Článek
V září 2017 byl Karel Štícha během svatováclavské poutní mše ve Staré Boleslavi povýšen do druhé třídy Řádu svatého Řehoře Velikého a stal se „rytířem komandérem“. Prestižní ocenění dostal od papeže Františka za „obětavé osobní nasazení a vynikající zásluhy o církev v oblasti jejího materiálního zabezpečení“, neboli za klíčovou roli v přípravě a prosazení církevních restitucí.
Nyní sedmašedesátiletý Štícha, původně projektant mostů, pracoval od 90. let v řídících pozicích na Arcibiskupství pražském. Vedl několik komisí církevních odborníků, kteří se snažili dohodnout se státem na způsobu vrácení a nahrazení majetku, o nějž církve přišly během komunistické éry.
Právě Karel Štícha stál také za modelem restitucí, který byl nakonec schválen parlamentem před více než sedmi lety a vychází z rozdělení na přímé vracení majetku a na vyplácení finančních náhrad.
S tím souvisela i autoritativní pozice, kterou si Karel Štícha vybudoval během dlouholetého působení ve funkci vedoucího správy majetku arcibiskupství.
Jako ekonomický šéf největší diecéze byl Karel Štícha proslulý tím, že nerad připouštěl jiné představy o správě majetku, než sám prosazoval. To podle zdrojů Seznam Zpráv z církevních kruhů vyústilo ve vleklé spory s některými kolegy v Arcibiskupském paláci na Hradčanech. Štícha si přitom svůj vliv udržel i poté, co se oficiálně přesunul do funkce poradce generálního vikáře Zdenka Wasserbauera.
Narůstající napětí nakonec dolehlo i na arcibiskupa kardinála Dominika Duku, který se rozhodl pro nečekaný a rázný krok – během třetího lednového týdne dal Štíchovi okamžitou výpověď a zrušil jeho poradenské místo.
Štícha v reakci pro Seznam Zprávy zdůraznil, že už je v důchodovém věku a jeho poradenský úvazek byl pouze částečný. „Nehledejte v tom nějaké koncepční spory. Po pravdě řečeno ale musím přiznat, že rychlost, s jakou se to stalo, mě překvapila,“ uvedl k rozhodnutí kardinála.
Definitivní „odklonění“ Štíchy od vlivu na řízení církevních se odehrálo nenápadně, navenek šlo pouze o součást větších změn ve struktuře arcidiecéze.
Kromě jiného se rozdělila funkce generálního vikáře, což je vlastně církevní manažer, který v hierarchii patří hned pod arcibiskupa. Wasserbauerovi, pod kterým působil Štícha, zůstala v kompetenci péče o kněze, farnosti a zdravotnictví.
Novým generálním vikářem se zodpovědností za hospodářství a charitu se stal Jan Balík, někdejší šéf pro mládež České biskupské konference.
„Ve svém rozhodnutí kardinál Dominik Duka vychází ze skutečnosti, že rozsah agendy generálního vikáře v době ekonomické transformace značně narostl,“ zdůvodnilo arcibiskupství změny ve své organizační správě. K důvodům ukončení spolupráce s Karlem Štíchou se vedení arcidiecéze vracet nechtělo.
Nový generální vikář Balík na dotaz Seznam Zpráv odpověděl, že nechce měnit základní hospodářskou strategii, zároveň ale přehodnotí kroky minulého vedení. „Počítám s tím, že zapojím nové odborníky a s jejich pomocí prověřím efektivitu dosavadní majetkové správy a pustím se do analýzy rizik některých nově navrhovaných projektů, jako je úvaha o budování nájemného bydlení,“ uvedl Balík.
Zdá se, že Balík má na správu arcidiecézního hospodářství podobné názory jako například Roman Češka, bývalý šéf Fondu národního majetku, který před pár lety působil na Arcibiskupství ve funkci ekonoma. Odešel hlavně kvůli názorovým a kompetenčním sporům se Štíchou. Češka mimo jiné nesouhlasil se Štíchovým východiskem, že církvi budou restituce a finanční náhrady od státu stačit na vlastní provoz. Připomínal také, že církev by se neměla upínat na hospodaření, ale věnovat se hlavně věřícím.
To zdůrazňuje i Balík. „Základní investicí církve je sloužit lidem: výchova dětí a mladých lidí, podpora rodin, doprovázení nemocných a starých lidí. Základní směr církve tedy musí být investice do pastorace a charity – tedy do lidí. Církev ve své podstatě netvoří majetek, ale lidé,“ uvedl vikář.
Naznačil také, že církev bude zvažovat, co udělá s množstvím historických, ale málo využívaných objektů.
„Máme nedostatek zkušeností, provázejí nás nereálná očekávání, nejednou nám chybí určitý podnikatelský talent a k tomu jsme zavaleni množstvím památkových budov, především kostelů, které ve skutečnosti ke svému životu nepotřebujeme. Stojíme před otázkou, jak zachovat kulturní dědictví, a zároveň z kněží nedělat nejlevnější údržbáře v republice,“ dodal Balík.
