Článek
I přes nejasnosti kolem tendru na testování dětí a schvalování pandemického zákona stále platí původní termín návratu žáků do školy – 1. března se mají vrátit závěrečné ročníky středních škol a po nich i další.
Jenže ministerstvo školství nemá připravenou žádnou strategii, jak žákům s návratem do lavic pomoci.
„Ani v tuto chvíli nevidíme, že by stát měl komplexní plán na kompenzaci nerovností, které dosud vznikly, v okamžiku, kdy se děti začnou vracet do škol. Letní doučovací kempy, kterých se stejně bude účastnit menšina žáků a navíc ne ta, která by to potřebovala, nevidíme jako adekvátní řešení,“ řekl programový ředitel EDUin Miroslav Hřebecký při představení každoročního Auditu vzdělávacího systému. Ten detailně popisuje uplynulý rok ve školství a společnost EDUin letos představila už jeho sedmý ročník.
Bez školy a bez podpory
Minulému roku logicky dominoval právě koronavirus a s ním spojené dlouhodobé uzavření škol. Za uplynulý rok tak v lavicích více než polovinu vyučovacích dní strávili pouze současní druháci a žáci ze speciálních škol. Ještě letošní prvňáci pak měli v prvním pololetí šanci na prezenční vyučování ze 75 procent.
Všechny ostatní ročníky, ať už na základních, středních, nebo vysokých školách, ale strávily většinu času na distanční výuce.
Při jejich návratu přitom bude stěžejní, jestli dostanou okamžitou podporu nejen ze vzdělávacího, ale i socializačního a psychologického pohledu.
„Proto ministerstvo školství plánuje využít prostředky z Národního plánu obnovy jednak na doučování, resocializaci a reintegraci žáků do výuky. Nejde pouze o letní kempy, jde i o následující měsíce a roky,“ popisuje Jaromír Beran, stálý zástupce náměstka pro řízení sekce vzdělávání, sportu a mládeže MŠMT.
Jenže o této strategii se bude teprve jednat, a tak zatím vůbec nelze mluvit ani o přidělování peněz na řešení postpandemické situace ve školách. Naopak ministerstvo školství v minulém roce ještě omezilo finance na podporu žáků s nějakou formou handicapu nebo na pedagogické intervence, třeba doučování.
„Není asi náhoda, že si v roce 2020 můžete několikrát všimnout různých snah ministerstva školství upravit předpisy a způsob financování, aby se na inkluzi ušetřilo. Možná je to otázka politického zadání odněkud shora, nikdy to přiznáno nebylo a z patrných důvodů to přiznáno nebude. Náhoda to ale být nemůže,“ komentuje to Hřebecký.
Od loňského roku se například omezil počet asistentů ve třídách. Dále chtělo ministerstvo školství tuto podporu omezit tím, že by pro některé typy handicapů nebylo vůbec možné asistenta pedagoga využít. Týkalo se to například dětí se závažným tělesným postižením.
Po velké kritice odborné veřejnosti ale resort v prosinci návrh upravil. Nicméně v nové verzi inkluzivní vyhlášky zůstalo, že školy nedostanou peníze navíc na pedagogickou intervenci, takže není jasné, jestli bude v jejich kapacitách ji v letošním roce nabízet. I když půjde více než kdykoli jindy o zcela stěžejní službu. Ministerstvo školství argumentuje zvyšováním platů pedagogů. Ti mají být za poskytování těchto služeb placeni prostřednictvím navýšených odměn.
Nevíme, které děti potřebují pomoci
Pokud se však skutečně vytvoří strategie a seženou se peníze na dodatečnou pomoc žákům, chybí stále první krok, ve kterém česká vzdělávací soustava dlouhodobě selhává – vůbec identifikovat děti, které podporu nutně potřebují.
Podle prvního průzkumu České školní inspekce se do distanční výuky na jaře nezapojovalo deset tisíc dětí. Průzkum Katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy ale odhaduje toto číslo až na 80 tisíc žáků. Ze studie vědců z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze pak vychází, že na podzim třeba v nejpostiženějších krajích – Karlovarském a Ústeckém – nemělo dostatečné technické vybavení na distanční výuku 20 procent žáků základních a středních škol. Podle výzkumu Člověka v tísni zůstává stále pětina rodičů zcela bez kontaktu se školou.
„Česká vzdělávací politika bohužel stále nemá žádný indikátor, jímž by rozpoznala, které děti potřebují větší podporu. Můžeme se inspirovat kupříkladu Velkou Británií, kde slouží k identifikaci těchto dětí jejich způsobilost k obědům zdarma. Z toho pak vychází, že jsou socioekonomicky znevýhodněné,“ vysvětluje analytik EDUin Štěpán Kment.
Žádný návod pro rozpoznání takových dětí ale od ministerstva školství nevzešel. Metodiku, jak takového žáka identifikovat, už však během distanční výuky představila Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání. Učitelé by podle návodu měli zpozornět, pokud některý z jejich žáků není v kontaktu se školou déle než týden, často si svévolně vypíná video nebo mikrofon, případně má například i fyzické potíže.
„Uvažujeme o dvou přístupech. Chtěli bychom přistoupit k indexování potřebných škol. Druhý aspekt spočívá právě v doučování žáků, které bychom cílili na základě identifikace těchto žáků na úrovni škol. Předpokládáme, že v tomto ohledu budeme metodicky doporučovat školám, jak tyto žáky identifikovat,“ dodává Beran z MŠMT.
Kdy k tomuto kroku ale ministerstvo školství přistoupí, zatím není jasné. Podle odborníků bylo už včera pozdě.
