Článek
Úzký desetiarový pozemek kousek od Plumlova na Prostějovsku může státu pořádně zamotat hlavu. A to v soudních sporech, které vede o navrácení rodového majetku v České republice Nadace knížete z Lichtenštejna.
Ve věci zmíněného pozemku totiž krajský soud odmítl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) a dal zatím nepravomocně za pravdu Lichtenštejnům. Ti teď chtějí verdikt využít v desítkách podobných případů.
Lichtenštejnský kníže a další občané státečku vklíněného mezi Švýcarsko a Rakousko sice přišli po druhé světové válce o majetky na základě Benešových dekretů. Stovky pozemků však celá desetiletí zůstaly v katastru nemovitostí zapsány na jména původních vlastníků.
To je i případ už zmíněného skromného pruhu pole nedaleko Plumlova. Jako jeho majitel je v katastru dosud veden zesnulý kníže František Josef II.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových proto zažádal o přepis – aby byl v katastru jako majitel zapsán český stát. Jenže katastrální úřad v Prostějově řekl ne.
Někdejší Československo totiž na pozemek nikdy neuplatnilo nárok a dnes nemá stát v ruce žádný dokument, který by potvrzoval, že patří jemu a ne knížecí nadaci.
Do sporu se kvůli tomu dostaly dvě státní instituce. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových napadl rozhodnutí prostějovského katastrálního úřadu u soudu, aby si převod majetku vynutil a aby soud řekl, že postoj prostějovských úředníků není správný.
Ve věci, kde má Nadace knížete Lichtenštejna postavení přizvaného účastníka, však Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových neuspěl. Krajský soud v Brně jeho podání zamítl.
„V seznámení s podklady pro rozhodnutí ze dne 23. 10. 2017 katastrální úřad došel k závěru, že navrhovaný vklad nelze povolit, neboť ani konfiskační vyhláška, ani předložené rozsudky nejsou vkladovou listinou, když neobsahují označení nemovitosti v souladu s katastrálním zákonem,“ píše se v rozhodnutí Krajského soudu v Brně, které Seznam získal.
ÚZSVM ve věci argumentuje vyhláškou Okresního národního výboru v Olomouci z roku 1945. V ní úředníci označili knížete Františka Josefa II. za osobu německé národnosti a rozhodli o zabrání majetku. Ale jen ve jmenovaných okresech a katastrech obcí. Konkrétní parcely vyhláška nejmenuje, a to je pro zápis do katastru podle nynějšího znění zákona nezbytné.
„V rámci zkoumání splnění vkladových podmínek pak soud ve shodě s plně přiléhavým závěrem katastrálního úřadu konstatuje, že žádná z vkladových listin (…) neobsahuje v rozporu s § 8 katastrálního zákona označení předmětného pozemku údaji katastru, a nesplňuje proto náležitosti listiny pro zápis do katastru,“ dodává soudce v zatím nepravomocném rozhodnutí.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se však odvolal a o sporu teď bude rozhodovat Nejvyšší soud.
V tomto místě je třeba připomenout, že ve výše popsaném konkrétním sporu mezi katastrem a ÚZSVM se nerozhoduje o prolomení Benešových dekretů, byť i plumlovský pozemek byl podle nich zabrán. Předmětem sporu je tu totiž výklad katastrálního zákona.
„Dle názoru ÚZSVM se příslušný soud s rozhodnou argumentací (vztahující se k vkladové listině a její povaze, s níž souvisí i její obsahové náležitosti) podanou ze strany ÚZSVM dostatečně nevypořádal, což dokládá i odůvodnění rozhodnutí soudu, které ÚZSVM považuje za nepřesvědčivé,“ odmítá rozhodnutí soudu mluvčí úřadu Radek Ležatka.
Nadace knížete z Lichtenštejna, která je právním dědicem Františka Josefa II., naopak verdikt přivítala.
„Rozsudek sice zatím není pravomocný, ale jeho zdůvodnění, které podává soudce, je zcela jasné: ani Benešovy dekrety, ani poválečná vyhláška olomouckého národního výboru, a dokonce ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z roku 1951 nejsou dostatečnými právními tituly, které by České republice umožnily přepisovat v dnešní době pozemky lichtenštejnských knížat na stát,“ vysvětluje mluvčí lichtenštejnské nadace Michal Růžička.
Podstatné totiž je, že ve sporu podle Lichtenštejnů nejde o jeden konkrétní pozemek. Rozhodnutí krajského soudu by mohlo změnit postoj katastrálních úřadů v dalších obdobných případech.
V minulých letech už totiž úředníci řady katastrálních úřadů přepis jiných lichtenštejnských pozemků na stát posvětili. Nadace knížete z Lichtenštejna proto hodlá zažalovat všechny tyto vklady do katastru od roku 1989.
„Nadace knížete z Lichtenštejna definitivní rozsudek v pravý čas vyhodnotí a zřejmě jí nezbude nic jiného, než napadnout všechny nelegální přepisy. Odhadujeme, že by se to mohlo týkat až dvou stovek pozemků,“ řekl Seznamu Michal Růžička.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových použil při argumentaci v aktuálním sporu analogii s trestem propadnutí majetku, kdy také podle jeho právníků není potřeba přesně jmenovat všechny propadlé nemovitosti. To ale Krajský soud v Brně neuznal. Naopak se soudce divil, že úřad nepřistoupil k určovací žalobě.
„Pokud by se odvolací soud ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Brně, nemá už ÚZSVM jinou možnost, je-li mimosoudní dohoda vyloučena, než podat určovací žalobu,“ potvrzuje případný další postup, o kterém mluví soudce v rozhodnutí, mluvčí státního majetkového úřadu Ležatka.
V obdobném případu přitom už stát ve sporu s Lichtenštejny uspěl. Nadace si v roce 2013 nechala v dědickém řízení přepsat 600 hektarů lesů a polí v okolí Říčan, které byly stejně jako úzký pruh pole v Plumlově stále zapsané na knížete Františka Josefa II. Okresní, krajský i Nejvyšší soud ale daly za pravdu státu. Podle nich opomenutí v katastru nemění platnost Benešových dekretů. Tedy že pozemky patří státu, i když nebyly v katastru nikdy přepsány.
Lichtenštejnové se ale odvolali k Ústavnímu soudu, kde případ už dva roky leží. Na finální verdikt se stále čeká.
Proto také zatím dostaly stopku nové lichtenštejnské žaloby o navrácení majetku z loňského prosince. Nadace knížete z Lichtenštejna zažalovala stát u 26 okresních soudů. Požaduje navrácení zabaveného lichtenštejnského majetku po druhé světové válce na základě Benešových dekretů.
Seznam zjistil, že kromě knížete Hanse Adama II. zastoupeného nadací se s Českem soudí ještě tři rodiny Lichtenštejnů. Všem jde o navrácení majetku, který zůstal v rukou státu. O majetek, který dnes vlastní soukromníci, obce, školy nebo církve, neusilují. Stejně tak ani o pozemky, přes které dnes vedou třeba dálnice.
Ze 22 lichtenštejnských zámků je ve zmíněných případech žalováno pět. Nejcennějšími, ať už z historického nebo finančního hlediska, jsou zámky v jihomoravských Valticích a Lednici, včetně přilehlého areálu. Kromě nich také hrad Šternberk a zámky Bučovice a Velké Losiny. Naopak ve vlastnictví obcí zůstanou třeba zámky Plumlov, Moravská Třebová, Úsov nebo Břeclav.
Podle Nadace knížete z Lichtenštejna má rod na pozemky a nemovitosti nárok, protože se na něj neměly Benešovy dekrety nikdy vztahovat. Československé úřady totiž veškerý majetek rodu zkonfiskovaly na základě sčítání v roce 1930. Tehdy se měl dědičný princ František Josef II. údajně přihlásit k německé národnosti. Sčítací arch ale kníže nevyplnil, protože v tu dobu nepobýval v Československu, což bylo úřední podmínkou sčítání. Hlásil se navíc k lichtenštejnské státní příslušnosti.
„Nejen rozsudek, ale tento soudní spor vůbec, kdy se kvůli Lichtenštejnům žalují mezi sebou dvě státní instituce, ukazuje, proč by bylo mnohem lepší vyřešit dlouholetý spor politickým jednáním. Jedině tak může být dosaženo výsledku, který vyjde vstříc oběma stranám a bude se dívat do budoucna,“ říká mluvčí lichtenštejnské nadace Michal Růžička.
