Článek
Provozovatelům čerpacích stanic se nelíbí, že se ani po letech nepodařilo zrušit zákonnou výjimku, díky které se státní podnik Čepro dostává jako jediný subjekt na trhu do konkurenční výhody.
Podnik totiž u motorové nafty, skladované v režimu státních hmotných rezerv, která postupně „protéká“ až do jím spravované sítě čerpacích stanic EuroOil, nemusí na základě výjimky na rozdíl od soukromníků přimíchávat ani kapku biosložky.
Považujeme to za porušování principů rovné soutěže.
„To, že může jeden z našich konkurentů prodávat paliva bez biosložek, považujeme za porušování principů rovné soutěže. S obdobnou výjimkou se nesetkáváme v žádné jiné zemi, kde skupina MOL působí,“ kritizuje Anton Molnár, zástupce společnosti MOL ČR, která má v tuzemsku přes tři sta čerpacích stanic a patří zároveň mezi největší distributory paliv.
Povinnost přimíchávání biosložky se nevztahuje na koncové prodejce, jako jsou čerpací stanice, ale týká se importérů a daňových skladů (místo, kde se musí vybrané suroviny skladovat, než proběhne proclení, pozn. red.). Z ročního objemu dodaného na trh musí podíl biosložky u benzinu dosahovat 4,1 procenta a u nafty 6 procent. Finální prodejci musí splňovat cíle na snižování emisí v dopravě o 6 procent ročně a nabídka bionafty a etanolu je jednou z cest, jak tyto cíle plnit. Za nedodržení jim hrozí vysoké sankce. Na hmotné rezervy, které do prodeje ve své síti EuroOil uvolňuje Čepro, se však ani tyto emisní limity nevztahují.
Soukromníci upozorňují na to, že pořizování, skladování a přimíchávání biosložky je drahé a pro řidiče je stále velmi atraktivní tankovat konvenční pohonné hmoty bez zelených přísad.
EuroOil má v Česku přibližně dvě stě čerpacích stanic především na venkově, které konkurují místním, často menším prodejcům. Díky nižším nákladům mohou jít státní pumpy s cenou dolů, případně dosáhnout vyšších marží, což je častější případ.
Výhoda za 600 milionů
Poslední naděje na zvrat legislativní výjimky vyhasly před měsícem, když v polovině července dolní komora zamítla novelu zákona o podporovaných zdrojích energie. Její součástí byl pozměňovací návrh poslance Petra Dolínka (ČSSD), který navrhl výjimku pro Čepro zrušit.
Výjimka se podle zdůvodnění v návrhu každoročně uplatňuje na 420 milionů litrů motorové nafty a 174 milionů litrů benzinu. Státní podnik díky tomu ročně ušetří kolem 600 milionů korun.
Zejména malí a střední podnikatelé v tomto nerovném konkurenčním boji jen velmi těžko odolávají.
„Zejména malí a střední podnikatelé v tomto nerovném konkurenčním boji jen velmi těžko odolávají,“ stojí v návrhu ke zrušení výjimky, která trvá už od roku 2007. Jedním z důvodů jejího zavedení údajně bylo, že tehdejší kvalita pohonných hmot po určité době uskladnění neumožňovala přimíchávání biosložky. Tento problém ale podle čerpadlářů už odpadl.
„Dnes neexistuje žádný technický důvod pro zachování výjimky. Je to jen papírová hra, proč by se biosložka nemohla přidávat do všeho,“ vyjádřil zklamání šéf Unie nezávislých petrolejářů ČR Ivan Indráček.
Jedním z důvodů, proč změna neprošla, byl podle něj strach politiků z toho, aby nenahráli byznysu Agrofertu. Do skupiny totiž patří společnost Preol a ta dodává metylester řepkového oleje (surovinu pro výrobu bionafty) do státního podniku Čepro. Pokud by zákonná výjimka padla, mohly by se zvýšit dodávky zmíněné suroviny státní firmě.
Nezávislí petrolejáři zároveň Čepro napadají, že výjimka je v rozporu se dvěma evropskými směrnicemi, za což Česku hrozí sankce. Stávající praxe podle nich koliduje se směrnicí o jakosti benzinu a motorové nafty, resp. s povinností snížení emisí a také se směrnicí, která stanovuje přimíchávat povinný podíl biopaliv.
Evropské úřady však zatím žádné kroky vůči Česku nezahájily a Čepro obvinění považuje za neopodstatněná.
Palivo pro obrněnce
„Čepro vždy dodržovalo veškerou platnou legislativu. Veškerou svoji obchodní činnost provádíme dle platných zákonů, předpokládáme, že ty jsou s evropskými normami harmonizované,“ reagoval mluvčí Marek Roll.
Důvodů pro zachování výjimky je podle něj několik. Na prvním místě možné využití zásob bez biosložky pro armádní účely, protože některá vojenská vozidla nejsou uzpůsobena k využívání „zelené“ nafty.
„Nikdo neumí definovat, kolik pohonných hmot by bylo pro potřeby v budoucích krizích pro armádu – hypoteticky všechny,“ podotkl Roll a dodal, že skladování nouzových zásob určených pro armádu odděleně by znamenalo vícenáklady.
