modelu nebo výrobku, který je neuplatnitelný na trhu a podobně.

Právě Vladimír Dlouhý zmiňoval i to, že to nemusí být jen minimální mzda, ale že podnikatelé čelí i dalším věcem, jako je zrušení karenční doby. Znovu se proplácí první 3 dny nemocenské, podle údajů Hospodářské komory ten počet případů pracovní neschopnosti narostl, a to až o 28 %. Čím si to vysvětlujete?

Lidé byli nemocní od doby, kdy byla karenční doba, akorát že nešli na nemocenskou, protože se jim to nevyplácelo, takže se snažili si vzít například dovolenou, která ale není vůbec určena k tomu, aby se zaměstnanec léčil. Ten se má léčit v režimu, ale protože se bál, že přijde o ty finanční prostředky za první 3 dny, tak to řešil různou jinou cestou nebo ty nemoci přecházel.

To znamená, že byste nemluvil vůbec o zneužívání jako třeba TOP 09, která napsala: počty lidí na nemocenské po zrušení karenční doby stouply o desítky procent a roční účet pro české firmy bude zřejmě až 5 miliard korun. Stalo se tak přesně to, před čím jste socialistickou vládu varovali. Za vás to tedy žádné obavy nevzbuzuje?

Asociální přístup paní předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové v této věci, který jsem četl na jejím statusu, si myslím, že je sám o sobě už jasnou zprávou pro zaměstnance. Ale co se týká nás, tak ti zaměstnanci byli skutečně nemocní, oni chodili do práce, výsledkem toho bylo, že se ta nemoc akorát šířila. My jsme o tom mluvili, protože nás to zajímalo i z toho odborného hlediska, oni říkali: to je obrovský problém. Protože když člověk nedoléčí nemoc, tak se jeho imunitní systém dostává do velmi vážné situace, je nakloněn k dalším nemocem, které mohou následovat v poměrně rychlém sledu. A ten důsledek pro tu firmu, pro ekonomiku je opravdu fatální, tak stejně pro zdravotní systém.

Můžete tedy vyloučit, že se rozhodně nejedná v těch 28 % nárůstu o simulanty nebo lidi, kteří si prostě prodloužili víkend?

Já se omlouvám, paní redaktorko, ale představa, že já budu nemocný v sobotu, v neděli a zavolám do práce a řeknu „tak já mám nemocenskou“, je naprosto nemožná, to si zaměstnanec nemůže dovolit, na to musíte mít vyjádření lékaře a lékař posoudí váš zdravotní stav, musí říct, že jste práceneschopní, musí to potvrdit diagnózou.

Předseda Sdružení praktických lékařů Petra Šonka pro server Aktuálně.cz k tomu, jestli jde rozlišit simulanta od člověka, který je skutečně nemocný, řekl: Po nějaké době na simulanta přijdete, ale na začátku onemocnění je to dost složité. Zejména pokud vám někdo tvrdí, že v noci zvracel a má bolesti břicha. Tam vám v podstatě nic jiného nezbývá než neschopenku vystavit, toho pacienta vyšetřit, což zabere včetně laboratoře a ultrazvuku více než jeden den. A potom samozřejmě můžete tohle řešit.

A jak ví, že se to nestalo? Moje paní měla takovou situaci tento týden, v noci se vzbudila se značnými bolestmi žaludku, opravdu značnými, a žádná simulantka není, ale tady tento pan doktor nebo jak mu budu teď říkat, třeba je to lékař, tak ten by mohl říct mé paní, že ona to simulovala, já jsem to viděl v přímém přenosu, jak jí bylo, tak asi bych mu něco docela rychle řekl od plic, kdyby ji takto nazval, že je simulantka, že si to vymyslela.

On nemluvil o tom, že to jsou simulanti, ale že je těžké to v tom termínu rozlišit.

Je to lékař, on je od toho, aby to posoudil, on má tu zodpovědnost, jestli řekne, že je nemocný a že symptomy, které ten člověk řekl, jsou důvod pro to, aby zůstal doma. Tak ho nechá doma, vždyť je to přece bezpečnější, než kdyby to bylo jinak. A jestli to je simulant, to se můžeme domnívat, ale rozhodně nemůžeme tvrdit, když někdo s takovými příznaky, jak jste řekla, přijde, že je to člověk, který je simulant.

Zrušení karenční doby jste řešili s lékaři jako odbory?

Ano, samozřejmě.

A oni vám říkali, jestli by tam mohlo být takové riziko zneužívání, neměli případy z praxe?

Víte, já tady u toho si říkám, o co nám tady vlastně ve společnosti jde. Jestli nám jde o to, aby lidé byli zdraví, anebo o to, aby někdo ušetřil peníze. Z mého pohledu jde přece primárně o to, aby byli lidé zdraví, včetně zaměstnanců.

Tomu rozumím, já vám ale předkládám argumenty druhé strany, která tvrdí, že se snaží zamezit, aby lidé zneužívali nemocenskou.

To není pravda, bylo to přesně naopak. Docházelo k tomu, že lidé chodili s nemocí do práce. Byl jsem například i sám osobně v nějakém zařízení, kde se prodávaly potraviny, a ten prodavač nebo prodavačka byli evidentně nemocní. A protože předpokládám, že mzda je ten hlavní motiv, že ten člověk do práce jde, i když je nemocný, nakazí ať už mě zákazníka, nebo své spolupracovníky a dopad bude daleko vyšší jak pro jeho zdraví, tak pro zdraví toho okolí. V Německu máte 100 % procent nemocenské po dobu 6 týdnů. V Rakousku jsou, myslím, 4 týdny také 100 % nemocenské. Nikomu to nezpůsobuje problémy. Jenom u nás to vypadá, jako by se hroutila ekonomika tímto způsobem, jde o zdraví člověka. To je přece ta nejvyšší hodnota, jakou můžeme mít. Jednou mi člověk, který je představitel podnikatelů, v jedné diskusi řekl, že když se zruší ta karenční doba, tak on bude mít problém s řidiči. A já říkám: A moment, vy posíláte nemocného řidiče, aby jel s autobusem plným lidí? To přece vůbec nesmíte. Ten má zůstat a nemá vůbec řídit auto, v tomto případě autobus.

Na druhou stranu, tu situaci si právě zažil i dopravní podnik, kde sám ředitel dopravního podniku tvrdil, že to souvisí se zrušením karenční doby.

Takže mu vadí, že se ten člověk léčí? Lidé se báli jít léčit, protože přišli o finanční prostředky.

Co byste mu, pane předsedo, v takové situaci poradil, kdy lidé chtějí samozřejmě jezdit a využívat služby dopravního podniku a na druhou stranu dopravní podnik nemá řidiče?

Ale to nejsou věci, které se přímo spolu dotýkají, to, že je člověk nemocný, je z nějakého důvodu.

Ano, ale jak by to měl řešit? Měli by lidé být chápaví a říci si: Ano, řidiči jsou nemocní, prodlouží se interval, nedostanu se třeba včas do práce, musím s tím počítat?

Ale taky je otázka spolupráce toho zaměstnavatele s lékařskými zařízeními, protože to může být nějaký důvod. Důvod může být třeba to, že ten zaměstnanec má špatné pracovní podmínky, nebo to, že nemá dostatečně zdatný imunitní systém. Takže může být jako benefit od zaměstnavatele, že se ve spolupráci se zaměstnanci pokusí o to, aby jim zvýšil imunitní systém právě proto, protože se ti lidé potkávají v těch autobusech, hovoříme o veřejné dopravě, tak se tam s nimi potkávají a mohou daleko častěji být předmětem toho, že ten mikrob může proniknout do jeho organismu. Takže pomůže tímto způsobem, aby ten zaměstnanec byl o něco lépe vybaven na takové časy.

Na druhou stranu třeba živnostníci ty nemoci zřejmě přecházejí, protože podle podnikatelských svazů nejsou tak nemocní?

Víte, kdo je v tom případě úplně nejzdravější? To jsou poslanci a senátoři.

Viděl jste někdy docházku některých poslanců a senátorů?

Ano, mluvil jsem i s některými poslanci na toto téma. A je jeden subjekt, který nemocenské skutečně používá, ti ostatní ne. Protože by dostal jenom 60 % v době, kdy byla karenční doba, tak dostávají 100 %. To je realita.

Zpět k těm živnostníkům, pokud tedy nemoci přechází, tak k tomu rozšíření nemoci dojde z jejich strany, vím, že jste odborové svazy, ale přece jen tady zůstává jedna skupina obyvatel, která není takto chráněná.

Ale já nemám nic proti tomu, aby se živnostník léčil, naopak, ať se léčí.

Ale jemu se to nevyplatí.

Jemu se nevyplatí být zdravý?

Jemu se nevyplatí být nemocný.

Ještě jednou, jemu se nevyplatí být zdravý. My jsme se snažili, aby se zaměstnanci léčili. Protože když byla karenční doba, tak se neléčili nebo chodili nemocní. My se snažíme udělat všechno pro to, aby se mohli léčit, měli čas a nebáli se léčit. A v této chvíli vy se ptáte na živnostníky. Já nemám žádný problém, aby se řešila otázka živnostníků, pokud je tam nějaká objektivní situace, která se dá vyřešit ve vztahu k tomu, aby mohli mít ten prostor pro to léčení. Takže v tomto případě já s tím nemám žádný problém, ale my se bavíme o zaměstnancích. A staví se tady do pozice, že zrušení karenční doby je něco neuvěřitelného. Ale všichni už to kolem nás řeší způsobem, aby ti lidé se léčit mohli, protože to je daleko vyšší hodnota, ať už pro toho zaměstnavatele, tak pro tu společnost, tak pro jeho samotné zdraví, že je zdravý a může podat plnohodnotný výkon. Protože když to uděláme naopak, tak ten výsledek může být přesně opačný. Postupem času se vám začnou projevovat daleko vážnější nemoci.

Pojďme ještě na další téma. To je důchodová reforma. Ministryně financí Alena Schillerová pro časopis Ekonom řekla, že už ji vláda nestihne, ač je v samotném programovém prohlášení a vznikla důchodová komise. Skončí ten koncept opět v propadlišti dějin?

Já si nemyslím, že to může a musí nutně tak skončit, že všechno skončí v propadlišti dějin, protože zrovna když natáčíme tady dnešní rozhovor, tak probíhá jednání komise pro spravedlivé důchody. A jsou předloženy nějaké dokumenty, už se hodně hovořilo například o možnosti předčasného odchodu do důchodu pro náročné profese.

Ale ministryně tvrdí, že tohle už její vláda zřejmě dělat nebude.

Já si myslím, že jestliže vláda má volby v roce 2021, tak ještě legislativní proces v tomto případě lze bezpečně stihnout a takové změny lze přijmout.

To znamená, že odbory na to budou tlačit?

My chceme, aby bylo naplněno to, co je v programovém prohlášení, to znamená, aby lidé v těžkých profesích mohli odejít do důchodu dříve, aniž by to poznali na výši jejich důchodu. A věřím tomu, že tato věc bude přijata, co se týká celkového důchodového systému.

A když mluvíme o volbách, prezident Miloš Zeman vás označil za jednoho z možných kandidátů na prezidenta. Kdy se rozhodnete, jestli do toho půjdete?

Pokud si dobře pamatuji, tak volby prezidenta republiky jsou v roce 2023 a to je ještě velká vzdálenost. My máme sjezd Českomoravské konfederace odborových svazů v roce 2022 a já bych rád se svým týmem tu pozici obhájil.

To je také velká vzdálenost, že máte za dva roky sjezd, za tři roky potom je volba prezidenta.

Ano, ale to je věc, která je má práce, a samozřejmě rád ten signál dávám i mým spolupracovníkům. A co bude v souvislosti s volbou prezidenta, to je všechno ještě dostatečně dlouhá doba na to, abych nějaké rozhodnutí přijal.

Kdy se rozhodnete?

To je dobrá otázka, ale to nevím, křišťálovou kouli nemám, rád bych vám na to odpověděl, ale na to je opravdu ještě dost času.

A co v tom vašem rozhodování hraje největší roli?

V této chvíli? V této chvíli nic, protože v této chvíli si myslím, že je ještě dostatek času, ale pro mě je to rozhodně má rodina a moji spolupracovníci a jejich názor.

Na druhou stranu, nemůžete potom s tou prezidentskou kampaní zaspat? Protože už teď vidíme, že někteří lidé se o to vyloženě hlásí, třeba Marek Hilšer, senátor a někdejší kandidát na prezidenta. Nemůže vám potom ujet vlak?

Vy jste v tom úvodu říkala, že někdo mě formuluje, že vedu nějakou kampaň, v tom případě jsem samozřejmě asi nezaspal.

To byl premiér Andrej Babiš, který tvrdí, že vedete neustále kampaň.

Ano, já znám ten výrok.

Takže nevedete kampaň?

Ne, nevedu. Já zastupuji zaměstnance, odbory, Českomoravskou konfederaci odborových svazů, a jestli to někdo vidí tak, že dělám kampaň za zaměstnance, tak je to dobrá zpráva.

Vaši přátelé nebo vaši spolupracovníci odboráři vás podporují v tom, abyste se rozhodl, že se budete o ten post ucházet?

Já tu otázku nechci takto klást.

Ale asi nějaké reakce na to přišly, proto se ptám.

Určitě lidé reagují, je to milé, je to příjemné, protože jsou to zpravidla reakce: Kandiduj. A já na to odpovídám stejně, jako na to odpovídám vám: na to je dostatek času, rozhodnu se, dám na vědomí.