Stojí jaderná energetika nad propastí? Stavby nových elektráren se prodražují, protahují a krachují

Tuto středu francouzská energetická společnost Électricité de France (EDF) oznámila navýšení rozpočtu výstavby dvou jaderných reaktorů v britské jaderné elektrárně Hinkley Point o téměř tři miliardy liber. Původní rozpočet se tak zvýšil z 19,5 miliardy na 22,5. O projektu se ještě loni mluvilo jako o rozhodující příležitosti pro jaderný průmysl. Měl ukázat, zda mají podobné velké projekty smysl. Výzkumníci z londýnské Imperial College loni vydali zprávu, v níž tvrdí, že pokud se nepodaří snížit náklady na výstavbu, projekt Hinkley Point C jen potvrdí, že jaderná energetika je dražší než větrné a solární elektrárny. Náklady ale naopak rostou.

„Hinkley je naneštěstí pro jadernou energetiku nejaktuálnější a nejprůkaznější jaderný projekt, který ukazuje, jaké důsledky bude mít pro spotřebitele elektřiny či daňové poplatníky stavba tak drahé elektrárny kdekoli v USA nebo EU,“ řekl Seznamu minoritní akcionář ČEZu Michal Šnobr. Problém totiž není jen v navýšení nákladů o tři miliardy liber, ale v tom, jak drahá bude ve výsledku samotná elektřina. Britská vláda totiž francouzské společnosti EDF garantovala odkup elektřiny za 92 liber za megawatthodinu, což je samo o sobě hodně a to ještě není poslední zádrhel.

Do stavby elektrárny Hinkley Point se zapojil i největší jeřáb světa:

„Cena 92,5 libry je cenou roku 2012. V garančním schématu je napsáno, že se navyšuje o inflaci. Hinkley má začít vyrábět elektřinu nejoptimističtěji kolem roku 2026. Do té doby vzroste tato cena – přepočteno na eura – až na 150 eur za megawatthodinu a pak z garančního schématu vyplývá, že je garantována dalších 35 let a každý rok bude navyšována o inflaci. Velmi brzy tedy překročí cenu 200 a pak i 250 eur za megawatthodinu,“ řekl Šnobr. Cena silové elektřiny, kterou letos platí český spotřebitel, ve své konečné ceně je podle Šnobra asi 37 EUR/MWh. V Británii je navíc elektřina pro konečné spotřebitele ještě levnější než v Česku.

Ceny staveb nových jaderných zařízení na výrobu elektřiny se od roku 2009 do roku 2018 zvýšily o 23 %. Píše se to v letošní zprávě World Nuclear Industry Status Report mezinárodní organizace, která se soustředí na nezávislé hodnocení jaderného vývoje ve světě.

Problematických projektů jaderných elektráren je mnoho. V Evropě i jinde ve světě. Bloomberg uvádí například finskou elektrárnu Olkiluoto, kde se stavba jaderného bloku aktuálně protahuje už desátým rokem, náklady na stavbu se rovněž významně zvýšily. Podobně je tomu i u francouzské Flamanville. Šnobr dodává příklad z USA, kde zbankrotoval projekt dvou bloků ve V.C. Summer v Jižní Karolíně, cena potřebná pro dokončení se tam zdvojnásobila.

Pro další příklad nemusíme chodit daleko, podobný osud může potkat i české Dukovany. Ty mají dostat nový velký jaderný reaktor kolem roku 2040, už teď se ale objevují varovné signály, že stát nestihne tak komplikovanou stavbu za 20 let připravit a vybudovat. Problém se zdražováním má podle Šnobra i dostavba slovenské elektrárny Mochovce a další země.

Proč je jaderná energie stále dražší a stavby nových zařízení jsou v potížích? „Příčiny jsou jednoduché. Po Fukušimě se výrazně zpřísnily požadavky na bezpečnost, obecně se v Evropě i USA výrazně zhoršila schopnost realizovat investičně a časově náročné celky,“ řekl Šnobr.

S rostoucí velikostí nových projektů navíc podle Šnobra rovněž rostou jejich rizika a ceny jejich pojištění. „To vše společně s obecným zdražováním a horší dostupností odborných pracovníků vede k raketovému růstu cen,“ doplnil Šnobr.

Na rozdíl od cen jaderné energie náklady na solární a větrnou energii klesají. Podle agentury Bloomberg v období od roku 2009 do 2018 až o 88 % u solární a 69 % u větrné. Vlády jednotlivých států jsou proto podle Bloombergu stále více tlačeny do upřednostnění energie z obnovitelných zdrojů.

Ta má ale tu nevýhodu, že je většinou závislá na vnějších faktorech a nezajišťuje stálou a vyrovnanou výrobu. Podle Šnobra energie z obnovitelných zdrojů společně s plynem na čas skutečně vystřídá uhlí. Zároveň se podle něj také pravděpodobně posunou plány na rušení uhelných elektráren, které aktuálně počítají s rokem 2030. Poté podle Šnobra přijde doba malých jaderných reaktorů.

„Je víceméně jasné (jen český politik to nepochopil), že doba velkých jaderných bloků je pryč. Nejenže jsou nesmírně drahé a časově i finančně rizikové, ale do struktury budoucí moderní a decentralizovanější přenosové soustavy EU už se ani nebudou hodit. Budoucností jsou mikro a malé jaderky, které ovšem přijdou na trh v horizontu 5 až 20 let,“ uzavřel Šnobr.