Článek
V koupelně ministra zahraničí v budově Černínského paláce objevili jeho podřízení v roce 2000 trezor naditý penězi a svazkem dokumentů. Okolnosti nálezu peněz, ale i samotný obsah sejfu byl dodnes zahalený tajemstvím.
A Jan Kavan překvapivě - vzhledem k sumě peněz, o kterou mělo jít - trpí ztrátou paměti. Právě díky tomu se před časem vyvlékl z policejního vyšetřování, v němž policie prověřovala podezření z daňového úniku.
„Byly tam libry, dolary i české bankovky"
Příběh začal v létě 2000, v době, kdy ministr odjel na služební cestu do zahraničí. Na ministerstvu se právě vyměňovaly trezory.
„Je to hloupá shoda okolností, že u toho ministr nebyl. Ta výměna trezorů byla plánovaná a netušili jsme, že ministr bude pryč,“ vzpomíná dnes Petr Pánek z tehdejšího bezpečnostního odboru ministerstva.
U otevření trezoru byli tři lidé. Petr Pánek je jedním z nich a je dnes jediný ochotný o nálezu mluvit.
Předchozí díly Zvláštního vyšetřování
„Na ten trezor nás upozornila sekretářka ministra. Říkala, že je zapomenutý a ministr ho určitě nepoužívá. Ani klíče k němu nenašla. Vynesli jsme trezor na dvůr, odvrtali ho a našli tam peníze. Byly to libry, dolary, zjevně zbytky z diet, ale pak také české bankovky. Bylo jich hodně. Pak tam byla obálka, uvnitř byly také peníze,“ popisuje Pánek, který dnes působí na zastupitelském úřadu v Sarajevu.
Klíčová otázka zní: Kolik peněz to celkem bylo? Tehdejší informace hovoří až o půldruhém milionu korun. Ale byly to jen odhady. „My jsme je nepřepočítávali. Byly to stovky tisíc, ale kolik přesně, to ví Jan Kavan,“ dodává Pánek.
Vrátili vám peníze? „Ne. Počkejte. Dobrá otázka," tápe Kavan
Potíž je, jak už bylo řečeno, že Kavan ztratil paměť. Už v roce 2002, kdy o nálezu peněz poprvé informovala média, přišel hned s několika verzemi příběhu. Nejprve tvrdil, že tam žádné peníze nebyly. Pak si vzpomněl, že šlo o malou částku.
Nyní reportérům Zvláštního vyšetřování na otázku, kolik peněz v sejfu měl, řekl: „Každopádně pod milion." Paradoxní je, že prý vůbec neví, jak to s penězi dopadlo. Když padl dotaz, zda se mu věci z trezoru vrátily, odpověděl: „Ne. Počkejte. To je dobrá otázka."
Z jeho slov bylo zřejmé, že sám má dodnes pochybnosti o tom, proč byl v létě 2000 sejf násilně otevřen právě v době, kdy on byl v zahraničí: „Ptal jsem se sekretářky a ona mi tvrdila, že ji najednou sdělili, že budou trezor vyměňovat za nový. Dost dobře to nechápu, protože než jsem odjížděl, nikdo mi nic nesdělil."
Jestli to byl dar, měl platit daň. A tu neplatil
O nálezu peněz v sejfu sice úředníci sepsali záznam, tehdejší šéf bezpečnostního odboru Josef Pavel jej ale nařídil zničit. Policie, která začala případ v roce 2002 vyšetřovat, se tak neměla čeho chytit.
„Bylo tam podezření, že to byly buď černé peníze, nebo peníze, které skutečně Kavan získal jako dar, jak tvrdil v jedné ze svých verzí. Pak z nich ale měl odvést daň. A to se nestalo. Tím, že jsme neznali přesnou částku, ale vyšetřování skončilo ve ztracenu,“ popsal utajený svědek v rozhovoru pro Zvláštní vyšetřování.
Proč nechal Josef Pavel, který patřil do okruhu nejbližších lidí ministra Kavana v Černínském paláci, záznam o obsahu zničit, už dnes nepoví. Krátce po nálezu trezoru zemřel.
Ačkoli se už tehdy objevily spekulace, že jeho smrt nemusela být náhodná, důkaz na to není. I jeho tehdejší spolupracovníci se shodují, že Pavel žil nezdravým způsobem života. „Praskla mu srdeční aortra, byl cholerik, celý život se tak choval, takže k tomu měl dispozice,“ říká jeden z Pavlových tehdejších kolegů.
Kavanova sekretářka: „Nechci o tom mluvit"
Peníze přitom nemusely být tím pravým důvodem, proč byl protokol o nálezu zničený.
Kromě peněz se totiž v sejfu našlo malé nahrávací zařízení a hlavně dokumenty. „Byl to svazek dokumentů. Letmým pohledem bych řekl, že to byl agenturní svazek nějaké tajné služby. Ale koho se týkal, to nevím, neměl jsem čas to prohlížet,“ uvedl Petr Pánek.
Celý obsah Kavanova trezoru tehdy Pánek umístil do svého sejfu. Tam si jej podle jeho slov vyzvedl Kavanův generální sekretář Karel Srba. „Vletěl ke mně do kanceláře, to byl ministr ještě v zahraničí, všechno sebral a odešel s tím,“ dodal Pánek.
A Srba už tehdy vzkázal prostřednictvím svého advokáta, že o žádném trezoru nic neví a žádné Kavanovy věci nepřebíral.
Jan Kavan dnes říká, že už si nepamatuje, jestli mu Srba věci z trezoru vracel. Jeho výpověď je ale poněkud zmatená. Nejdříve řekl: „Měl jsem tam peníze a dokumenty, to máte pravdu." Na další otázku, o jaké dokumenty šlo, odpověděl: „Žádné důležité. Spíš tam byly peníze, na kampaň."
Další osobou, která byla u otevírání trezoru, je Kavanova sekretářka. Dodnes pracuje v Černínském paláci. O případu se jí ale mluvit nechce. „Nepamatuji si na to. Tedy nechci o tom mluvit,“ odmítla žádost o rozhovor.
„Děláte z mouchy velblouda"
Poprvé se o otevření Kavanova trezoru a nálezu peněz a dokumentů v médiích psalo v roce 2002, tedy dva roky poté, co byl sejf objeven. Tehdy se vyšetřoval případ předražených zakázek na rekonstrukce ambasád, v němž bylo obviněno a následně obžalováno celkem osm lidí z Kavanova ministerstva a různých stavebních společností (po třech letech vyšetřování navrhla sama žalobkyně zproštění obžaloby, což soud svým rozsudkem potvrdil).
Jan Kavan v roce 2002 k informacím o svém trezoru nejdříve řekl, že šlo o statisíce korun, které měl ve svém sejfu jako zbytky z diet ze zahraničních cest a jako soukromé peníze určené na senátní kampaň (neúspěšně tehdy kandidoval v prostějovském volebním obvodu).
Říkal, že peníze získal od sponzorů, ale jejich identitu tajil. Zároveň už tehdy se jeho verze rozcházely. Den před přiznáním „statisíců v trezoru" totiž v MF DNES prohlásil: „Informace, že v trezoru byla vysoká částka peněz, není pravdivá." Týden před tím v televizi Nova dokonce řekl: „Ale pane redaktore! Vy tvrdíte, že tam byly peníze. Vy jste u toho, pane redaktore, nebyl a jakékoliv takovéto záznamy podléhají zákonům a předpisům. Není co vysvětlovat, děláte z mouchy velblouda.“
Případu Kavanova trezoru se věnuje i tento díl Zvláštního vyšetřování:
