Článek
Jednoduchá nebyla ani její poválečná historie, kdy z ní odcházeli lékaři, kteří nechtěli do armády a později jim kariéru komplikovala normalizace. Devadesáté narozeniny špitál slaví fotografickou výstavou mapujcí jeho přerod v nejrespektovanější zdravotnické zařízení regionu.
Výstava přibližuje například historické plány rozvoje města a nemocnice i snímky z výstavby. „Je jasné, že celá medicína a péče o pacienty prošly v posledních desetiletích dramatickým vývojem, obrovsky se vyvinuly technologie i možnosti léčby. Samozřejmě velkým rozvojem prošel také celý nemocniční areál,“ říká ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové Vladimír Palička.
Historie největšího krajského zdravotnického zařízení, které je s více než pěti tisíci zaměstnanci jedním z největších zaměstnavatelů v Královéhradeckém kraji, však začala poněkud skromně.
V Hradci Králové začala první větší nemocnice fungovat v roce 1887 v areálu u řeky Orlice v blízkosti dnešního Všesportovního stadionu. Budova, která se dosud nazývá Starou nemocnicí, měla v době svého vzniku kapacitu 70 lůžek. „Vhodné místo pro nemocnici nalezeno teprve po zrušení pevnosti v roce 1884 za Slezskou branou v rozloze pouhých 5600 metrů čtverečních,“ píše v Pamětním spise vydaném k otevření nemocnice primář Bedřich Honzák. Nemocnice se sice postupně rozšiřovala, ale v momentě, kdy na 140 pacientů připadaly dvě koupelny, bylo jasné, že je třeba razantnější krok. Začalo se tak mluvit o nemocnici nové. Její výstavbu však zastavila první světová válka.
O stavbě současné nemocnice rozhodla až v roce 1925 Okresní správní komise. Práce samotné začaly 21. dubna 1926. Celkové náklady na výstavbu překročily 19 milionů korun. „Pro stavbu v první etapě určený pavilon chirurgický s gynekologickým, infekční, prosektura, hospodářská budova s desinfekční stanicí. Teprve v druhé etapě mělo se přikročit ke stavbě dalších projektovaných pavilonů pro choroby oční, ušní, krční, venerické a budovy administrativní,“ popisuje v Pamětním spise tehdejší ředitel okresního úřadu František Hrouzek. Nemocnice se rychle rozrůstala a v roce 1937 přijala už 19 317 pacientů. Před druhou světovou válkou měla 752 lůžek.
Za války nemocnice přišla o řadu lékařů, pročež se v listopadu 1945 v Hradci Králové otevřela lékařská fakulta, čímž nemocnice získala status fakultní. Začala se opět rychle rozvíjet a brzy se stala proslulou po celé České republice. Zejména díky osobnostem, jakými byli Jan Bedrna, Rudolf Petr, Jaroslav Procházka a další. „Málokdo si to dnes uvědomuje, ale ti lidé, kteří prožili válečná léta, měli velké nadšení do budování obnoveného státu. A měli i velkou snahu své znalosti, zkušenosti a dovednosti předávat mladší generaci,“ vzpomíná Ivan Hybášek, který v hradecké nemocnici pracoval v letech 1959 až 2010.
Do sametové revoluce hradecká nemocnice zažila ještě několik otřesů. V roce 1951 v ní vznikla Vojenská lékařská akademie, což zapříčinilo odchod řady lékařů a přednostů klinik, kteří se odmítli nechat naverbovat do armády. O sedm let později byla činnost civilní fakulty obnovena, avšak spojení s armádou nemocnici zůstalo. Náročnou zkouškou pak nemocnice prošla v období normalizace, které si vynutilo odchod řady kvalifikovaných pracovníků.
V současnosti nemocnice disponuje na 39 pracovištích 1360 lůžky. Lékaři každoročně hospitalizují 41 tisíc pacientů a ambulantně ošetří kolem 700 tisíc lidí. Ve spolupráci s Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Hradci Králové je nemocnice rovněž místem výzkumu a výuky. „Po studiu fakulty v prvních letech svého působení v nemocnici na interně jsem se zabýval úmrtností na infarkty myokardu v tehdejším Československu. Tehdy to bylo 33 procent a představte si, že dnes je to jen kolem pěti procent a velká většina těch nemocných, kteří přijdou v čas, nemají žádnou komplikaci a jsou funkčně normální. To je něco naprosto neuvěřitelného,“ líčí vývoj hradecké nemocnice i medicíny dvaadevadesátiletý kardiolog a pamětník Jiří Endrys, který promoval v roce 1950.
