Strašák borelióza. Čeští vědci testovali účinnou zbraň. Jak funguje?

Na rozdíl od encefalitidy, což je druhá častá nemoc, kterou přenášejí klíšťata, zatím neexistuje na lymskou boreliózu účinná vakcína. To se ale může v několika následujících letech změnit, díky úspěšnému testu, který provedl Parazitologický ústav Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích.

Očkovací látku vyvinul přední americký farmaceutický koncern Sanofi a pro její otestování na evropském klíštěti Ixodes ricinus si vybral právě české vědce. „My jsme, dalo by se říci, jediné pracoviště, které to v Evropě dokáže, takže z toho důvodu si nás vybrali,“ říká parazitolog Radek Šíma v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Proč se podařilo vakcínu vynalézt až teď a ne dřív?

No to je docela dobrá, ale zapeklitá otázka. Ona už jedna vakcína byla a vlastně i dokonce založená na tom samém proteinu, jako je ta současná. Docela ta vakcína i fungovala, jen měla spoustu vedlejších účinků. Navíc protilátková odpověď proti vakcíně trvala docela krátce, takže se tam muselo často revakcinovat, což nemají lidé moc rádi. Chodit často na očkování se nikomu nechce. Z tohoto důvodu byla komerčně dost neúspěšná. Ta nová vakcína se snažila všechny tyto nedostatky odstranit. To je asi ten důvod. První vakcína byla komerčně neúspěšná a dlouho se do toho nikomu nechtělo investovat, protože to byl finanční propadák. Technicky to totiž není příliš složité.

Jak se váš Parazitologický ústav dostal k testování vakcíny?

Bylo to hlavně z toho důvodu, že potřebovali mít vakcínu otestovanou nejen na amerických klíšťatech a amerických boreliích, ale i na evropských klíšťatech a boreliích, aby mohli dokázat, že se jedná o univerzální vakcínu, která se dá použít všude na světě. A my jsme, dalo by se říci, jediné pracoviště, které to v Evropě dokáže, takže z tohoto důvodu si nás vybrali.

Můžete nějak jednoduše popsat, jak ta vakcína funguje?

Ta vakcína je v podstatě takové kulovité jádro, na které jsou navázány jednotlivé proteiny z povrchu borelie. Když se tato vakcína vpraví do těla, tak tělo to rozpozná jako cizorodou částici a začne si proti tomu vytvářet protilátky a ty pak zůstávají v těle po dlouhou dobu. Když se pak stane, že se na člověka přisaje klíště a dostanou se do něj skutečné borelie, tak protilátky, které si tělo už vytvořilo, rozpoznají tu skutečnou boreliózu, navážou se na ni a dají tak signál imunitnímu systému, že se jedná o něco špatného a imunitní systém ji potom zničí.

A jak dlouho ty protilátky v těle vydrží v tomto konkrétním případě?

Co se testovalo zatím na myších a na primátech, tak protektivita fungovala minimálně šest měsíců. Pokud by se pak přistoupilo k testům na lidech, tak by se to ještě testovalo delší dobu. Myslím si, že třeba rok by protilátky v těle mohly vydržet.

Takže by pak člověk musel každý rok chodit na očkování?

To je otázka. Klidně méně často. Například u vakcíny proti klíšťové encefalitidě to stačí jednou za tři roky. Tohle by se ještě muselo zjistit.

Říkali jste, že jste vakcínu testovali na myších. Jak konkrétně to probíhalo?

Všechny vakcinační testy se dělají formou takzvaného „zaslepeného testu“. Je to z toho důvodu, aby si člověk nemohl výsledky vymýšlet. V tomto případě nám tak poslali čtyři zkumavky, které byly pojmenované 1, 2, 3 a 4 a my jsme nevěděli, co v které je. Někde byla vakcína a někde pouze kontrola. Tím jsme navakcinovali myši ve dvou dávkách s měsíční pauzou. A poté, co byly myši navakcinované a utvořily se jim protilátky, se na ně daly sát nakažená klíšťata. Po nějaké době se zjišťovalo, zda jsou nakažené a pak se vše vyhodnotilo. My jsme tedy nevěděli, která skupina je která a výsledky jsme odeslali do firmy a oni poté řekli, že to vyšlo tak, jak mělo, že ta kontrolní skupina se nakazila celá. A ve skupině, co byla navakcinovaná, se nenakazila žádná myš. Úspěšnost byla tedy stoprocentní.

Je myš dobrým hostitelem na testování vakcíny? Přeci jen její organismus je trochu odlišný než lidský.

Já bych řekl, že je to naprosto standardní postup. Většinou myš je první zvíře, na kterém se vakcíny testují. Je to běžně dostupné zvíře a dobře se s ním pracuje. A co se týče boreliózy, tak myš je úplně přirozený hostitel. Myš se borelií dobře nakazí a z tohoto důvodu je to velice dobrý model.

Ptám se, protože například když kočka chytne boreliózu, tak ji přejde bez povšimnutí. Čím to je?

To je právě hrozně zajímavé, že každé zvíře je jinak náchylné k té borelióze. Jsou zvířata, která boreliózu vůbec dostat nemohou, například kráva nebo jelen. Je to dané imunitním systémem zvířete. Některá zvířata ho mají tak nastavený, že borelie okamžitě pozabíjí.

Jak moc je borelióza nebezpečná pro člověka? Přeci jen na ní existují účinná antibiotika.

Tam je právě problém, že antibiotika jsou účinná jen v časné fázi nemoci. Když se onemocnění odhalí včas, například když si člověk vyndá klíště a během čtrnácti dnů doktor zjistí, že má boreliózu a zaléčí to antibiotiky, tak to bývá většinou v pořádku a člověk se vyléčí. Borelie ještě nejsou v těle tak dobře poschovávané, a tak je mohou antibiotika pozabíjet.

Problém nastává, když se onemocnění včas neodhalí, protože pak přechází do chronické fáze, a to už bývá mnohem horší. Borelie mají schopnost se v těle dost dobře poschovávat. Mohou zalézt do kloubů, do mozku nebo do srdce a dokáží se tam velice dobře zamaskovat. Nabalí na sebe naše vlastní proteiny, takže je imunitní systém nevidí. Dokáží vytvořit i takové cysty, takže je nepozabíjí ani antibiotika. V této fázi je onemocnění prakticky neléčitelné a lidé si mohou tyto následky nést až do konce života. A to je to největší nebezpečí.

Je pravda, že pokud máme klíště a vyndáme ho do 24 hodin, tak boreliózu nemůžeme dostat?

Ano, tohle platí. Borelie v klíštěti žije ve střevě a ona je tam v takovém spícím režimu, protože klíště je, než se přisaje, třeba rok o hladu. Ve chvíli, kdy klíště začne sát, tak se musí probudit a přepnout z „klíštěcího módu“ na ten hostitelský. Musí přestavět svůj povrch a to jí trvá nějakou dobu, tedy přibližně těch 24 hodin, kdy změní své povrchové molekuly a teprve poté je schopná člověka nakazit.

Když bychom měli srovnat encefalitidu a boreliózu, která z těchto nemocí je nebezpečnější pro člověka?

To se těžko srovnává. Encefalitida je virové onemocnění a borelióza zase bakteriální. Určitě ta borelióza je horší v tom, že je častější. Navíc ještě stále není funkční vakcína na trhu, tak to je také problém. Encefalitida je, dalo by se říci, vyřešený problém. Kdyby se všichni lidé nechali očkovat, tak se o encefalitidě nemusíme vůbec bavit.

Jaké kroky teď budou následovat, aby se vakcína proti lymské borelióze mohla využívat ve zdravotnictví?

V ideálním případě by se mělo přejít ke klinickým testům na lidech. To už ale nezáleží na nás. Pokud by byly úspěšné, tak by nic nebránilo tomu, aby mohla být uvedena na trh.

A to by prováděl také váš tým, to testování na lidech?

To těžko říct. My jsme výzkumný ústav, který dělá asi trošku jiné věci, takže si myslím, že to půjde mimo nás. My bychom byli schopní jim dodat borelie nebo klíšťata. Nějaká spolupráce by tam určitě být mohla, ale asi bychom úplně nebyli ti, kdo vedou klinické testování.

Kdyby to tedy šlo hladce a vakcína by se začala hned testovat na lidech, kdy by tak mohla být na trhu?

Úplně nejoptimističtější odhad by byl třeba za pět let. To je asi ten nejkratší možný čas.