StB donutila chartistu–diskžokeje emigrovat, stát mu chybně upřel odškodné

Hanzlík, rodák z Konice na Prostějovsku, po nátlaku StB v roce 1982 odešel i s rodinou do Rakouska, do vlasti se vrátil po pádu totality. Žalobou, podanou v roce 2007, se domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nátlaku příslušníků StB. Žádal dorovnání rozdílu mezi cenou, za kterou musel před vystěhováním prodat dům i s vybavením, a jeho skutečnou hodnotou. Také požadoval dorovnání rozdílu mezi starobním důchodem, který dostával, a jeho průměrnou výší, na kterou vzhledem k životním okolnostem nedosáhl.

Za dům požadoval Hanzlík téměř 12 milionů korun, kvůli ušlému důchodu žádal přes 700 000 korun plus pravidelné roční dorovnání.

„Obecné soudy žalobu stěžovatele zamítly. Bylo přitom určující, že jeho nárok ve všech jeho variantách soudy shledaly jako promlčený. Běh promlčecí lhůty přitom zkoumaly jednak pro období let osmdesátých až devadesátých minulého století, následně pro období let 2001–2007, kdy byly odsouzeny konkrétní osoby za nezákonně provedenou akci Asanace, v jejímž rámci byl stěžovatel (Petr Hanzlík, pozn. red.) donucen opustit vlast,“ stojí v usnesení, které dnes zveřejnil Ústavní soud.

Hanzlík se poté obrátil právě na Ústavní soud. Namítal, že žalobu podal záměrně až poté, co bylo ukončeno trestní řízení proti vykonavatelům akce Asanace.

Akce Asanace byl krycí název pro operaci StB z přelomu 70. a 80 let 20. století, pomocí které chtěl komunistický režim v Československu donutit nepohodlné lidi, zejména signatáře Charty 77, k odchodu z Československa. Při akci byly použity různé formy psychického i fyzického nátlaku a vydírání.

Hanzlík poukazoval na to, že samotné řízení o žalobě trvalo dlouhých 11 let, kdy se ani soudy vzájemně neshodly na tom, kdy mělo k promlčení jednotlivých nároků Petra Hanzlíka na jím požadovanou náhradu škody dojít. Nedostatečně se zabývaly rovněž tím, že námitka promlčení vznesená žalovanou stranou je rozporná s dobrými mravy. „Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná,“ uvedla mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

Žalobou by se měl znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 7. Ústavní soud ale dnešním nálezem nijak nepředjímá, zda jsou splněny ostatní předpoklady pro přiznání odškodnění, respektive v jaké výši.

Petr Hanzlík mezitím letos v 75 letech zemřel, což ale na rozhodnutí soudu nic nemění. Obecně platí, že v případě úmrtí může nárok přejít na dědice, musí se ale počkat na vypořádání dědického řízení.

Jak uvádí projekt Paměť národa, Hanzlík už od mládí inklinoval k muzice, a to zvláště k rokenrolu. „Scházel se s lidmi, jimž se říkalo máničky, androši nebo vlasáči. V roce 1974 se pak poprvé pokusil vystoupit se svou muzikou v Plumlově. Měl velký úspěch, a tak začal pořádat diskotéky nejen na Prostějovsku, ale i na Olomoucku a Vyškovsku. Pouštěl na nich nedostupné nejnovější světové hity. Na jeho diskotéky pravidelně chodily stovky lidí a Petr Hanzlík se stal jednou z nejpopulárnějších postav Prostějova,“ konstatuje Paměť národa.

Komunističtí funkcionáři jeho aktivity těžce nesli a odmítali mu dát povolení k jejich pořádání. Přesto pokračoval a na diskotékách veřejně vyjadřoval protirežimní názory. Projevoval se ale i mimo pódium. V roce 1976 například organizoval podpisovou akci v Prostějově za to, aby mu bylo oficiálně povoleno pořádání diskoték. Organizoval také petici proti cenzuře a zákazu západní hudby a napsal několik stížností na ústřední státní a stranické orgány KSČ.

„Tato činnost se neobešla bez odezvy. Následovalo několik domovních prohlídek, sledování, několik zatčení a výslechů. Vše se ještě zhoršilo, když Petr Hanzlík v roce 1981 podepsal Chartu 77. Údajně jako jediný v celém Prostějově. Neustále byl pod dohledem a jeho byt ve dne v noci sledovali muži z StB. Už před podpisem Charty 77 ho v rámci operace StB s krycím názvem Asanace nutili k odchodu ze země,“ uvádí Paměť národa.

Pro Hanzlíka, jeho manželku Jindřišku a tři děti se život v Československu stal nesnesitelným. Jeho děti dokonce vyloučili ze základní školy. V roce 1982 proto rodina emigrovala do Rakouska a do Československa se vrátila až po pádu komunistického režimu. Ani potom nepřestal Hanzlík bojovat. V roce 1995 se například stal jedním z aktérů tzv. Prostějovské výzvy, kterou rozeslal do všech měst v republice a kterou prý podepsali zástupci 49 měst. Chtěl odstranit z veřejných a státních orgánů bývalé příslušníky StB.