Článek
Ministerstvo vnitra (MVČR) trvá na dodržení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, které zakázalo všechna shromáždění převyšující počet 300 lidí. Týká se to i demonstrací, potvrdilo vnitro. Právo na shromažďování a svobodu projevu je přitom jedním ze základních ústavních práv.
„V současné době skutečně platí omezení všech hromadných akcí s počtem 300 osob a toto omezení se vztahuje také na shromáždění podle zákona o právu shromažďovacím,“ uvedl pro redakci Adam Rözler z tiskového odboru MVČR. „Sám zákon takové omezení z důvodu ochrany zdraví umožňuje (blíže vizte § 69),“ doplnil.
Na konci dubna byl přitom postoj vnitra opačný. Ve stanovisku z 27. 4. resort uváděl, že „v situaci, kdy je na veřejně dostupných místech umožněno shlukování osob bez realizace základních politických práv a svobod a kdy jsou postupně povolovány činnosti, kde ke shlukování osob také fakticky dochází (obchody, úřady a služby, venkovní sportoviště, náboženská shromáždění a bohoslužby) a kdy lze účelu krizového opatření dosáhnout bez zásadního omezení shromažďovacího práva, by byly jakékoli další zásahy do svobody shromažďování zcela nepřiměřené a ústavně nepřijatelné“.
Nové opatření ministra zdravotnictví ale tuto situaci od 26. května opět změnilo, uvedl Rözler. A zákaz shromáždění nad 300 lidí tak platí i pro masovou protivládní demonstraci, kterou na příští týden chystá organizace Milion chvilek.
Organizátoři chtěli na úterý 9. 6. oznámit shromáždění 5000 lidí na Staroměstském náměstí. Kvůli opatření, jehož plný text se na stránkách Ministerstva zdravotnictví objevil až v pondělí, teď Milion chvilek zvažuje další postup. Na sociálních sítích přitom téměř 5000 lidí uvádí, že se v úterý 9. června vydá do ulic.
MVČR popsalo, jak by měla radnice postupovat při nahlášení shromáždění nad 300 osob (respektive 500, které bude možné od pondělí 8. 6.) a jak by mohla situace v úterý vypadat.
„Úřad takové shromáždění nebude rozhodnutím zakazovat, protože tento zákaz plyne již ze samotného mimořádného opatření a takové rozhodnutí by bylo pouze deklaratorní. Postup úřadu tak bude analogický s případy oznámení konání shromáždění do míst, kde je konání shromáždění ex lege zakázáno (v blízkosti budov zákonodárných sborů nebo Ústavního soudu ČR),“ uvádí MVČR.
Pokud se shromáždění koná i přesto, že je zakázané, zástupce úřadu musí ze zákona vyzvat svolavatele, aby demonstraci ukončil.
„Týkat by se to ale mělo zejména shromáždění, která by zjevně od samého počátku tento stanovený počet překračovala (nejen fakticky na místě, ale například už při oznámení shromáždění) a konala se způsobem, jenž by znamenal zřejmý rozpor s účelem stanovených omezení (rozestupy, použití dalších ochranných pomůcek apod.) Rozpuštění shromáždění na místě by pak mělo být až poslední nejzazší variantou. Přece jen i v této situaci stále platí čl. 4 odst. 4 Listiny ZPS, který říká, že je nutné všechna omezení základních lidských práv a svobod vykládat restriktivně, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena,“ uvedl Rözler.
Správní soud může opatření shodit ze stolu
Ústavní právník Jan Kysela upozorňuje, že opatření Ministerstva zdravotnictví platí, dokud ho nezruší soud, jako se to stalo v dubnu. V případném soudním sporu by se podle Kysely zkoumalo, jestli je opatření přiměřené současné situaci.
„Nejde o to, že byste nemohl omezit shromažďovací právo, ale jde o to, jakým způsobem, kdy a v jakých souvislostech. Sečteme-li tyto dílčí aspekty, tak se mi zdá, že to opatření už může být vnímáno jako neproporční. To znamená, že ve chvíli, kdy už všechno možné uvolníte, tak trvat na zákazu shromáždění už může být nepřiměřené,“ uvedl pro Seznam Zprávy ústavní právník.
Organizátoři a účastníci zakázaného shromáždění musejí počítat s postihem. Bránit se potom mohou u soudu, upozorňuje Kysela.
„Účastníci toho shromáždění se nemusí nutně cítit tím opatřením zastrašeni, ale musí počítat s tím, že proti nim budou uplatněna nějaká sankční opatření, což je v zásadě mechanismus občanské neposlušnosti. Potom jde o to, co z toho vyplyne, do jaké míry se budou proti té sankci odvolávat a jak to zhodnotí soudy. V ten moment do toho vstoupí soudní přezkum a správní soudy mohou dospět k závěru, že to celé je neproporcionální, a potom to celé spadne na testu ústavnosti.“
Mělo by podle Kysely případné právní napadnutí pokuty šanci na úspěch?
„U Nejvyššího správního soudu si myslím, že ano. Jestli už na úrovni městského soudu, si netroufám tvrdit, myslím, že by nebylo úplně bez významu, jaký senát by tu věc zkoumal,“ říká právník.
