Článek
1. Věrný svému žánru
Jízda je možná úplně prvním českým zpracováním amerického žánru „road movie”. Nejčastěji uváděným vzorovým příkladem je Bezstarostná jízda z roku 1969 s mladičkým Jackem Nicholsonem, ale podobné motivy můžeme najít už v daleko starších filmech, jako například Stalo se jedné noci z roku 1934 nebo Objížďka z roku 1945.
V souladu s charakteristickými rysy žánru představuje Jízda únik z reality každodenního života, provázený výrazným pocitem vnitřní svobody a bezstarostnosti. Ta se mj. projevuje ve vztahu mezi mladíky (Radek Pastrňák, Jakub Špalek) a stopařkou Annou nebo v občasných „nevinných” překročeních zákona.
2. Parádní trip (tedy film) s nepatrným budgetem
S velmi kvalitním scénářem, obstojnými hereckými výkony a běžnou stopáží 90 minut se může film pyšnit rekordně nízkými náklady.
Rozpočet nepřekročil jeden milion korun.
Pro srovnání: běžný český film vycházel v té době na cca 20 milionů korun a sám Jan Svěrák o pár let později v roce 2001 uvedl film Tmavomodrý svět, jehož rozpočet vyšel přes 8 milionů eur (tehdy asi 230 milionů korun).
3. Čím míň, tím kvalitněji
Film je známý svou úsporností po všech stránkách. Jan Svěrák Jízdu natočil během tří týdnů o letních prázdninách se štábem tvořeným jeho osmi kamarády. Přesto to stačilo k tomu, aby se na tento nezávislý film přišlo do kin podívat přes 200 tisíc lidí a kameraman F. A. Brabec získal za svůj výkon Českého lva.
4. Soundtrack jak má být
Pro každé road movie je charakteristický i soundtrack – a i ten k Jízdě zvládl tvůrčí tým s lehkostí podobnou samotné Jízdě. Téměř veškerá použitá hudba pochází od kapely Buty, jejímž frontmanem je Radek Pastrňák, jeden z hlavních protagonistů. Skupina Buty vznikla v roce 1986 a písně alba Ppoommaalluu, jež byly použity ve filmu, vznikly na jaře roku 1994.
Právě za zmíněné album získali Buty v roce 1994 Českého lva, stejně jako Radek Pastrňák za nejlepší hudbu k filmu onoho roku.
Jízda je jedním z předních počinů české kinematografie devadesátých let.
5. Příliš mnoho exhibicionismu
Radek Pastrňák (*18. října 1963) i přes svůj velmi dobrý herecký debut nechtěl pokračovat ve své filmové kariéře a místo toho se nadále věnoval kapele. Jak sám uvedl, byl do své role dosazen spíše z donucení jak ze strany Jana Svěráka, tak od ostatních členů skupiny. Buty byla koneckonců tehdy na svém vrcholu, alba Ppoommaalluu a Dřevo, vydané o rok později, jsou označována za ta, jež kapelu v polovině devadesátých let dostala do popředí české hudební scény. Navzdory přísunu dalších hereckých nabídek Radek zůstal věrný muzice.
6. Dobrodružství improvizace
Již probíraná úspornost a jednoduchost s sebou při tvorbě přinesla i jistá úskalí. Např. fakt, že ani jeden z hlavních protagonistů neměl řidičák a „teoreticky” nikdo z nich neuměl řídit, není něčím, co by diváka při sledování hodinu a půl dlouhé road movie napadlo.
Ve většině náročnějších řídících scén tak musel zastupovat samotný režisér. Jindy zase z důvodu nedostatku herců museli tvůrci improvizovat. Například auto, které Anna stopne, aby dojela pro pomoc kvůli porouchanému kabrioletu, tedy řídil otec režiséra Zdeněk Svěrák.
