Mnoho firem může zkrachovat. Je vyprodáno, zní z poloprázdného skladu kovů

Vladimír Jalč pracuje v oboru víc než 40 let. Firmu, která dodává hliník předním výrobcům zdravotnických postelí nebo bazénů, má přes dvě dekády. Situaci, jež nastala v období pandemie koronaviru ohledně dodávek základních surovin i jejich cen, hodnotí jako velmi dramatickou.

„Tohle jsem nikdy nezažil, ty výkyvy a změny. A neznám nikoho, kdo by něco takového pamatoval,“ vypráví ve skladu jeho firmy Profimet v Poděbradech majitel Vladimír Jalč.

A potvrzuje, co říká spousta dalších dodavatelů. Dnes už není otázka, jestli zákazník bude souhlasit s cenou materiálu, ale zda ho vůbec dostane.

„Hlavní dotaz našich klientů je: Máte? A nikdo se neptá na cenu, což není dobré. Posledních deset let tady platila normální situace, kdy se plynule nakupovalo, cena po finanční krizi neskákala. Teď se cena hliníku přiblížila té v roce 2008, kdy začala globální ekonomická krize,“ říká majitel Profimetu, který jako velkoobchod na trhu patří do první trojky v oboru.

Například výrobce bazénů a zastřešení Albixon, kterému firma Vladimíra Jalče materiál dodává, meziročně téměř zdvojnásobil počet zastřešení. „Takže potřebujeme prohnat firmou dvojnásobné množství materiálu. Téměř se ale zdvojnásobila délka doby dodání. Běžně to bylo šest týdnů až dva měsíce, teď to trvá tři čtyři měsíce,“ potvrzuje pro SZ Byznys Miroslav Nováček, ředitel nákupu a logistiky firmy Albixon.

Cena podle něj roste každé čtvrtletí, v porovnání s loňskem se ceny zvýšily o 60 procent. „Musím říct, že jsme museli přijmout dalšího dodavatele, aby nám nechyběl materiál a nestála výroba. Běžně jsme vystačili se dvěma a máme třetího, abychom zajistili zakázky. Dokážeme výrobu přeskládat tak, že vyrábíme z těch profilů, které momentálně umíme sehnat, ale stojí to hodně energie. Je to enormní zátěž pro všechny části firmy, neustále se musíme něčemu přizpůsobovat,“ doplňuje.

Hodně dramatická je i situace kolem dopravy, cena se podle něj zvýšila až čtyřnásobně. On sám má na rozdíl od mnohých dalších štěstí, protože je zanedbatelným dovozcem asijských materiálů.

Když před více než dvaceti lety firmu zakládal, postavil ji na evropských dodavatelích, především ze Slovinska a dalších zemí bývalé Jugoslávie.

„Co víme, tak cena námořního dopravného dnes atakuje 12 až 15 tisíc amerických dolarů, to nikdy nebylo. Taková normální cena dovozu čínských materiálů byla tři čtyři tisíce za kontejner. Na čínský materiál dřív platilo dovozní clo sedm a půl procenta, ale dnes jsou antidumpingové přirážky od 30,4 do 48 procent,“ vypočítává náklady na dovoz Vladimír Jalč.

„Takže kdybyste chtěli dnes nakoupit čínské zboží, tak nestačí připočítat procenta, která platí pro mimoevropské státy. Dá se tak říct, že čínské hliníkové zboží je dnes v Evropě neprodejné. Zdražuje také kamionová doprava v Evropě, hlavně kvůli nedostatku kamionů a řidičů,“ dodává.

Komplikace jako u hliníku řeší firma i s mosazí nebo mědí. „Do února jsme tady měli plné regály mosazných tyčí. Jak vidíte, všechno je vyprodáno,“ vypráví v téměř prázdném skladu jeho majitel.

„Měď, která ještě loni stála pět tisíc dolarů, před měsícem vyskočila na deset tisíc dolarů, je to cena nenormální, vysoká. Měděné a mosazné materiály mají dneska strašně dlouhé dodací termíny,“ říká zakladatel Profimetu s tím, že spotřebu těchto surovin zásadně zvyšuje i elektromobilita a výroba elektromotorů.

„Během posledního půlroku, kdy se tady děje bezprecedentní zdražování, se na nás obrátilo 250 až 300 nových zákazníků, kteří u nás předtím skoro nekupovali. Dnes jsou na suchu, bez materiálu a my nemáme možnost jim nijak pomoci. Samozřejmě, co jsme měli na skladě, jsme jim prodali, ale zmizely nám desetileté zásoby, jak vidíte, ale musíme je odmítat, protože nejsme schopni jim ten materiál sehnat,“ rozhlíží se majitel po téměř prázdném skladu v Poděbradech.

„Obávám se, že spousta malých podniků může zkrachovat, protože zaprvé nemají materiál a zadruhé je strašně drahý. Kde je ta hranice cen, kterou ještě mohou akceptovat? To my nevíme,“ dělá si starosti dodavatel kovu pro přední podniky v Česku.

„Posledních deset roků jsme sice měli menší obraty, ale byla to taková jistota, kdy se normálně prodávalo a nakupovalo. Nedávno jsem byl u svého hlavního dodavatele ve Slovinsku a ptal se, jestli mi mohou garantovat stejné dodávky jako letos i na příští rok, to znamená čtyři tisíce tun hliníkových polotovarů. A oni řekli že nemohou, protože nevědí, co bude. Já dneska nevím, co budu objednávat na leden, únor,“ říká pro Seznam Zprávy.