Článek
Marešová dnes před soudem poprvé v kauze promluvila. Ve své zhruba hodinové řeči popisovala situaci i důvody, které vedly k jejímu obvinění a následnému stíhání. To jí podle ní způsobilo nejen silné psychické problémy, ale také fyzické.
U soudu popisovala případy, kdy zažívala psychické ataky, nebo kdy jí trápily silné průjmy způsobené stresem. Ve vazbě se jí pak dle jejích slov objevily problémy s karpálními tunely, které musela mít v roce 2016 operována. Psychické i fyzické problémy prý přetrvávají dodnes, i proto nadále bere antidepresiva.
Trestní stíhání jí navíc podle jejích slov narušilo také osobní život. Problémy nastaly mezi ní a bratrem, který byl přesvědčený o její vině. Přišla během soudního řízení také o mnoho přátel, v Rumburku, kde se narodila, se pak dle jejích slov stala vyvrhelem.
„Řekla bych, že jsem byla v Rumburku vážená. Rodiče tam dlouho pracovali a žili, mnoho lidí z Rumburka prošlo nemocnicí a věděli o mně, že jsem ta dobrá sestřička. Neměla jsem s lidmi problémy,” uvedla na začátku své obhajoby.
Ukazovali si na mne prstem
Po jejím propuštění už to bylo jiné. „Když jsem jela autobusem, ukazovali si na mě prstem. Ve frontě na poště vznikla mezera, protože nikdo nechtěl být blízko mě. Když jsem nemusela, nechodila jsem mezi lidi,” uvedla.
Do Rumburku jezdí dnes pouze na návštěvu za dcerou. Dodnes tam prý cítí, že na ní lidé koukají skrz prsty. „Jsem tam takový národní nehrdina. Rumburk je maloměsto, tam zná každý každého a je těžké někoho nepotkat,” dodala.
Marešová se v létě 2017 odstěhovala do Prahy, kde nastoupila jako zdravotní sestra na Vinohradech. Odtamtud byla ovšem na podzim téhož roku po opětovné medializaci případu propuštěna. V současnosti pracuje opět v nemocnici, nikoliv však jako zdravotní sestra, ale na oddělení sterilizace pracovních pomůcek.
„Jsem pořád na lécích, nemohu si je dovolit vynechat, protože nevím, co to se mnou udělá. Dělám práci, která je velmi manuální a relativně složitá. Je mi 57, věci mi trvají déle a hůře se učím. Mám relativně slušný plat, bydlím sama, mám pronajatou dvougarsonku. Strašně se mi ale stýská po Rumburku, když je člověk zvyklý na zahrádku, tak je mu v Praze hrozně smutno,” shrnula své problémy. Práce a bydlení v Praze jí umožňuje anonymitu, kterou v životě hledá.
Změnila se jí osobnost
Podle soudní znalkyně Aleny Gayové proběhla během krizové situace u Marešové změna osobnosti. Potvrdila, že u ní dodnes probíhají úzkosti, problémy se spánkem, sociální stažení. Ta zároveň dodala, že jí stíhání způsobila překážku v lepší budoucnosti.
Případ Věry Marešové se začal odvíjet v roce 2014. Tehdy ji policie začala trestně stíhat kvůli podezření, že v rumburské nemocnici v letech 2010 až 2014 píchala pacientům silné dávky draslíku, po kterých jim selhalo srdce.
Policie tehdejší zdravotní sestru Marešovou obvinila v létě 2014 nejprve z vraždy jedné pacientky a pak na základě znaleckého posudku z dalších pěti vražd.
Státní zástupce pro Věru Marešovou žádal doživotí, po mnoha soudních peripetiích ji Krajský soud v Ústí nad Labem žaloby zprostil. Dospěl k závěru, že není prokázáno, že by se skutky vůbec staly. Toto stanovisko následně pravomocně potvrdil Vrchní soud v Praze.
