Štěpánek: Agassi přiletěl, jenom aby mě obejmul

Celý rozhovor si můžete poslechnout v audiu:

Jak ti dlouho trvá, když jsi doma, tím myslím v Americe, dojet z baráku na kurt?

Já teď začnu úplně odjinud - když jsme se poprvé stěhovali kvůli mému tenisu, tak tátova podmínka respektive naší rodiny byla, že všechno musí být do pěti minut - škola, kurty, obchod.

I obchod?

I obchod! Přece nebudeme chodit na tenis pěti minut a do obchodu dvacet.

Jasně.

Takhle já to mám zařízené. Úplně stejně pak v Americe. Na kurty pět minut, obchod pět minut, škola už vypadla, tak tam je aspoň golfové hřiště do pěti minut.

Tvůj realitní agent takové zadání asi ještě nikdy neměl…

Ale to bylo z toho důvodu, že naši vlastně nikdy – ani dnes - nevlastnili auto, takže to do mých 18 let muselo takhle být.

Jak vůbec vzpomínáš na tyhle dřevní doby, kdy si opravdu tenisu věnoval maximum a ze školy jsi chodil na kurt? Lituješ něčeho nebo si říkáš: Mně to vlastně i s tím drilem, i s těmi povinnostmi strašně bavilo.

Vždycky všichni říkají: já jsem tomu musel strašně obětovat… Já si myslím, že já jsem tomu neobětoval nic, protože mě to bavilo. A věděl jsem, že když mě to bavit nebude, tak to dělat nebudu. A měl jsem v rodině tak skvělý zázemí, že jsem nikdy neměl pocit, že je to práce.

No, tak ty máš skvělé rodiče…

Díky nim a díky bráchovi jsem dostal šanci dělat to, co mě v životě bavilo. Já si myslím, že to je obrovský štěstí v životě, dělat to, co člověka baví. A oni mi tu šanci dali. A jim za to patří obrovský dík.

Když ses před dvěma lety loučil se svojí kariérou, co ti všechno prolétlo hlavou? Stojíš ve vyprodané O2 areně a víš, že je to naposledy?

Já jsem to potřeboval – potřeboval jsem se rozloučit na kurtu, protože jsem kariéru oficiálně ukončil rok předtím, ale pořád jsem cítil ve svém srdci, že to není ještě uzavřené. Rozlučka na kurtu, ne s lékařskou zprávou v ruce na tiskové konferenci. Takže proto ta rozlučka. A musím říct, že se mi po ní hrozně ulevilo, jak se říká, v ten moment jsem měl s tenisem „uzavřené účetnictví“ ve všech směrech.

Včetně DPH.

Včetně DPH. V ten moment ti proletí všechno hlavou, já jsem si celý večer hrozně užíval, i když jsem tři dny předtím chytil virózu. Podílel jsem se i na organizaci, takže jsem poprvé viděl, co to znamená všechno nachystat. Najednou jsem zjistil, co to je, když ti Novak má přiletět v úterý a v pondělí ti zavolá jeho manažer - on nepřiletí v úterý, ale až ve středu… V době, kdy sis se všemi organizátory už podal ruku a měl hotový minutovník na další tři dny.

A s Agassim tam byl jaký problém?

To nebyl problém. Musím říct, pro mě to bylo jedno z nejmilejších překvapení. On mi zavolal, protože pár dní před tím měl být se svým synem na baseballovém turnaji, který nakonec jeho syn nehrál, a říká: Podívej, vím, že máš vyprodáno, ale je to úplně v pohodě, já na tebe počkám na hotelu a až to skončí, tak tě jenom obejmu, protože vím, jak sis přál, abych tady byl. Tahle věta mě úplně odvařila, řekl jsem mu: Hele, já to nějak zkusím, ještě nějakej jeden lístek… (smích)

Jedno místečko…

No, nevím, jestli to nebude na havrana někde nahoře, ale… (smích). Byl úplně skvělý a já jsem si hrozně vážil toho, že v podstatě všichni do jednoho přijeli. Když jsem chytil mikrofon a měl jsem mít závěrečnou řeč, tak jsem se podíval před sebe… Jak mi pak pár lidí říkalo: Hele, co ty jsi tam měl za komparz…

Jaromír Jágr, Pavel Nedvěd, Petr Čech, André Agassi, Novak Djokovič…

Sjeli se z celého světa na jeden den, kvůli mně. A toho jsem si vážil. Říkal jsem si: Sakra, Ráďo, asi se ti něco povedlo. Když tady všichni stojí… Ale nebylo o tenise, bylo to o tom, co jsme si vybudovali za tu dobu za přátelství a vlastně všichni do jednoho mi byli inspirací a snažil jsem se od nich učit. Byl to pro mě velký večer, myslím si, že i pro mé rodiče, ještě jsem kontroloval tátu, jestli má dost lexaurinu, protože… (smích)

Emoce…

Emoce, emoce. O čem ten život je… Je o emocích.

Byl to pro mě jeden z nejsilnějších zážitků ve Wimbledonu. Myslím, že to bylo dokonce teprve druhé 2. kolo, kdy jsem hrál s Novakem na centrkurtu. Utkání bylo těsné. Mrzí mě, že jsem ho nedostal do pátého setu. Tam se mohlo stát cokoliv, protože už jsem viděl, že ho moje hra začíná štvát, ale bohužel se to nepovedlo, prohrál jsem 7:5 v tiebreaku ve čtvrtém setu. Když jsem odcházel z kurtu, tak přišel pán ze šatny a říkal mi: Hele, dej mi věci, přímo u kurtu. Říkám mu: Sorry, mně tady nebudeš nosit jako věci. Rozumím tomu, že na finále jim je odnášej… On říká: Věř mi, dej mi věci. Tak jsem mu je odevzdal, zajdu dovnitř, a když se vejde do útrob, tak jsou tam vystavený ty trofeje, jde se po schodech nahoru a pak se jde takovým kordonem, který je jenom pro členy wimbledonského klubu. Takže tam procházím a najednou je tam lidí jak na náměstí a najednou mi všichni začali tleskat. A říkám si: se asi spletli, ten Novak přece teprve půjde. Udělali mi kordon, ruce nahoru, tleskali mi, na konci kordonu stál prezident England Clubu, pogratuloval mi a říkal mi, že se takhle při tenise dlouho nepobavil. Teď já na to koukám, říkám si - ty kráso, vždyť já tady jdu. Jediný, co mi chybí, je snad ta trofej, ne, tady je něco špatně. Já jsem teda v pátek letěl domů, Novak pokračoval dál a na tu trofej si deset dní počkal. (smích)

Tohle se, myslím, může stát jedině ve Wimbledonu, kde se ty tradice prostě ctí a když někdo zanechá stopu, tak Angličani to dokážou ocenit.

Je to tak, já říkám, Wimbledon, to je Vatikán tenisu.

Jak to vidíš v letošním roce s dalšími grandslamy?

Vím, že všichni chtěj hrát co nejdřív, ale když vidím situaci ve světě - jaká je a co se může stát, tak se přikláním k tomu, aby ATP sezonu letos ukončila. Měli by to nechat v klidu, začít v lednu, normální plný kalendář a vlastně začít počítat žebříček hráčům až od Indian Wells.

Ono už je to vidět na US Open, jak se hráči odhlašují, je to velmi nejisté…

Je to nejisté, ve zprávách samozřejmě hlásí nárůst, Florida, Kalifornie, já mám zprávy, že nepouští třeba lidi ani z Hamptons do New Yorku, což jsou dvě hodiny, Floriďani nemůžou do New Yorku. Jako hráč bych byl první, kdo by chtěl hrát, který by chtěl ten systém spustit, ale myslím si, že tenis je na tom ze všech sportů nejhůř kvůli cestování.

Co v současné době děláš a jaké jsou tvoje plány?

V současné době se věnuju obchodním věcem. Tím, že necestuju vůbec po světě, tak jsem nejdelší dobu v Čechách, co jsem kdy za posledních 20 let byl. Samozřejmě si to užívám, věnuju se svým dvěma firmám, jedna se věnuje palivovým aditivům a druhá snížení spotřeby elektrické energie. Oba dva projekty jsou v podstatě shodné v tom, že jednak mají vliv na životní prostředí a za druhé oba dva by měly lidem šetřit peníze.

Dobrá idea.

Tolik, co se týče práce. Začal jsem se taky chodit dívat na Spartu na tenis, na naše mladý kluky, protože chci o nich mít přehled a nabídnout jim nějakou pomoc, pomoct jim mými vlastními zkušenostmi. Když budou chtít, můžou se mě na cokoliv zeptat, rád jim poradím.

Takže tenisová linka tam zůstává.

Tenisová linka tam zůstává, ale zpovzdálí, s nějakým odstupem.

Vidíš tam někoho, u kterého si říkáš: Sakra, tomuhle klukovi bych se věnoval. Nebo holce?

Včera jsem se šel podívat na Tomáše Machače, který je příslibem do budoucna. Viděl jsem jeho první celý zápas, samozřejmě je tam ještě spousta práce na cestě vzhůru, ale musím říct, že se mi líbil.

A co nějaká funkcionářská záležitost, která by se týkala sportu nebo tenisu?

Já mám poradní roli v Národní sportovní agentuře, která vznikla pod šéfem Milanem Hniličkou, takže tam se snažím přispět svými zkušenostmi a s tím, co jsem za dvacet let ve světě viděl.

A daří se to?

Ta agentura vznikla teď čerstvě, měli jsme první zasedání, před krátkou dobou. Co jsem cítil je, že se sportu chce pomoct. Samozřejmě, každý tam bojuje za svoji disciplínu, ale já si myslím, že sport má daleko větší zásah než jenom ten profesionální. Začíná to už od dětí, začíná to ve školách. Hrozně se uleví Ministerstvu zdravotnictví, když bude sport fungovat pro děti odmalička. Samozřejmě, sport je o penězích a bude se na vládě bojovat o to, aby dostal co nejvíc. Z toho prvního zasedání cítím, že peníze půjdou správným směrem a jdou do správných programů, takže tomu fandím.