Strategický šéf ČEZu: I mé vlastní děti se ptají, co děláme pro klima

V rozhovoru pro Seznam zato Cyrani ujistil, že ČEZ bude schopen vybudovat do roku 2036 za 140 až 160 miliard korun nový jaderný blok v Dukovanech.

Slibovaný termín i náklady jsou například podle analytika a menšinového akcionáře ČEZu Michala Šnobra zcela nereálné. „Jsme jediná země, jež tvrdí, že postaví jadernou elektrárnu v reálném čase a za peníze, které jsou poloviční až třetinové proti skutečnosti. Nikde jinde takové idioty nenajdete,“ prohlásil Šnobr tento týden na Investičním fóru v Praze.

Podle Cyraniho ale po předražených jaderných projektech předchozích let přichází pokles nákladů.

Nevyslyšeli jste volání veřejnosti, abyste stopli chystaný prodej elektrárny Počerady do rukou miliardáře Pavla Tykače, abyste si elektrárnu nechali a okamžitě ji zavřeli. Neurychlíte ústup od uhlí jinde?

My jsme přesvědčeni, že by měla nejdříve doběhnout práce uhelné komise, která má letos přijít s návrhy na uhelný útlum. Podle nich by se měla nastavit legislativa, platná pro všechny provozovatele elektráren. A na jejím základě by provozovatelé měli utlumovat výrobu z uhlí.

Měli bychom se domluvit jako celá společnost, co jsou přijatelné emise – protože po nějakou dobu emise prostě ještě mít budeme, a postupovat podle jasných pravidel. Elektrárny by se měly odstavovat, když už nevyhoví podmínkám, stanoveným pro jejich provoz. Ne podle nějakého úsudku nebo veřejného apelu. A pak bude jedno, kdo je provozuje.

Část veřejnosti žádá, aby Česko skončilo s výrobou energie z uhlí do roku 2030. Je to reálné?

Myslím, že to není možné, protože podíl uhlí na výrobě elektřiny v Česku je tak velký, že bez významné náhrady bezemisními zdroji to nepůjde. My jsme jako ČEZ potvrdili, že chceme být bezemisní do roku 2050. Je možné, že to vyjde o pár let dříve, ale myslím, že úplný ústup od uhlí už do roku 2030 možný není.

Premiér Andrej Babiš v prosinci slíbil, že Česká republika přijme New Green Deal – zpřísněný klimatický závazek Evropské unie. Ten počítá se snížením emisí do roku 2030 až o 55 procent. Lze to splnit, aniž by se útlum uhlí urychlil?

Jenom připomenu, že ČEZ sníží kapacitu uhelných elektráren do roku 2025 o polovinu. A do roku 2035 o další polovinu. Zbude nám poslední elektrárna Ledvice, nejmodernější, kterou máme. Bude připravena vykrýt období, než naběhnou nové jaderné zdroje.

Přesto – neslibuje premiér Evropské unii něco, co je nereálné? Až 55 procent emisních úspor do roku 2030?

Já jsem ještě neviděl kalkulaci, co by pro Česko znamenalo dosáhnout těch 55procentních úspor, takže to nemohu komentovat. Hlavní výzva v tom ale nestojí ani tak před energetikou – už má technologie na snižování emisí vymyšlené, obnovitelné zdroje a jaderné elektrárny. Mnohem větší úkoly stojí před teplárenstvím, dopravou, průmyslem. Tam bude třeba přejít buď rovnou na bezuhlíkatá paliva, nebo nejprve na elektřinu, vyráběnou bezemisním způsobem.

Když ČEZ skončí s uhlím – kromě Ledvic – do roku 2035, nepoznamená to zásadně vaše zisky? Odvádíte velké sumy do státního rozpočtu, další zhoršení hospodaření by poškodilo nás jako daňové poplatníky.

Bude to záviset na tom, jak bude vypadat energetika po roce 2035, tak dopředu se predikce špatně dělají. Už dnes ale kvůli vysoké ceně emisních povolenek nejsou zisky ze starých nerekonstruovaných zdrojů velké. Takže jejich zavřením dojde k zanedbatelnému dopadu na hospodaření skupiny ČEZ.

Po roce 2035, kdybychom byli úplně bez uhlí, by byl dopad samozřejmě větší. Do té doby tady ale musí vzniknout nové elektrárny, ať už jaderné nebo obnovitelné, a sektor decentrální energetiky. Věřím, že díky aktivitám, které máme ve strategii, udržíme ziskovost na současné nebo ještě vyšší úrovni.

Politici tvrdí, že náhradou za uhlí u nás bude jádro. Slibují nový jaderný zdroj do roku 2036. Je tento termín reálný?

Je ambiciózní, nicméně za splnění řady předpokladů reálný je. Jeden z předpokladů je zjednodušení stavebního práva.

Dalším předpokladem je uzavření dohody státu a ČEZu o financování a o rozložení rizik. Je už hotová?

Dohoda vzniká ve dvou fázích. Rámcová dohoda deklaruje společný zájem postavit nové jaderné zdroje a předjímá etapy projektu. Ta je hotová zhruba od září.

Konkrétní kroky, konkrétní peníze a konkrétní povinnosti mají být v prováděcích smlouvách. První z nich je teď ve finálních fázích vyjednávání. Jsme blízko cíle, ale ještě ne úplně ve finále.

Smlouva mezi státem a ČEZem se bude muset obhájit v Bruselu. Běží už nějaká jednání?

Zatím to byla spíš oťukávací jednání. Nezapomínejme, že od listopadu je nová Evropská komise. Ta ale chápe, že Česko potřebuje stavět jádro, to jasně zaznělo.

Může se stát, že jaderný zdroj bude tak nákladný a prodejní ceny elektřiny po jeho dokončení tak nízké, že se z toho projekt nezaplatí. Kdo ponese ztrátu – ČEZ, nebo stát, tedy daňoví poplatníci?

Je to jedna z důležitých diskuzí kolem jaderné výstavby. Ze zkušeností jiných států vyplývá, že se už dnes o tržním riziku neuvažuje. Trh v pravém slova smyslu přestává fungovat, pro chystané zdroje vznikají nové mechanismy. Například – aukce na obnovitelné zdroje. V rámci aukce se vysoutěží cena, ta bývá dnes i nižší, než je cena elektřiny na trhu.

Není to spíš výjimečné?

Právě že už ne. Poslední solární aukce v Německu je za 49 eur na megawatthodinu, cena elekřiny na burze je 52 eur. Když se vrátím zpátky k jádru – otázka je, jaký tržní mechanismus má být zvolen pro jádro, za jakých podmínek je jádro konkurenceschopné s jinou technologií.

Takovým mechanismem pro jadernou investici je třeba vládní garance ceny. Například britská vláda garantuje budované jaderné elektrárně Hinkley Point výkupní cenu 92,5 libry za megawatthodinu, víc než dvojnásobek dnešní tržní ceny elektřiny na burze. Podobné záruky ale česká vláda odmítá.

Většinou se diskutuje o dvou typech rizika: Zvládnu projekt dobře? To je riziko, které leží na investorovi. Druhý je úkol říct, za jakou cenu se z nového zdroje bude prodávat elektřina, a to je typicky role vlády. Ve všech zemích se s tím vláda takto popasovala. Nastavit podmínky tak, aby investor, který postaví jaderku na čas a v plánovaném rozpočtu, dostal cenu, která mu vrátí náklady, je úkolem vlády.

Ano, Hinkley Point má garantovanou cenu takto vysoko, ale byla to první elektrárna svého druhu. Teď v Británii uvažují o dalších zdrojích, kde je cena už výrazně nižší.

Politici tvrdí, že nové Dukovany přijdou asi na 150 miliard korun. Dva reaktory o 1600 megawattech v Hinkley Point mají stát kolem 22 miliard liber, v přepočtu přes 300 miliard korun na jeden reaktor. Je slibovaná cena reálná?

My uvádíme rozpětí 140 až 160 miliard na jeden blok o výkonu 1200 megawatt. Skutečnou finální cenu uvidíme samozřejmě až na základě výsledků výběrového řízení. Ale třeba francouzská vláda požádala EdF, ať zajistí výstavbu šesti jaderných bloků v ceně, která spadala do rozpětí 140 až 160 miliard na jeden blok. Všichni, kdo dnes staví jádro, se snaží, aby finální cena byla v tomto rozpětí.

Hinkley Point byla také plánovaná s jinými cenami, náklady postupně výrazně stouply.

Faktem je, že první projekty, které se rozběhly po dlouhé přestávce v jaderné energetice, jsou předražené. Nebo dražší, než se čekalo. Nicméně všichni počítají s tím, že to není normální. Že normální je dostat se do rozpětí 140–160 miliard korun.

Nová jaderná elektrárna má být hotová do roku 2036. Firmy jako americká NuScale ale slibují, že už kolem roku 2027 se dostanou do komerčního provozu malé modulární reaktory, jednodušší a výrazně levnější než klasické velké bloky. Nebylo by lepší počítat s touto novou technologií?

Já bych si přál, aby to tak bylo. Technologii malých modulárních reaktorů sledujeme. Uzavřeli jsme i memoranda s těmi, kdo jsou v jejich vývoji nejdál. Bohužel nám ale začíná chybět čas.

Pokud vezmu New Green Deal s cílem snížit emise o 55 procent už do roku 2030, nemůžeme riskovat, že se v roce 2026 dozvíme, že to firmě NuScale ještě nevyšlo a že potřebuje dalších pět let na vývoj. Takže pojďme energetickou bezpečnost zajistit stavbou jednoho velkého bloku a paralelně s tím sledujme, jak se rozvíjejí malé reaktory. A třeba druhý reaktor už nemusíme stavět velký, ale přejít na malé. To je strategie, která dobře kombinuje jistotu energetické bezpečnosti a sledování trendu nových technologií.

Spousta lidí je přesvědčena, že vývoj obnovitelných zdrojů jde dopředu tak rychle, že by bylo možné ústup od uhlí vyřešit z velké části či dokonce ze sta procent nasazením zelených elektráren. Nespasí nás za deset, dvacet let už jen větrníky, biomasa a soláry?

Těžko říct. My ale řešíme dvě úlohy: jednak náhradu uhlí, jednak kolem roku 2040 budeme muset nahradit stávající jaderné bloky v Dukovanech.

V tuto chvílí nesoutěží jádro vs. obnovitelné zdroje. V tuto chvíli soutěží naše schopnost stavět tyto technologie tak, abychom mohli odejít od uhlí. A to stále v situaci, kdy konečná spotřeba elektřiny tvoří pouze 20 procent spotřeby paliv. A těch 80 procent pořád představuje přímé pálení uhlí, ropy, plynu. Takže pokud chceme dekarbonizovat, budeme potřebovat podstatně víc elektřiny než dnes.

Jaká je u nás hranice využití obnovitelných zdrojů? Dnes v nich máme zhruba dva tisíce megawatt instalovaného výkonu a podílejí se na výrobě asi 11 procenty. Jaký je jejich potenciál do budoucna?

Vedou se dlouhé debaty, jestli je to pět nebo 11 tisíc megawatt. Z mého pohledu je to v této fázi poznání skoro jedno. Ve Státní energetické koncepci z roku 2015 se předpokládalo, že jejich výkon naroste na pět tisíc megawatt, což je pořád podstatně více, než máme dnes. Jsme zatím daleko i od toho málo ambiciózního cíle.

Jakou budoucnost má plyn? Chystáte se stavět ve velkém plynové elektrárny?

Nedá se říct, že se je chystáme stavět ve velkém. Ale jsme připraveni.

Kolik by jich ČEZ byl schopen postavit?

Máme pro to připravené čtyři lokality. Nicméně on je plyn – a zemní plyn. Dnes se nemluví nejvíc o přechodu na zemní plyn, ale o tom, že se bude zemní plyn postupně nařeďovat vodíkem nebo syntetickým metanem, což bude snižovat emise CO2. V tom může být budoucnost.

Před dvěma lety se uvažovalo o rozdělení ČEZu na část, která by se věnovala klasické energetice, a na část, která by se zaměřila na nové technologie. Šli byste tím ve stopách jiných velkých evropských energetických firem. Je ten projekt mrtvý?

Tato možnost je v tuto chvíli mrtvá, nezaujala naše akcionáře, nerozvíjíme ji.

Nebyla to chyba? Při rozdělení by se mohlo novým technologiím věnovat víc energie a možná by na ně investoři dali i víc kapitálu, mohla to být i pro stát větší priorita…

Kde to může komplikovat situaci, je komunikace s našimi akcionáři. Investoři se čím dál víc profilují buď na ty, kteří chtějí investovat do decentralizace energetiky a do obnovitelných zdrojů, nebo do tradiční energetiky. Čím dál méně jich ale má zájem o investice do obojího. Tím pádem může trpět hodnota akcie ČEZu, která neodpovídá výkonnosti firmy. Může být problém i v tom, které banky a pojišťovny budou připraveny úvěrovat a pojišťovat obojí.

Rok 2019 byl rokem sílícího ekologického a protiemisního aktivismu. I v Česku se zvedlo silné hnutí za snižování emisí. Vítáte to, nebo vám to vadí?

Je dobře, že je tu silný zájem o životní prostředí. Že se lidé zajímají, jak fungují podniky, že se o ekologii zajímají i doma, uvažují, jak cestují, jak tráví čas. Samozřejmě potřebujeme klimatické cíle konfrontovat s tím, co je realistické.

Co politici? Reagují na zájem veřejnosti o klima dobře? Neslibují náhodou lidem něco, co reálné není?

Samozřejmě, že politici mají tendenci neříkat pravdy, které nejsou vítány. Já ale tu diskuzi vnímám jako vybalancovanou. I moje děti dorůstají do věku teenagerů, takže jsem doma konfrontován s tím, co dělám pro klima. A i ve veřejném prostoru jsou lidé, kteří upozorňují, že si musíme udržet nějakou výkonnost a životní úroveň.

Co děláte, aby vám děti nevyčetly ukradené dětství, jako ho naší generaci vyčítá švédská aktivistka Greta Thunbergová?

Jak říkám, my jsme oznámili strategický cíl plně dekarbonizovat do roku 2050.

To vašim dětem stačí?

Asi ne. Ale jedna věc je útlum uhlí, a na druhou stranu i moje děti vítají, co ČEZ dělá v elektromobilitě a rozvoji obnovitelných zdrojů. Je to takový mix.