Nikdo nechce měnit práci. Proto je na to teď pravý čas, říká expert

Zatímco v konjunktuře se lidé nebojí dobrovolně měnit práci, teď ochota výrazně klesla, lidé si chtějí oddechnout. To je šance pro případné uchazeče, říká v podcastu Stopáž Tomáš Ervín Dombrovský, analytik skupiny LMC.

„Na jednu pozici teď dostáváme v průměru 12 až 15 životopisů, meziročně to představuje pokles o čtvrtinu. Jenže to je dáno i tím, že se srovnáváme s loňským červnem, rekordním obdobím co do počtu reakcí na nabízené pozice. Teď je ochota měnit práci opravdu snížená, lidé si chtějí oddechnout, zůstat tam, kde jsou. Mezi typy profesí panují velké rozdíly, v IT se teď ozvou 3 až 4 uchazeči, v administrativě to je 30,“ doplňuje.

Situace na trhu práce je tak podle analytika nyní určitě složitější pro zaměstnavatele. „Poslední rok žili v přesvědčení, že se jim nabírá relativně dobře, a mohli si i vybírat, i když jim přicházeli lidé s nedostatečnou kvalifikací nebo z jiných oborů. Zajímavé je to teď pro případné uchazeče o práci. Poptávka po lidech je silná, ostatních kandidátů není tolik, možná je nyní ideální doba to zkusit a podívat se po něčem vhodném. Firmy totiž nabírají více než před pandemií,“ dodává Dombrovský. Zájem je podle něj o kvalifikované pozice, například o produktové vývojáře, seniorní obchodníky, marketingové specialisty.

Pro český pracovní trh během pandemie nebyla typická nezaměstnanost, která od ledna mimochodem vytrvale klesá, ale spíše změny práce. Až 10 % zaměstnanců bylo podle dat LMC nuceno práci během prvního covidového roku změnit. Patrný byl odliv lidí z ubytovacích služeb a restaurací, kde na přelomu roku ubylo 40 tisíc lidí, hlavně kvůli zavřeným provozům.

„V segmentu IT a komunikačních technologií byl naopak nárůst o 33 tisíc lidí. Dá se předpokládat, že lidé z gastronomie často přešli do internetových obchodů, logistiky, rozvážení, online služeb, které během pandemie rostly, a dlouhodobě to vypadá, že mají dobrou perspektivu. Někdo přešel i do bank, za přepážky, na pokladny obchodů. A typicky tam zažívají často výrazně lepší podmínky než v hospodách. Je to jistější práce s pevným režimem a vyšší základní mzdou. Bude těžké lidi přesvědčit, aby se do pohostinství vraceli, pokud to není jejich srdcovka,“ říká Dombrovský.

V podcastu Stopáž okomentoval i to, zda je Česko stále vnímáno jako montovna Evropy.

„To získalo hanlivý nádech, ale je to s ním složitější. My ani ve zpracovatelském průmyslu nejsme jen montovnou. V Česku vznikají vlastní návrhy ve strojírenství, je tu vysoký podíl unikátního vývoje – spousta lidí tu pracuje právě na nejhodnotnějších typech prací. Na druhou stranu i ve znalostním sektoru, jako je IT, jsme vlastně montovnou. Vývojáři, kteří pracují v Praze, Brně nebo Ostravě pro nadnárodní firmy, tu vyvíjejí celosvětové řešení za české mzdy. My se zahraničním investorům extrémně vyplácíme, máme největší nepoměr mezi hodnotou práce a náklady na mzdy. I Rumuni a Bulhaři za hodnotu práce, kterou produkují, berou více peněz. Dá se říci, že jsme největší Indie Evropy,“ vysvětluje analytik.

Rozjela se během pandemie v Česku gig economy? Jaký zájem mají lidé o home office i po konci pandemie a splní jim ho jejich zaměstnavatelé? A jak poznat, že si s novou firmou a její kulturou sednete? Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.