Článek
„Prvních několik týdnů po vypuknutí pandemie byly opravdu týdny nepopsatelné hrůzy. Neměli jsme vůbec žádné informace o tom, jaký průběh může mít koronavirus u člověka s cystickou fibrózou. Vzhledem k tomu, že dcera skončila s vážnými komplikacemi v nemocnici na kyslíku při obyčejné chřipce, reálně jsme se báli o její život,“ popisuje pro Seznam Zprávy Michaela Kořínková, jejíž dvouletá dcerka trpí cystickou fibrózou. Závažným onemocněním, které postihuje zejména dýchací a trávící ústrojí. Často se také projevuje opakovanými infekcemi dýchacích cest, které postupně způsobují poškození plic.
Kvůli koronaviru se musela izolovat celá rodina. Částečnou úlevou byly alespoň zprávy ze světa o prvních lidech s tímto onemocněním, kteří se z covid-19 uzdravili, děti dokonce bez závažnějších komplikací.
„Dcera se neustále ptala po babičkách, tetách a své kamarádce, jestli jsou nemocní a proč za nimi nemůžeme - ví, že nesmíme na návštěvu, když má někdo rýmu nebo je nachlazený. Denně plakala, že už chce za babičkami, po telefonátu nebo videohovoru to bývalo ještě horší,“ pokračuje paní Kořínková.
Rodina se později s blízkými začala scházet alespoň venku s ochrannými pomůckami, ačkoliv i ty bylo třeba složitě shánět. Pomoc však přišla. „Kamarádka nám v prvních týdnech chodila nakupovat. Cizí paní nám ušila roušky, do kterých je možné vložit nanofiltr, který jsem už také sehnala. Takže jsem se znovu přesvědčila o tom, že kolem nás žije spousta úžasných lidí ochotných pomoci, kterým jsme ze srdce vděční a díky kterým to doslova a s pokorou ve zdraví přežíváme,“ dodává.
Podle ředitelky Klubu nemocných cystickou fibrózou Simony Zábranské probíhala zdravotní péče o pacienty v pořádku, v případě akutních potíží se mohli obrátit na specialistu. „Čekali jsme však, že pro pacienty dostaneme ochranné pomůcky, ale to se nestalo. Také nemají průkazky ZTP, takže se jich netýkala vyhrazená doba v obchodech. Naštěstí jsme pacienta s covid-19 neměli, všichni byli velmi disciplinovaní,“ popsala Simona Zábranská. Přelidněným místům se pacienti vyhýbají stále, strach z návštěvy nemocnic však nyní nemají.
Potřebné léčby se podle koordinátorky platformy Hlas onkologických pacientů Ivany Plechaté dostalo i jejich pacientům - akutní léčba – například podávání chemoterapie – dále pokračovala. Připouští však, že na pacienty období pandemie dopadalo po psychické stránce. „Řada pacientů se bála do zdravotnických zařízení docházet. Uvítali jsme proto vyjádření České onkologické společnosti ČLS JEP pro pacienty, kde byl jasný vzkaz, že ošetřující lékaři-onkologové citlivě zvažují individuálně všechny potřeby léčby konkrétního pacienta a zároveň je konfrontují s mírou rizika,“ uvedla už dříve pro Seznam Zprávy.
Obezita - tichý nepřítel
Pacienti se vzácnými imunitními nebo onkologickými onemocněními však zdaleka nejsou jediní, kteří musí být kvůli koronaviru opatrnější a jejichž stav může průběh nemoci covid-19 citelně zhoršit. Zvýšená opatrnost platí i pro pacienty s těžkým astmatem, jaterními, dýchacími, ledvinovými či kardiologickými potížemi.
Rizikový je potom podle prvních studií i další faktor, který je společný také pro velkou část české populace, a tím je obezita a s ní často spojený diabetes. „Obezita - zvláště vyšších stupňů - je riziko všech infekčních komplikací. Je velké riziko při připojení na ventilátor, že se bude hůře odpojovat. Dýchací svaly jsou ochablé a jen velmi těžko se opět zapojují. Diabetes zhoršuje prognózu při infekčních onemocněních, dochází i k jeho zhoršení vlivem zhoršení inzulínové rezistence,“ vyjmenovává pro Seznam Zprávy obezitolog, endokrinolog a tělovýchovný lékař Martin Matoulek.
Nemoc covid-19 může být pro obézní pacienty větším rizikem i kvůli dalším problémům, jako jsou vysoký krevní tlak nebo onemocnění jater nebo ledvin.
Jak velký podíl těžce nemocných pacientů s covid-19 v Česku zároveň trpí obezitou, zatím není známo. Podle lékaře jsou však už dostupná podobná data z USA. Ta ukazují, že podíl pacientů s obezitou je 48 %, zatímco v populaci jich je 27,6 %. „U lidí do 50 let je to dokonce skoro 60 % a nad 65 let nad 40 % - v této věkové skupině je však těžce obézních již významně méně, protože mnoho těžce obézních je již po smrti z jiných příčin,“ dodává odborník.
Podle vedoucího lékaře Diabetologického centra VFN Martina Prázného je třeba čekat na komplexnější data a závěry, které se dané problematiky týkají. Role obezity coby faktoru zhoršujícího průběh covid-19 je však podle něj pravděpodobná. Stejně tak může mít význam spojitost mezi obezitou a diabetem.
„Více než osmdesát procent pacientů s diabetem je obézních a nebo mají nadváhu. Když mají plíce malou funkční rezervu, tak má pacient v případě onemocnění, ať už covid-19 nebo i chřipky, problém dýchat. Obézní pacienti mají omezené ventilační objemy, protože často mají velké množství tuku v břiše, ten tlačí na bránici, která je tudíž zvýšená a pacient dýchá na doraz i při běžných činnostech,“ říká vedoucí lékař Diabetologického centra VFN Martin Prázný.
Mezi nemocnými covid-19 je však podle něj řada diabetiků i proto, že onemocnění souvisí s věkem. „V Česku je polovina diabetiků starší 70 let. Asociace diabetu a věku je tedy jasná,“ dodává. Lidé by však podle něj měli svůj stav v první řadě konzultovat s lékařem a nebát se na něj kdykoliv obrátit. Na rozdíl od začátku pandemie, kdy byla na místě předběžná opatrnost, by se neměli bát po telefonické domluvě za odborníkem osobně dojít.
Dopad útlumu
Před možným dopadem na dlouhodobě nemocné, kteří mohou kvůli obavám z nákazy zanedbat zdravotní péči, varuje řada odborníků.
V Česku ji zprvu omezilo ministerstvo – povel k utlumení běžného provozu dostaly nemocnice v půlce března. Nákaza nabývala na síle a jednotky intenzivní péče, přístroje i personál bylo potřeba připravit na případný zvýšený nápor pacientů s těžkým průběhem covid-19. Už několik týdnů se však provozy opět obnovují a nemocnice pacienty vyzývají, aby své potíže ani prevenci nepodceňovali.
„Není sebemenší důvod, proč se nyní řádně a s důvěrou k lékaři nevypravit, když se objeví potíže nebo příznaky nemoci, a také proč nenavštěvovat i preventivní prohlídky. Vůbec nic se v možnostech a potenciálu našeho zdravotnictví nezměnilo,“ říká lékař Jan Žaloudík, bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně a senátor za ČSSD.
Právě návrat k preventivním programům a přesun pozornosti na další a z pohledu počtu obětí mnohem závažnější choroby je podle něj nyní zásadní.
„Vůle lidí zabývat se vlastním zdravím, případně prevencí nádorových onemocnění, kterými onemocní každý třetí občan Česka a každý čtvrtý na ně někdy zemře, se nevyvíjela špatně. Nastavovaly se úspěšně screeningové programy, kterých se účastní 50-65 % populace, narůstal zájem také o komplexní onkologické prohlídky. Docela se rozvíjela i prevence srdečně-cévních a metabolických onemocnění. Více pozornosti se už věnovalo genetické zátěži, kterou si každý přináší s sebou od narození, metabolickým i vzácným onemocněním. Teď jakoby všechno poněkud překryl onen koronavirus,“ míní profesor Žaloudík.
„Utápění společnosti ve strachu z neznámého je mým velkým smutným překvapením. Je to ovšem i velké zdravotní riziko, neuvědomovat si proporce rizik v různých situacích a v různém věku. Obávám se, že cestu ke zdravotní gramotnosti patálie se SARS CoV2 nabourává směrem ke zdravotní negramotnosti a neznalosti a za symbolickou rouškou se skrývá iracionální strach,“ dodává.
Zemřelých v souvislosti s covid-19 je v Česku od března přes 300. Za stejnou dobu podle lékaře zemřelo celkem skoro 21 000 občanů na jiná onemocnění a stářím s jinými diagnózami. „Máme za tu dobu asi 18 750 nových případů zhoubných nádorů čili rakoviny a přes 6800 pacientů na rakovinu zemřelo,“ uzavírá.
