Článek
„Polovinu zaměstnanců mi na hranicích lokality vůbec nepustili do práce,“ stěžuje si ředitelka zařízení pro více než šedesát klientů. Mnoho z nich přitom vyžaduje celodenní péči.
Do domova ráno mohl dorazit jen zlomek z dvacítky pracovníků. „Nikdo, kdo není Uničovan, nemohl přijet. Máme tu teď čtyři pečovatelky, vrchní sestru, dvě kuchařky a mě. V tomto počtu jsme schopni péči zajistit, ale nevíme, jak dlouho vydržíme,“ líčí rozrušená ředitelka.
Dvoustránková vyhláška nařizující uzavření oblasti skrývá dvě zásadní sdělení: Lidé pracující v sociálních službách mohou sice do regionu dorazit, ale kvůli karanténě se minimálně 14 dní nedostanou zpět do svého bydliště mimo uzavřenou oblast. V domově přitom často o klienty pečují matky od rodin.
„Holky sice přijdou do práce, ale když je pak nepustí zpět? A jak jim mám práci nakázat? Říct jim: Budete tady spát čtrnáct dní na karimatce a je mi jedno, co se děje s vašimi dětmi? Nikdo mi není schopný říct, co mám dělat,“ pokračuje ředitelka.
Do práce se nedostala ani jednatelka domova Kateřina Bruštíková. „Policie personál nepouští. Pokud by tam někdo přijel, už jej nepustí domů,“ vysvětluje. Také sama stojí před těžkým rozhodnutím. „Mám malé dítě. Už se snažím zajistit hlídání, abych tam mohla vyrazit a zůstat,“ popisuje jednatelka.
Chybí roušky
V domově mají naprostý nedostatek ochranných pomůcek. „Ráno jen tři roušky na celý domov. Je pro mě strašné, že nejsem schopna zajistit bezpečí klientů. Na druhou stranu nemohu všechen personál nechat doma. Máme tu ležící klienty, kteří se bez pomoci neobejdou,“ popisuje složitou situaci.
Přestože se snaží už téměř měsíc ochranné pomůcky zajistit, domovu se jich nedostává. „Máme zajištěné objednávky, ale za tu dobu nepřišla ani jedna. Nemáme jediný respirátor, tak si alespoň šijeme vlastní roušky, i když víme, že účinnost je všelijaká,“ popisuje ředitelka. Ráno vezla látky pro výrobu jedné ze zručných zaměstnankyň. „Je to to nejmenší, co můžeme udělat,“ dodává.
Ve zmatečném dni jí navíc chybí potřebné informace. „Starosta i náměstek hejtmana mě odkázali jen na vyhlášku. Snažím se jednat instinktivně, abychom zajistili provoz, ale jednoduché to nebude,“ líčí Glatterová.
V domově se snaží starším lidem nenadálý stav vysvětlit. „Nevládne tu žádná panika. Lidé to berou rozumně, chápou situaci, i když se samozřejmě vnitřně obávají,“ dodává.
Co by teď v domově uvítali nejvíc? „Samozřejmě roušky a respirátory. Moc by pomohlo, kdyby zaměstnankyně mohly do práce chodit. Senioři zatím nikoho nenakazí, ale jsou nejohroženější skupina. Musíme to zvládnout,“ říká ředitelka.
