Článek
Podle květnového průzkumu, který pořádala startupová firma Reservio, přišlo v souvislosti s koronavirem od března o příjmy na 57 procent českých podnikatelů, přes 82 procent jich muselo živnost omezit nebo úplně zavřít. Postiženým slíbil stát rychlý a administrativně nenáročný program kompenzačních náhrad – Pětadvacítku.
Sáhly po něm statisíce lidí, jimž stát většinou skutečně rychle poslal přes 17 miliard korun. I díky tomu vyhodnotila třeba Hospodářská komora Pětadvacítku jako nejefektivnější ze záchranných programů pro český byznys.
Teď se ukazuje, že chvála byla předčasná. Po řadě podnikatelů chce dnes Finanční správa peníze vrátit, protože nedodrželi podmínky programu.
Většinou přehlédli, že na kompenzační bonus nemají nárok, pokud kromě podnikání mají zároveň pracovní smlouvu se zaměstnavatelem, který za ně platí nemocenské pojištění. Může jít o malý a pro obživu bezvýznamný pracovní úvazek. Jenomže pracovní úvazek je v očích úředníků „hlavní“ činnost, i když může jít reálně o marginálii.
O Pětadvacítku absurdně přicházejí lidé, kteří ztratili desetitisícový či statisícový příjem z podnikání, ale „berou“ navíc ještě pár tisícovek na dohodu se zaměstnavatelem. Nebo OSVČ z kulturní, vzdělávací či eventové branže, které si po ztrátě příjmů ze svých oborů šly narychlo vydělat alespoň na nájemné bytu za kasu supermarketu. Nebo podnikatelé, kteří kromě živnosti jako uvolnění zastupitelé svých obcí dostávají odměnu od tří tisíc (!) korun a výše.
Finanční úřady varují, že pokud tito lidé peníze nevrátí, dopouštějí se trestného činu podvodu. A protože by se provinili v době nouzového stavu, mohou jít až na osm let do vězení.
Tohle je horší, než kdyby stát lidem peníze vůbec neposílal! Pokud někdo přišel kvůli vládním nařízením o veškerý příjem a kompenzace pro něj byla jediným zdrojem na zaplacení nájmu nebo energie, peníze za tyto nezbytnosti dávno utratil. Stát téhle skupině nejdříve hodí záchranné lano, a když se ho tonoucí chytí, nejenže je odstřihne, ale ještě je bere po hlavě bidlem.
Úřady argumentují tím, že podmínky byly předem dané a neznalost práva neomlouvá. To ovšem platí ve standardních situacích a i v těch se obvykle bere v úvahu, jestli provinilec udělal chybu „v dobré víře“, nikoliv se záměrem okrást erár. Tentokrát šlo o rychlou reakci na šokovou situaci. A pravidla Pětadvacítky, která neberou v úvahu výši příjmu z problematického úvazku, jsou v tomto punktu tak absurdní, že by to málokoho z potřebných předem napadlo.
Stát sám – ve snaze rychle na nouzový stav reagovat – udělal při konstruování záchranných programů pro byznys řadu chyb. Řadu parametrů těchto programů také za pochodu měnil.
Vládní pomoc se zvlášť v prvních týdnech změnila v chaotickou smršť a politici žádali veřejnost o shovívavost a pochopení, když narychlo reagovali na nové informace. Teď by zase politici měli projevit víc pochopení a shovívavosti pro lidi, kteří po kompenzačním bonusu sáhli ve stresu a v dobré víře. A přenést toto pochopení na podřízené úřady.
Finanční správa, která oprávněnost výplat Pětadvacítky zpětně kontroluje, ještě minulý týden nebyla schopna říct, kolik lidí vlastně vyzvala, aby peníze vrátili. Může jít o stovky, ale i tisíce případů. Jen facebooková skupina s názvem „OSVČ vedlejší“ (sdružuje lidi, kteří mají hlavní příjem z podnikání, přesto úřady považují za jejich hlavní činnost zaměstnanecké úvazky spojené s mizivým výdělkem) má přes 300 členů.
Mluvčí Finanční správy Seznam Zprávy ujistil, že „není namístě hovořit o plošném provádění kontrol v oblasti kompenzačního bonusu“. O to je situace pro příjemce Pětadvacítky horší. Může se jim totiž stát, že „cifršpioni“ z berňáku na jejich neoprávněné přijetí státní podpory přijdou až za pár týdnů či měsíců – a o to větší pak budou vyžadovat úroky za období, kdy příjemce peníze z Pětadvacítky držel.
A ještě jeden detail: stát přenáší veškerou odpovědnost za pochybení při výplatě kompenzace na příjemce. Je mu úplně jedno, že informace žadatelů o jejich problematické účasti na nemocenském pojištění měl sám už v momentě, kdy jim výplatu schvaloval. Potíž je v tom, že u nás jednotlivé úřady nesdílejí své informační systémy.
Ale i tak je v tomto případě chyba na straně úřadů vlastně stejná jako opomenutí či neznalost práva na straně příjemců.
Ministryně financí Alena Schillerová prohlásila nedávno v rozhovoru pro Forbes, že její Finanční správa rozhodně nehodlá „nahánět OSVČ“, že na to ani nemá čas. Měla by se podívat, co se jí na berňáku děje.
