Článek
„Z Afričana se nikdy nestane Němec – může sice změnit pas, ale nezmění svoji DNA." „Příslušníci jiných ras zůstanou vždy tělesně a duševně cizorodým prvkem." „Demokracie merkelismu je vláda méněcenných.“
Některé z citátů, které ležely na stole německých ústavních soudců v Karlsruhe. Autorství náleží funkcionářům krajně pravicové Národní strany Německa, zkráceně NPD. Formace, kterou horní komora německého parlamentu navrhla zakázat coby centrálu neonacistů.
Bez úspěchu. Ústavní soud zrušení odmítl s odůvodněním, které hodně vypovídá nejen o NPD, ale také o celém dnešním Německu. Soudci sice nemají pochybnosti o tom, že NPD má silné neonacistické prvky, ale v konečném zdůvodnění předseda tribunálu zdůraznil, že neonacisté jsou natolik slabí, že nemohou demokracii nijak ohrozit.
Hnědý rozklad
Vraťme se do Německa, ale před deseti lety. NPD sedí v parlamentech dvou spolkových zemí (nikoliv náhodou Saska a Předního Pomořanska – Meklenburska, tedy bývalých součástí NDR). V Drážďanech každý rok v den výročí spojeneckého bombardování mění neonacisté město v bitevní linii s hořícími popelnicemi a slzným plynem v ulicích. NPD se jevila jako sílící nebezpečí pro německou společnost.
Nebezpečí, jež se nenaplnilo. Dnešní NPD je ve stavu rozkladu. Strana vypadla z obou zemských parlamentů, ve kterých měla zástupce. V současnosti má ve více než osmdesátimilionovém Německu asi 5 tisíc členů a základna stoupenců dál eroduje.
Výsledky NPD ve volbách
Prvním vysvětlením hnědého marasmu je zlepšení kondice německého hospodářství, které přineslo práci i od mnoha beznadějně vyhlížejících koutů bývalé NDR. Na tradiční akce, které neonacistům slouží jako marketingové beranidlo k proniknutí do médií, začalo chodit méně lidí a většinová společnost se navíc začala nápaditě bránit. Když neonacisté v roce 2014 v Drážďanech večer před už zmíněným výročím bombardování nacvičovali svůj pochod, restaurace na jejich trase nezavřely. Naopak, z otevřených oken a dveří hrál naplno jazz, který vůbec neladil k pochodovým písním náckovského marše. Hlavní dějství extremistického průvodu následujícího dne organizátoři sami zrušili.
Neméně kreativní byli obyvatelé Wunsiedelu, městečka, kde je pohřbený bývalý druhý muž třetí říše Rudolf Hess. Tradiční průvod neonacistů k jeho hrobu doprovodili místní pozoruhodnou akcí: Za každý metr, který extremisté prošli ulicemi, darovali sponzoři 10 eur organizaci, jež pomáhá lidem opustit krajně pravicovou scénu. Prostřednictvím megafonu se pak dozvídali, kolik peněz už nechtěně „vybrali“.
Vstanou noví bojovníci
Podle řady sociologů ale ve skutečnosti stoupenců krajně pravicového smýšlení neubylo. Naopak uprchlická krize nahnala směrem k pravému extrému nové voliče. Ti ale teď mají mnohem širší vějíř možností, komu věnovat svou přízeň.
Jako první z nováčků německé politické scény se o ně ucházelo hnutí Pegida, jež ale doplatilo na rozmíšky ve vedení. Z bojů o moc vyšel vítězně zakladatel Pegidy Lutz Bachmann, několikrát při lži nachytaný recidivista, který sice slaví dílčí úspěchy na malém drážďanském písečku, pro většinu Němců je ale zcela nepřijatelný.
Úspěšnější je jiný nováček, Alternativa pro Německo. Strana, která během své krátké historie rázně otočila kormidlem od kritiky eura ke kritice přistěhovalectví a v průzkumech pravidelně překonává desetiprocentní hranici.
Pod vedením Frauke Petryové její lídři balancují na hraně populismu. Politologové z Bertelsmannovy nadace sice formaci přisoudili extrémně pravicovou inklinaci, AfD ale rozhodně není totéž, co napůl holohlavá nomenklatura NPD. V tom je také její přitažlivost pro voliče, již sice s neonacisty sdíleli obavy z přívalu cizinců, příčila se jim ale extremistická rétorika.
Ta však samozřejmě bude dál vadit i Němcům, kteří doufali, že úterním verdiktem ústavního soudu historie NPD skončí. Mohou se nanejvýš utěšovat jiným rozhodnutím stejného tribunálu. Ten před dvěma lety oficiálně posvětil, že stoupencům NPD se smí říkat „magoři“ (Spinner). Právě tak je označil spolkový prezident Joachim Gauck.
