Článek
Hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek (KDU-ČSL) patří k těm, kteří by si přáli rychlé ukončení nouzového stavu. „Přispívá i k tomu, že lidé jsou vystrašení, bojí se chodit k lékaři, což vede k zanedbání zdravotní péče. Ve výsledku počet lidí, kteří zemřou na jiné choroby, je daleko větší než u těch, co umřou na koronavirus,“ vyjadřuje Čunek svůj postoj.
Zároveň si ale zatím dost dobře nedokáže představit, že se země vrátí do standardního režimu před pandemií nemoci covid-19, kdy bude opět nutné vypisovat a řádně soutěžit zakázky. A to se v současné situaci týká hlavně nákupu ochranných zdravotnických pomůcek (roušky, respirátory, brýle, ochranné obleky, rukavice), kterých celá veřejná sféra měsíčně spotřebuje desítky milionů kusů.
„My se nebojíme soutěží samotných – i dnes za nouzového stavu je děláme, byť neformálně, všechny nabídky, které dostáváme, posuzuje zvláštní komise. Bojíme se ale hlavně toho neustálého odvolávání a podávání námitek, které zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje,“ uvádí také Čunek, proč má z ukončení nouzového stavu i určité obavy.
Proto by uvítal, kdyby se otázky ohledně zadávání zakázek vyjasnily.
O hrozících potížích se zadáváním zakázek mluví i ministr vnitra a předseda Ústředního krizového štábu Jan Hamáček, který ve vládě prodloužení nouzového stavu prosazoval. Z jeho resortu mimo jiné zaznívá varování, že po ukončení nouzového stavu již nebude možné jakkoliv preferovat české výrobce zdravotnického materiálu, protože by šlo o nedovolenou diskriminaci dalších účastníků trhu. Bylo by to v rozporu s evropskou směrnicí i se zákonem o zadávání veřejných zakázek.
Hamáček versus Dostálová
Jde však o různé právní pohledy.
Na stranu těch, kteří říkají, že se zrušení nouzového stavu a přechodu do standardního režimu není třeba bát, se přidává i protikorupční organizace Oživení.
I tato neziskovka zastává názor, že vhodným náhradním a velmi pružným řešením je soutěžit zakázky formou jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBU). Pro JŘBU se již také vyslovila platforma Rekonstrukce státu, na které se Oživení podílí. Uvedla, že zadavatel zakázky může základní administrativní podmínky JŘBU splnit ve dvou až třech dnech.
JŘBU je mimořádný způsob zadávání zakázky, kdy zadavatel přímo vyzve k podání nabídky většinou jen jednoho uchazeče (může i více). O této alternativě mluvila i ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ve vládě za ANO).
Její kolega Hamáček odmítl, že by v takovém režimu mohly dále pokračovat centrální nákupy ochranných pomůcek, kterým on doposud za ministerstvo vnitra velí (další centrální nákupy organizuje ministerstvo zdravotnictví). „Já budu prosazovat, aby si takto (formou JŘBU) zakázky vypisovali všichni sami. Já už za to neponesu odpovědnost,“ předeslal Hamáček minulý týden.
Ve výsledku by to znamenalo, že nákupy si začnou jednotlivé instituce – na státní, krajské i obecní úrovni – řešit samostatně.
Protikorupční organizace Oživení se staví na stranu Hamáčkových oponentů. „Pan vicepremiér Hamáček nemá pravdu, pokud tvrdí, že prodlužovat nouzový stav je nutné především pro dodávky ochranných pomůcek. Plně stojím za slovy paní ministryně Dostálové,“ uvádí zástupce Oživení, právník Jan Nevyjel.
I podle něj lze v současné situaci JŘBU použít, stejně tak je podle jeho mínění možné upřednostňovat české výrobce roušek, respirátorů a dalšího materiálu.
Bezprecedentní situace
Při formě jednotného řízení bez uveřejnění je zakázka zadávaná takzvaně „z ruky“. Jak už bylo řečeno, jde o instrument, který lze využívat jen v krajní nouzi. V minulosti bylo i ze strany neziskovek opakovaně kritizováno zneužívání JŘBU. Šlo hlavně o zakázky z oblasti IT technologií, kdy antimonopolní úřad opakovaně zadavatelům udělil pokuty.
O některé kauzy se zajímaly i orgány činné v trestním řízení. Třeba o kontrakt z roku 2016 pro firmu Kapsch, kdy bylo ministerstvem dopravy formou JŘBU o tři roky prodlouženo provozování mýtného systému.
Pražští politici kolem bývalého primátora Tomáše Hudečka dokonce strávili osm let chozením po policii a soudech kvůli použití JŘBU v kauze městské karty Opencard a kontraktu s firmou Haguess, teprve nedávno byli očištěni.
Podle zákona může zadavatel JŘBU použít v situacích, kdy například žádný jiný dodavatel na trhu není nebo nikdo další o zakázku neprojeví zájem. A také tehdy – jak zákon doslovně uvádí – „pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním“. Právě o toto ustanovení zákona by se nyní zadavatelé mohli opřít.
Právník Jan Nevyjel z Oživení se domnívá, že současná pandemie covid-19 a s ní spojený nedostatek ochranných pomůcek takovou krajní situaci navodily, tudíž by mělo být možné JŘBU použít, byť z toho některé veřejné instituce mohou mít i strach.
Předmětem diskuse podle Nevyjela nebude ani tak otázka, zda je na řádnou soutěž dostatek času, jako spíše to, zda veřejní zadavatelé mohli pandemii předpokládat, a tudíž se na ni připravit. Už se totiž ukázalo, že stát (ministerstvo zdravotnictví) k nákupu materiálu v počátku přistupoval velmi liknavě.
„I přesto se domnívám, že vzhledem k bezprecedentní situaci, kterou současná pandemie je, by správní soudy byly při nejasném výkladu zákona benevolentnější. Dle mého názoru by vláda neměla říkat, že něco nejde, pokud zde je podstatný interpretační prostor obzvláště v krizové situaci,“ soudí právník Nevyjel.
Podle něj lze využití JŘBU před případnými soudy obhájit i onou potřebou zrušení nouzového stavu, který občanům omezil základní práva a svobody.
Doložit snahu o soutěž
Otázkou ale zůstává, jak dlouho lze instrument JŘBU využívat a zda i opakovaně.
Je zřejmé, že určitě jen do té doby, dokud nepominou ony zákonem dané důvody. Zadavatel by měl každopádně usilovat o to, aby se ze závislosti na jediném dodavateli vyvázal a mohla se co nejdříve uskutečnit řádná soutěž. Toto úsilí byl měl být schopen doložit.
V tomto duchu se ostatně už dříve – před vypuknutím pandemie – vyjádřil soudce Nejvyššího správního soudu Petr Mikeš. A to při debatě, kterou organizoval Ekonomický deník.
„Je třeba řádně doložit, že JŘBU je absolutně nezbytné. Obecné floskule typu ‚nám to vyhovuje, jsme na to zvyklí, bylo by to složité‘ u soudu neuspějí,“ řekl Mikeš a jako příklad v debatě uvedl rozsudek z roku 2015, kdy Fakultní nemocnice Olomouc nedokázala obhájit použití JŘBU při modernizaci svých pracovišť RTG a CT a radioterapeutického pracoviště onkologické kliniky. „Je třeba uvést konkrétní parametry, proč je zařízení nekompatibilní, proč to nemohl někdo jiný dodat,“ komentoval případ Mikeš. „Nebo doložit, že vybudování zcela nového pracoviště je zjevně nesmyslné. Pak zadavatel důkazní břemeno unese,“ doplnil k případu Mikeš.
Konec „báječného období“
A tyto otázky mohou soudy jednou řešit i v případě dodávek zdravotnického materiálu.
Ani v úvodu citovaný hejtman Jiří Čunek si nedokáže představit řetězení zakázek formou neustálého opakování JŘBU. „To by nám určitě neprošlo,“ domnívá se a považuje za nezbytné postupně přejít do standardního režimu. Je prý všemi deseti pro, aby byl nouzový stav co nejdříve zrušen, byť z hlediska pružného zadávání zakázek to prý je „báječné období“.
Čunkův kolega z Libereckého kraje, hejtman Martin Půta, říká, že se chtějí ještě předzásobit určitým objemem materiálu do ukončení nouzového stavu, už se prý ale chystají i na budoucí zakázku, až stav nouze skončí.
„Zatím zjišťujeme, kolik toho bude v kraji potřeba. Máme nějaké varianty, jak tu zakázku vypíšeme, ale ještě to necháváme otevřené,“ říká Půta.
