Článek
Stovky obětí po dvaceti letech promluvily o sexuálním násilí, kterého se na nich dopustili při občanské válce v Kosovu. Jejich výpověďmi se inspirovala studie. Podle výzkumníků se zločiny dají považovat za zbraň etnické čistky, píše Deutsche Welle. Jako první se svým příběhem vystoupila v říjnu v kosovské televizi RTK Vasfije Krasniqiová. Kromě ní ale podobné příběhy pro nevládní organizaci Medica Gjakova vypovědělo 278 žen a dva muži.
Výpověďmi se inspirovala profesorka Anna Di Lelliová z Newyorské univerzity, která na základě toho, spolu s Garentinou Krajovou a Mirlindou Sadaovou, vypracovala studii o sexuálním násilí v Kosovu. „Jsme schopni dokázat, že oběti byly znásilněny na určitých místech, v určitých datech, blízko míst, kde se odehrálo masové vyvraždění,“ řekla pro Deutsche Welle Di Lelliová.
Podle výzkumnic bylo znásilňování systematické. „Toto je příklad etnické čistky. Když zničíte domov, vyženete lidi, zabijete muže, znásilníte ženy a některé muže,“ uvedla Di Lelliová. Oběti také byly uráženy kvůli svému albánskému původu. Znásilnění se účastnili srbští policisté, zdravotníci, vojáci i civilisté. Výpovědi 280 obětí byly téměř totožné. Kromě skupinových znásilnění byly také mučeny.
Vasfiji bylo v době znásilnění šestnáct let. V interview řekla, že srbského policistu, který ji znásilnil, požádala, aby ji zabil. Podle Krasniqiové jí policista řekl, že bude více trpět, když zůstane naživu. Po konci války kontaktovala OSN v Kosovu (UNMIK), aby obvinila muže, kteří ji znásilnili. Žádný z nich ale nebyl odsouzen, přestože se konala tři soudní slyšení. Jeden z nich i nadále žije v Kosovu a je policistou, píše Deutsche Welle.
Nepotrestané zločiny
Předpokládá se, že obětí války o Kosovo z let 1998–1999 byly tisíce. Mnohé z nich ale odmítají promluvit kvůli stigmatu, které znásilnění nese, také se bojí, že by byly vyloučeny ze své komunity, což se už několikrát stalo.
Pěti případy znásilnění se zabýval i Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii. Ten v letech 2002 a 2014 uznal sexuální násilí v rámci kosovské války za zločiny proti lidskosti. Podle Di Lelliové oběti nepočítají s tím, že by se dočkaly spravedlnosti. „Bylo by ale úžasné, kdyby Srbsko přijalo a pochopilo, co Srbové udělali v Kosovu.“
